Tragické výsledky kontrarevoluce v Československu

ruiny

30 let od velké zrady a podvodu

 

Kdysi bohatá kvetoucí země Československá socialistická republika s vysokou životní a kulturní úrovní prožívá velkou tragédii. Před 30 roky, v listopadu 1989, došlo zásluhou chruščovovského revizionismu, zrady Gorbačova a jejich stoupenců v komunistických stranách socialistických zemí východní Evropy včetně ČSSR k likvidaci politické a ekonomické moci pracujících, k rozvratu socialistického státu a nastolení kapitalistického vykořisťovatelského systému.

V zemi dnes vládne, spolu s domácí reakcí, zejména americký a německý kapitál a jeho centrály – MMF, SB, NATO a EU. Výsledků poctivé práce lidu, národního hospodářství v hodnotě více než 10 bilionů Kč se na základě kapitalistické transformace zmocnil zahraniční a domácí mafiánský kapitalismus. V zemi, která za socialismu neznala hospodářskou krizi, nezaměstnanost, chudobu jsou dnes statisíce lidí bez práce a desetitisíce bezdomovců. Celý kapitalistický vykořisťovatelský systém je založen na soukromém vlastnictví výrobních prostředků, na rozporu mezi prací a kapitálem, na lžích a podvodu, na fašizaci, na rostoucí třídní propasti mezi bohatými a chudnoucí většinou společnosti. Nikdo veřejně nepřizná, že tento „demokratický“ režim má za 30 let vlády na svědomí tisíce lidí, kteří skončili sebevraždou nebo pod mostem proto, že nebyli schopni řešit svoji těžkou životní situaci.

Lidé právem začínají stále silněji vzpomínat na období socialismu, kdy byli zásluhou KSČ a Národní fronty skutečnými hospodáři ve své zemi, kdy byla sociální jistota a práce pro všechny, vzdělání a péče o zdraví bylo bezplatné. V parlamentu zasedali a rozhodovali o životních otázkách poslanci z řad dělníků, rolníků a inteligence. Byla to skutečná demokracie, vláda pracujícího lidu, na rozdíl od dnešních mocipánů, kteří vládnou ve službách kapitálu proti pracujícímu lidu.

Generace, které žily a bojovaly za socialistickou změnu postavení pracujících pod vedením KSČ, mohou být právem hrdy na své dílo a život. Zaslouží si vysoké ocenění a nepotřebují se nikomu omlouvat za to, že se zbavily staleté poroby a vykořisťování. Byla to osvobozená práce, která vytvořila podmínky, že národní důchod se v ČSR od roku 1948 (100 %) do roku 1989 zvýšil 7,2krát. Výsledky práce, vědy, techniky a kultury patřily skutečným tvůrcům hodnot.

Plným právem období socialismu patří k nejúspěšnějšímu v celé historii českého a slovenského národa. Velká tragédie a fakta o zločinech kapitalismu přesvědčují stále větší část národa, jak byl podveden, jak V. Havel lhal, když prohlašoval: „Dvacet let vám oficiální propaganda tvrdila, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách světového imperialismu… Byly to všechno lži, jak se o tom brzy přesvědčíte…“ A národ se přesvědčil.

S odstupem 30 let je třeba se daleko silněji ptát a hlavně vyvozovat závěry z toho, kdo lhal, podváděl a podvádí. Kdo má na svědomí dnešní bídu pracujících a většiny národa, kterému zbyly holé ruce a Klausovo heslo: „Každý se musí postarat sám o sebe“. Analýza a konfrontace 40 let socialismu v Československu a 30 let kapitalistického rozvratu a masového zbídačení většiny českého a slovenského národa staví před komunisty hlavní úkol: Odhalit zrůdnou úlohu revizionismu a oportunismu a rozejít se s jejich nositeli. Sjednotit marxisticko-leninské síly komunistů z KSČM, KSČ, KSM, odborů a dalších vlasteneckých organizací a postavit se do čela boje dělnické třídy, ostatních pracujících a národa, jak to od nás právem očekávají.

*****

Na komunistech, pevně spjatých s dělnickou třídou, ostatními pracujícími a většinou národa, je dnes velká odpovědnost. Žádná třetí cesta sociáldemokratismu nebo „demokratického socialismu“ z roku 1968, jak jej neustále propaguje vedení KSČM, neexistuje. Svět není beztřídní, jak se domnívá V. Filip, J. Dolejš a další. Víme, že vítězství nepřijde samo od sebe, že musí být dobře připraveno a vybojováno. A to je dnes hlavní úkol všech komunistů, kteří zůstali věrni marxisticko-leninskému, revolučnímu kurzu. Toto poznání opřené o avantgardní úlohu komunistické strany a solidaritu komunistického a dělnického hnutí je i dnes pro boj pracujících za lidovou demokracii a socialismus rozhodující.

 

Vratislav Šantroch

Dialog*otázky*odpovědi č. 347, září-říjen 2019