Recenze: Devátá vlna Ilji Erenburga

erenburg

 

Pozoruhodný román Ilji Erenburga (1891–1967) „Devátá vlna“ (česky Československý spisovatel, Praha 1953) i přes svůj rozsah více než 800 stránek popisuje velmi krátké časové období, převážně rok 1950, zato však má obrovský záběr prostorový – děj se odehrává od USA přes Francii, Německo, Československo až po Sovětský svaz, s okrajovým přesahem do Polska, Jugoslávie, Číny a Koreje. Na příbězích mnoha postav z kapitalistických i socialistických zemí, jejich politických aktivitách i prostém osobním životě, s lidským důrazem na lásku a osobní vztahy, dokumentuje život lidu na obou stranách „železné opony“ v těžké době nejchladnější „studené války“, která právě v roce 1950 přerostla v Koreji v nejnelítostnější válku horkou a hrozila vypuknutím nového světového konfliktu s použitím jaderných zbraní.

Erenburgův román je strhující právě popisem všedního života jednotlivých postav, do jejichž osudů se promítají politické události své doby. Jednoznačně ukazuje na ekonomickou i morální převahu socialismu, ale neidealizuje ani sovětskou společnost jako bezchybnou, kritizuje existující negativa a obtíže, od přežitků minulosti po těžkou bytovou krizi. Vyvrací tak dnes hluboko zakořeněnou představu o umění 1. poloviny 50. let jako povrchní a prostoduchou agitkou s jasnou linií mezi dobrem a zlem. Je dalek nacionalismu a dokazuje, že v každé zemi a každém národě spolu bojují síly dobra a zla, pokroku a reakce.

Je patrné, že autor procestoval svět a čerpal z osobních zkušeností. Výstižně postihuje nejen národní specifika, ale i jednání a slovník stoupenců různých politických názorů. Argumentaci antikomunistů popisuje tak přesně, jako byste dnes četli či slyšeli jakákoli česká režimní média.

Román popisuje hrůzu imperialistické buržoazie v čele s vládci USA před nástupem a úspěchy revolučního hnutí ve východní Evropě a v Asii, sílící perzekuci pokrokového hnutí v kapitalistických zemích a tvrdé boje prostých lidí, dělníků, rolníků a pokrokové inteligence za svou lepší budoucnost a za mír, vykoupené mnoha oběťmi. Dnes už naneštěstí boje u nás zcela zapomenuté. Fascinuje vylíčením neuvěřitelné odvahy, tak kontrastující s dnes převažující pasivitou, lhostejností a zbabělostí. Zabývá se úsilím západních reakcionářů o podkopání a zhroucení socialistického tábora, o ideologickou diverzi, terorismus, kráčející však ruku v ruce s politikou dvojí tváře, s hraným úsilím o přátelské vztahy a vzájemně výhodné obchodování. (Dlužno se zármutkem dodat, že jen několik let poté se sovětské vedení do této pasti nechalo polapit a úsilím o „mírové soutěžení“ za každou cenu a pod heslem „nebojovat – obchodovat“ dospělo postupně až k hořké porážce.)

Pozornost je věnována vzkříšení nacismu v západním Německu pod velením USA i válečnické hysterii ve Spojených státech, kde část boháčů tak podlehla vlastní propagandě o nevyhnutelnosti sovětského útoku, že si začali budovat podzemní betonové kryty. Současně zde dochází k lynčování černochů včetně jejich veřejného upalování a mnoha dalším formám bezpráví, které si nezadají s nacistickým Německem.

V osobních osudech postav zejména z Evropy je zaměřena pozornost na přestálé utrpení v proběhlé válce a snahu o jeho překonání, jakož i o nápravu válečných škod, nicméně je zjevné, že mnozí se už nikdy nevyrovnali se ztrátou svých nejbližších.

Ohledně Československa zaujme hluboký autorův despekt k našemu dnes tak obdivovanému „třetímu odboji“, jehož neakceschopní a ustrašení představitelé žebrali u Američanů o stále další finanční prostředky s poukazem na „obtížnou situaci“, a nebyli schopni kloudné akce, jen občas teroristicky zavraždili nižšího funkcionáře, který byl velice snadným cílem. Jedním z takových „hrdinných bojovníků za demokracii“ byl československý armádní pilot, jenž po obdržení značných finančních prostředků na organizaci odboje s nimi uletěl do západního Německa, kde ovšem neušel odplatě svých amerických sponzorů… Někteří neváhali už tehdy si ze zištných důvodů svou „odbojovou činnost“ a „utrpení“ vymýšlet.

Zajímavé jsou bezpochyby i myšlenkové přerody na obou stranách, od francouzského novináře Sablona, který odjíždí v žoldu USA jako zpravodaj do Moskvy naplněn nepřátelstvím k socialismu, aby se vrátil jako jeho přesvědčený podporovatel, až po část francouzské buržoazie, která od nenávisti k dřívějším německým okupantům přešla ke kolaboraci se západoněmeckými průmyslníky, opět samozřejmě pod americkým patronátem. Vidíme zde názorně, jak se formovalo NATO a pozdější Evropská unie.

Uplynul celý lidský věk a mnoho věcí se změnilo. Pro pokrokového člověka je smutné sledovat, do jaké míry nabyla vrchu linie tehdejšího Západu a jak ovládla téměř celý svět. S přihlédnutím k východní Asii by se však mohlo zdát, že se nezměnilo vůbec nic, když čteme u Erenburga o proamerických provokacích ze Soulu a Hongkongu…

 

Leopold Vejr