O podstatě militarismu, hesle odzbrojení a postsovětském Rusku

rusko

Vojenskopolitická situace ve světě se v posledních měsících zostřila. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg uvedl v interview pro německý magazín „Die Welt“, že bylo přijato rozhodnutí o změně vojenské strategie NATO. Podle něho je v současné složité situaci potřeba zvýšit válečný potenciál bloku.

Paralelně s tím Trumpova administrativa vyjádřila svůj záměr odstoupit od dohod a smluv s Ruskem o omezení počtu strategických, taktických a operačních raket vyzbrojených jadernými hlavicemi, které fungovaly v posledních desetiletích.

I když zatím to na válku nevypadá, řinčení zbraněmi se zvyšuje. Militarismus nabírá sílu. Proto je potřeba analyzovat jeho podstatu a informovat čtenáře o tom, co je militarismus a kdo stojí v jeho pozadí.

Militarismus, jako všechny společenské jevy má konkrétní dějinný charakter. Proto jeho zkoumání musí být založeno na historickém materialismu. Podle V. I. Lenina spočívá podstata ve zjištění jeho historického původů, toho, jakými etapami vývoje procházel a pak dojít v závěru k hodnocení, čím se stal v současnosti.

Militarismus vzniknul v období samotného zrodu kapitalismu, vyvíjel se po celou dobu kapitalismu, vývoj vyvrcholil v etapě imperialismu.

Zejména v období kapitalismu, kdy došlo k urychlení rozvoje výrobních sil na základě rozvoje techniky a technologií a zavedení pásové výroby, se produkce zbraní změnila v samostatné odvětví, které si podřídilo velkou část tvůrčího potenciálu lidstva. Za kapitalismu se teprve stali vlastníci podniků válečného průmyslu hlavními představiteli vládnoucí třídy a v období imperialismu jeho nejdynamičtější a nejorganizovanější sílou. Přestali působit jako pomocná síla opresivního státního aparátu, ale sami začali určovat směry působení všech složek ozbrojených sil, zvláště armády a speciálních služeb.

Poukazuje v tomto kontextu na organickou jednotu kapitalismu a militarismu, V. I. Lenin ve své práci „Militantní militarismus a antiimperialistická taktika sociální demokracie“ napsal, že militarismus je výsledkem a životním projevem kapitalismu a že „principiální spojení mezi militarismem a kapitalismem je hodnoceno v prostředí socialistů jako pevné“.  V hodnocení militarismu Lenin zdůraznil, že vystupuje ve dvou základních formách“ „jako vojenská síla, která je využívána kapitalistickými státy k řešení vnějších sporů… a jako nástroj, který slouží vládnoucím třídám k potlačení všech druhů hnutí proletariátu (ekonomických, politických atd.)“.

Vojenské objednávky, placené ze státní pokladny, určené pro zajištění sil vnitřní bezpečnosti, bratrovražedných válek v táboře kapitalismu a koloniálních válek, tvořily bohatou živnou půdu pro posílení pozic válečného průmyslu. K mohutnému urychlení tohoto procesu došlo v etapě imperialismu, kdy se charakteristickým rysem evoluce militarismu stal rychlý růst vnějšího faktoru, daného bojem imperialistických států o nové trhy a sféry vývozu kapitálu a tedy boj o přerozdělení světa, což vyzdvihlo do popředí význam vojenského sektoru v politické i ekonomické oblasti.

Co představuje militarismus v soudobé buržoazní společnosti?

Ve své analýze rozvoje militarismu na Západě poukazoval V. I. Lenin na to, že se přeměnil na „zvláštní druh národního hospodářství“.

Jeho dominantním rysem, které ho odlišují od všech odvětví kapitalistické ekonomiky je nejtěsnější spojení se státním aparátem, úvěrujícím a financujícím vojenskou produkci a tím způsobem měnícím růst militarismu v oficiální politiku kapitalistického systému v jeho imperialistickém stádiu.  Dnes toto hodnocení platí více, než kdykoli předtím.

Vezměme si jako příklad nynější Spojené státy. Americký imperialismus představují tisíce hlavních dodavatelů a stovky tisíc subdodavatelů zapojených do plnění vojenských objednávek Pentagonu. Je to početná armáda vědeckotechnických pracovníků, politiků a propagandistů nejrůznějších druhů, miliony příslušníků ozbrojených sil, za které platí USA přes 700 miliard USD ročně. Všechna tato ozubena kolečka, financována ze státního rozpočtu, zapadají přesně do sebe a přeměňují militarismus v jednotný, vzájemně spojený komplex.

Dostatečně výmluvným je tvrzení známého amerického politologa a ekonoma P. Kaufmana, že nezávisle na tom, zda vojenské objednávky představují 5 nebo 50 % z celkových prodejů, staly se podstatnou částí obchodu, kterou imperialismus všemi sílami prosazuje a podporuje. Vojenskoprůmyslový podnik věnuje více úsilí k získávání vojenských objednávek, než rozšiřování prodejů civilnímu sektoru, protože vojenské objednávky jsou v mnoha směrech mnohem výhodnější, nemají téměř žádnou konkurenci a mají rozsáhlou podporu realizovanou washingtonskou lobby.

Vojenská výroba a trh se zbraněmi jsou skutečně privilegovanou oblastí kapitálových investic.

Dodavatelé zbraní jsou málokdy ovlivňování ekonomickými krizemi, nemusí platit nesmírné částky za reklamu a dlouhodobé skladování vyrobených zbraní. Vojenskoprůmyslovému komplexu věnuje stát zvláštní péči. Současně má VPK prostřednictvím svých lobby obrovský vliv na vlády imperialistických států. Příkladem je názor amerického politologa Johna Galbraitha, který vyslovil ještě v osmdesátých létech minulého století, že mezi vojenským průmyslem a vládou USA existuje zpětná vazba. Představitelé VPK přímo navrhují americké vládě a Pentagonu, jaké bojové systémy a druhy zbraní by bylo výhodné vyvíjet a vyrábět. Tito lidé tvrdí, že mají převahu nad vládami v technických znalostech a dokážou je přinutit k rozhodování. Suma sumárum se úspěšně snaží vnutit vládě vlastní ideje a projekty.

Nicméně hlavním důvodem proč představitelé kapitálu tak aktivně usilují o investice do VPK, jsou obrovské zisky. Zisky, které přicházejí z vládních vojenských zakázek, převyšují o 25 až 100 % zisky z civilních kontraktů. Je evidentní, že Pentagon zajišťuje vlastníkům zbrojních podniků kapitál a garantuje jim zisky, nesrovnatelné s civilními trhy.

V současnosti se tak stala produkce zbraní a bojové techniky vedoucí, nejlépe organizovanou strukturou zisku v kapitalismu. Produkce zbraní má obrovskou kapacitu, vysoká a stabilní tempa růstu, vojenskoprůmyslové komplexy sehrávají rozhodující úlohu ve vztazích hlavních imperialistických států.

Kdo ovládá vojenskoprůmyslové komplexy? Počet těchto osob není velký. Avšak zejména tento omezený počet lidí opírajících se o kolosální finančně ekonomické možnosti a organizační a lidské zdroje, činí tuto skupinu zvláště vlivnou z pohledu formování vnitřní i zahraniční politiky vlád imperialistických států.

Je již velmi dlouho jasné, že skutečnou politiku, na příklad Washingtonu nevytváří prezident a vláda. Tyto instituce ji pouze formulují a upravují, aby byla stravitelná světovou veřejností. Politika se však ve skutečnosti rodí ve vedoucích kruzích finančního kapitálu, ve vedení vedoucích společností a jejich módních klubech.

„Vláda klubů“ lépe řečeno spolupráce jejich členů vzbuzuje strach, napsala nedávno americká publicistka Giannina Thompsonová.  Američtí prezidenti a prezidentští kandidáti si uvědomují význam takových klubů v systému rozhodování a usiluji o to, aby se sami mohli stát jejich členy. Jde o kluby jako „Duquesne Club“ „Detroit Economic Club“, „Bohemian Club“ a další. Mnoho amerických prezidentů bylo jejich členy před svým zvolením.

Je pochopitelné, že k realizaci svých třídních zájmů je nucena vládnoucí elita využívat i jiné privilegované vrstvy buržoazní společnosti. Jde o „top manažéry“ velkých korporací, představitelé nejvyšší vládní byrokracie, generály Pentagonu, ideology, vrcholné žurnalisty, vrcholné vědce atd.

Při prezentaci záměrů militarismu, představitelé těchto sociálních skupin v jedné nebo druhé formě sehrávají nejvýznamnější úlohy a jsou kromě jiného financování i vojenskoprůmyslovým komplexem. V. I. Lenin o tom napsal: „ Jako akcionáři a ředitelé podniků stavby plavidel, produkce zbraní a bojové techniky, působí generálové, admirálové a vysocí vládní funkcionáři…zlatý déšť padá přímo do jejich kapes. Tito buržoazní politici tvoří úzce propojený mezinárodní gang, který štve státy do válek, jejichž vlády pak vedou důvěřivé, hloupé a pokorné národy, jako ovce na porážku“.

Tento rys, zdůrazněný vůdcem socialistické revoluce před sto léty, je možné sledovat i v současnosti. Jsme svědky nejen dalšího rozvoje procesu koncentrace vojenskoprůmyslového komplexu, ale i stále otevřenější přeměny státního sektoru a VPK v systém finančně ekonomických a organizačně kádrových spojených nádob. Příkladné je v tomto smyslu hodnocení charakteru vlád USA, které uvedl výše zmíněný John Galbraith, že nejde o žádnou občanskou kontrolu, ale o zcela zvrácené řízení vojenskoprůmyslového komplexu jím samým v jeho vlastním zájmu.

Militarismus okrádá občanský sektor a zužuje základnu jeho dalšího rozvoje. Závody ve zbrojení vedou nejkrutější úder proti hlavní části výrobních sil, proti pracujícím a vedou ke snižování jejich životní úrovně. Nafukování vojenských rozpočtů, které realizují imperialistické velmoci, omezují sociální programy. Bedřich Engels k tomu napsal: „Soupeření mezi jednotlivými státy je nutí, aby na jedné straně vydávaly každý rok více peněz na armádu a na druhé straně se tím stále více přibližovaly k finanční katastrofě… A to znamená rozpad militarismu a všech stálých armád zevnitř.“

Tyto myšlenky byly Engelsem nejednou vysloveny i v jiných dílech, ve kterých zdůrazňoval, že likvidace militarismu bude výsledkem vítězného boje pracujících proti vlastní buržoazii a nikoli vlivem nějakých vnějších faktorů.  Engels poukazoval na to, že řešení těchto úkolů bude možné v době, kdy celý systém bude doveden do svých extrémních hranic. K tomuto zániku nedojde po porážce nějakou cizí armádou, ale zevnitř, jako výsledek porážky buržoazie vlastní dělnickou třídou.

Úsilí skončit s militarismem a závody ve zbrojení, sdílí celé spektrum politických a společenských sil v nejrůznějších státech světa. Proč tedy k němu nedojde, proč se možnosti militarismu trvale zvyšují a my se stáváme svědky vzniku nových, stále složitějších a drahých druhů zbraní a bojové techniky?

Jednou z hlavních příčin je fakt, že zisky vlastníků vojenskoprůmyslového komplexu, kteří ovlivňují politiku hlavních imperialistických států, se neustále zvyšují. Druhá příčina spočívá v propagandistických lžích buržoazních ideologů o tom, že militarismus je možné násilím oddělit od imperialismu a takovým způsobem zbavit lidstvo tohoto rakovinného nádoru.

Při tom je evidentní, že militarismus je přirozeným produktem a neoddělitelnou součástí kapitalistického globálního systému a nikdy se nepodaří oddělit tato „siamská dvojčata“.

Militarismus je jako rakovina. Zachvacuje postupně celý kapitalistický systém. Pokud jde o úspěchy v omezení závodů ve zbrojení, těch je zpravidla dostihováno v těch oblastech, které již morálně zastaraly a nenesou vojenskoprůmyslovému komplexu takové zisky. Jako příklad lze uvést chemické a bakteriologické zbraně, jejichž výroba nepřináší žádný zisk. Jejich výroba je levná a není schopna zajistit velké zisky a proto o tuto produkci nemají vlastníci VPK velký zájem. Militarismus však nelítostně odstraňuje všechna omezení, kterých bylo dosaženo prostřednictvím mezinárodních bilaterálních i multilaterálních smluv, pokud za produkcí nových zbraní vidí nesmírné zisky. Příkladem může být odstoupení prezidenta Trumpa od „Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého dosahu“ a „Smlouvy o strategických útočných zbraních – START III“.

Existuje ještě jeden aspekt existence militarismu. Stejně jako kapitalismus podléhá zákonu nerovnoměrného vývoje i militarismus nejen že proniká do všech části planety, ale ve svém rozvoji „pulzuje“. Aktivizace a maximální amplituda rozvoje vzniká v době válek a zvyšování válečného napětí.

Etapy uklidnění jsou charakterizovány kampaněmi prosazujícími podpisy mezinárodních smluv o omezení závodů ve zbrojení a tak zvaného „odzbrojování“.

V těchto tvrzeních není nic nového. Dějiny militarismu hovoří o tom, že pro jeho „zdravý“ „plně hodnotný“ rozvoj jsou ve stejné míře potřebné války i mírové období. Podstata byla odhalena Bedřichem Engelsem v roce 1857, kdy při analýze militarismu napsal, že permanentní války ponechávají málo času na materiální dozbrojování ozbrojených sil.

Co z toho plyne pro soudobé buržoazní Rusko? Nic dobrého. Rusko, které se stalo nově vzniklým imperialistickým státem, stále více prorůstá militarismem. Je zatahováno do závodů ve zbrojení, které ničí jeho ekonomiku a prohlubují jeho sociální krizi.

V roce 2018 bylo Rusko velikostí svého vojenského rozpočtu na pátém místě na světě (46 miliard USD), při tom dle velikosti svého HDP je až na třináctém místě.

Nutným důsledkem tohoto procesu bude pokračování omezování sociálních programů a útok na ekonomické zájmy pracujících. Při tom nelze pochybovat o tom, že podstatně porostou příjmy vlastníků a akcionářů společnosti, které jsou součástí vojenskoprůmyslového komplexu.

Podle údajů zveřejněných Stockholmským „Mezinárodním institutem průzkumu míru“ (Stockholm International Peace Research Institute – SIPRI) bylo Rusko v roce 2017 v exportu zbraní na druhém místě na světě, ihned za USA. Devět ruských společností VPK, zvláště „Sjednocená korporace produkce letadel“, „Spojená korporace produkce plavidel“, „Almaz – Antej a.s.“, „Vrtulníky Ruska a.s.“ a celá řada dalších, byly zařazeny mezi stovku největších světových zbrojních společností.

Jejich zisky z exportu představují desítky miliard USD.

Pokud se k tomu přičtou tajné výdaje ruského státního rozpočtu na zbrojení, pak celkové sumy, atraktivita i příjmy zaměstnanců VPK podstatně rostou.

Je zcela průkazné, že s takovým nákladem zájmů obranného průmyslu je velmi těžké bojovat za likvidaci militarismu a plné ukončení závodů ve zbrojení.

To vše hovoří o tom, že v soudobém Rusku neexistují ani vnitřní, ani vnější předpoklady k odstranění národního militarismu a rozhodného odstoupení od závodů ve zbrojení.

Ruská zahraniční politika již dávno ztratila historické, politické a sociální politické síly, které by byly schopné změnit směr k mírové výstavbě země. Zvýšení vojenských výdajů, založené mimo jiné i na odmítání ruského imperialismu vzdát se svých zájmů a ustoupit tlaku svých starších západních „bratrů“ vyvolává zákonitě přetížení v ruské ekonomice, zasazuje nejtěžší úder strategickým plánům realizace tak zvaných „národních projektů“. Z širšího hlediska, je potřeba brát v úvahu i západní sankce, úniky kapitálu do daňových rájů a rostoucí požadavky na nové druhy zbraní a bojové techniky, které snižují výkonnost ruské ekonomiky a řadí ji postupně mezi zaostalé státy světa.

Hlavním cílem činnosti buržoazního státu včetně Ruska, není v současnosti boj s militarismem, jako takovým, ale zejména s cizím militarismem, ne zastavení závodů ve zbrojení, ale pro ruskou vládu nepřijatelný globální růst výroby zbraní.  Jinými slovy: ruskému vedení jde o vytvoření podmínek, komfortních pro vlastní militarismus a snesitelných pro vlastní obyvatelstvo. V současnosti specialisté na odzbrojení pracují výlučně na technické stránce odzbrojení, spočívající v hledání přijatelné rovnováhy sil a nikoli v odstranění její příčiny – militarismu.

Výsledkem je skutečnost, že boj za omezení závodů ve zbrojení je zaměřen na úpravu parametrů soutěže, vedené v této etapě studené války tak, aby odpovídaly možnostem ekonomického potenciálu a současně požadavkům vlastního militarismu.

Výsledkem je fakt, že světový militarismus významně posiluje, připravuje se k novému vědecko- technologickému skoku a mezistátní smlouvy o tzv. „odzbrojování“ nebo omezování závodů ve zbrojení, se z „věčných“ mění na krátkodobé. A to při tom, že tyto smlouvy a dohody nejsou mezinárodními dokumenty o skutečné likvidaci militarismu, anebo reálnými zábranami proti jeho pronikání do nových, perspektivních sfér lidské činnosti.

Kolektivní „Západ“, vedený Spojenými státy, opíraje se o svou ekonomickou převahu se soustřeďuje na ukončení platnosti v posledních desetiletích podepsaných smluv v oblasti omezení závodů ve zbrojení, jako je „Smlouva o zákazu raket středního a menšího doletu“ a „START III“. (Má platit do roku 2021.) Po odstoupení USA od „Smlouvy o zákazu RSMD“, odstoupilo od ní v srpnu 2019 i Rusko. USA otevřeně ignorovaly ruské návrhy k této smlouvě, kterými Rusko usilovalo o zachování „statusu quo“ v otázkách uzákoněných smlouvou. Vyčistily tak cestu vlastnímu militarismu k vedení závodů ve zbrojení. Americký VPK se tak může plně věnovat vývoji a produkci laserových a hyperzvukových zbraní, kosmických zbraní i robotů.

Ruská zahraniční politika byla poražena již v prosinci 2018, kdy VS OSN odmítlo návrh ruské rezoluce k otázce dodržení a zvýšení efektivnosti „Smlouvy o zákazu RSMD“, podepsané mezi USA a SSSR v roce 1987. Ruský návrh podpořily 43 delegace, 46 hlasovalo proti, 78 delegací se zdrželo a 30 se nezúčastnilo. Předložením této rezoluce Rusko silně zariskovalo, protože proti vystoupily nejen USA, ale i VS OSN.

Po hlasování se ujasnilo, že podstoupené riziko bylo chybné. Většina členských států OSN se rozhodla nevměšovat se do bilaterálních sporů USA s Ruskem, přestože šlo o velmi důležitou součást mezinárodních vztahů, jako celku.  V této souvislosti vyvolávají pochybnosti i návrhy ruské vlády na konverzi části vojenského průmyslu na civilní produkci. Hlavní překážkou je nepovedená konverze v období Gorbačovovy přestavby. Panuje obava, že by mohla skončit ještě hůře než za éry SSSR.

Existuje však vůbec nějaká naděje, že ruská vláda se přikloní ke koncepci tak zvané „rozumné dostatečnosti“? Mohla by jedna nebo druhá velmoc vědomě udržet bojeschopnost své armády níž než druhá, poněvadž je přesvědčená, že ji to stačí a může i přesto způsobit nepřátelské straně vážné škody?

Formálně by takový přístup mohl částečně ušetřit část výdajů na zbrojení. Má však své hranice a omezení a nezbavuje Rusko účasti v závodech ve zbrojení a nutnosti neustálého zvyšování vojenské části rozpočtu, vzhledem k potřebě rychlé reakce na útok protivníka, který má vojenskou převahu.

Přiznání této skutečnosti zaznělo i ve vystoupení prezidenta Putina na tak zvané „Velké tiskové konferenci“ pro ruská a zahraniční média 20. 12. 2018 v Moskvě.

Putin prohlásil, že Rusko bude pokračovat ve svém úsilí o udržení rovnováhy sil, pokud USA odstoupí od „Smlouvy o raketách středního a menšího dosahu“ a dislokují své rakety v Evropě.

Je evidentní, že k udržení rovnováhy sil bude Rusko nuceno zvýšit počet svých raket, které budou nezbytně zaměřeny na odpovídající vojenské objekty na teritoriích států NATO.

O tom, jaké jsou pro zachování rovnováhy sil potřebné zdroje, je možné si učinit představu po přečtení dokumentů kolegia obrany konaného 18. 12. 2018. Z nich se dovíme, že v roce 2018 bylo ve „Strategických raketových jaderných silách uvedeno do bojové pohotovosti pět raketových pluků a několik modernizovaných jaderných bombardérů TU-160 a TU-95 MS. V pozemních silách vznikly nové brigádní komplexy raket „Iskander“, došlo k dozbrojení reaktivními systémy palby salvami „Tornádo S“ a brigádní komplexy protiletadlových řízených střel „Buk M3“.

Šest praporů bylo přezbrojeno novými tanky a obrněnými transportéry. V kosmicko-vzdušných silách se objevilo 200 nových a modernizovaných druhů letecké techniky. Pět protiletadlových pluků řízených střel bylo vyzbrojeno raketovými systémy S-400 „Triumf“.

Velmi ambiciózní a finančně nákladné jsou plány na zbrojení na rok 2019. „Strategické raketové jaderné síly“ jsou doplňovány 31 odpalovacími základnami pro mezikontinentální balistické rakety „JARS“ a „Avandgard“, ponorkové flotily byly doplněny jadernými strategickými ponorkami – nosiči mezikontinentálních balistických raket typu „Bulava“, „Borej – A“ a „Kníže Vladimír“.

Pouze v případě, že by se k moci dostala vláda „lidově vlasteneckých sil“ a došlo by ke změně sociálně ekonomického systému, mohly by v Rusku vzniknout reálné podmínky pro důsledný boj s militarismem a k omezení, nebo zastavení závodů ve zbrojení.

Tato situace by umožnila vznik nezbytných podmínek pro úspěšnou mobilizaci sjednocení všech pokrokových sil světa na platformě dosažení těchto cílů v měřítku celého světa.

V současnosti je možné pouze konstatovat, že výzvy ke světovému odzbrojení, které byly velmi populární za existence SSSR, nejsou v současnosti platné. Dnes více platí heslo „Chceš mír – připravuj válku“, než výzva „Překovat meče na pluhy“.

 

Pavel Artěmjev,

„Sovětské Rusko“ č. 68, 1. 7. 2019

 

 

 

Válka světů podle nových pravidel

Armádní generál Mahmud Garejev – Prezident „Akademie vojenských věd“

Vojenskoprůmyslový kurýr č. 11 z 26. března 2019

Článek byl zpracován na základě zprávy pro vědeckou konferenci organizovanou „Akademií“:

Při reformách armády se nelze zastavit na polovině cesty

 

Prezident Putin v hodnocení roku 2018 poděkoval ministerstvu obrany za jeho práci, na které se podílela i Akademie. Akademie má nyní 16 moskevských vědeckých oddělení a 21 regionálních, 370 řádných členů, 597 členů dopisovatelů, 2 787 profesorů, z nichž je 75 % generálů, admirálů a důstojníků v záloze, 25 % jsou vědci – kádroví příslušníci armády.

 

Zkušenosti z Velké vlastenecké války

Na základě úkolování Radou bezpečnosti Ruska, Radou Federace, Státní Dumou, vládou RF, ministerstvem obrany a dalšími silovými institucemi, plnila „Akademie“ celou řadu vědeckovýzkumných úkolů, vydala 115 teoretických prací a výsledků vědeckých výzkumů. Členové „Akademie“ se účastnili parlamentních jednání a vědeckých konferencí doma i v zahraničí o otázkách obranné bezpečnosti.

V roce 2018 pokračovala spolupráce s univerzitou obrany v ČLR o otázkách Velké vlastenecké války a poválečného uspořádání světa. Tato spolupráce byla zaměřena na sbližování postojů k lepšímu vzájemnému porozumění při plnění společných úkolů, po postupném rozpadu mezinárodních systémů brzdění závodů ve zbrojení, zahájené USA vystoupením ze „Smlouvy o PRO“, která byla rozhodujícím prvkem v oblasti nešíření jaderných zbraní.  Za „alarmující moment“ je potřeba považovat plánování posílení útočného potenciálu ozbrojených sil přifrontových členských států NATO, které má zajistit zvýšení jejich možností protiútoků. Problematický je pro Rusko i další krok Washingtonu – vystoupení ze „Smlouvy o likvidaci raket středního krátkého dosahu“. Ohrožena je i „Smlouva o strategických balistických raketách“, (START III) jejíž platnost vyprší v roce 2021 a jednání o nové smlouvě zatím neprobíhají. Velkým nebezpečím je i mezinárodní terorizmus, včetně války v Sýrii. Výsledky výzkumu „Akademie“ jsou předávány Generálnímu štábu a ruské „Radě bezpečnosti“. Obsahují hodnocení rozvoje geopolitické situace ve světě, systému vědeckých poznatků o válce, nového charakteru ohrožení Ruska, organizace obrany Ruska, cest zdokonalování vojenské vědy v armádě. Mimořádnou pozornost si zaslouží výzkum problematiky státní a společenské bezpečnosti, které realizují regionální pobočky „Akademie“.

„Akademie“ spolupracuje s veteránskými organizacemi, vedeným armádními generály Mojsejevem a Jermakovem, admirálem Sorokinem a „Fondem Věda XXI“.

V souvislosti s výročími vítězství ve Velké Vlastenecké válce se podílela „Akademie“ na boji proti falsifikaci dějin. Jedním z úkolů „Akademie“ je obhajoba pravdy o našem vítězství ve Velké Vlastenecké válce. Nelze snášet, jestliže státní TV, masmédia a kinematografie pokračují v pomlouvání lidí, kteří obětovali životy za nezávislost naší vlasti.

Bohužel, při oslavách výročí nejvýznamnějších vítězných operací ve Velké vlastenecké válce nevěnujeme vždy potřebnou pozornost zkušenostem získaným v bojové činnosti a v průběhu velkých cvičení.

Připomínám, že v předválečném období se neuskutečnilo ani jedno velké cvičení na úrovni štábů armád a vojenských okruhů, nehovořím při tom vůbec o cvičeních strategických svazů. Tato praxe pokračovala i po válce. V soudobých podmínkách, kdy se operace uskutečňují nejen za použití vojenských prostředků, je velmi důležité, aby se velkých cvičení zúčastnily nejen vojenské síly, ale i státní výkonné orgány a instituce. Plánování operační a bojové přípravy pouze na jeden rok, jak je tomu v současnosti, je zjevně potřeba přehodnotit. Taková praxe vede k tomu, že postupy operací realizované svazky a svazy se opakují. Na příklad přeskupování sil na velké vzdálenosti není nacvičováno. Pokud v tomto roce byly nečekaně zvednuty síly na základě poplachu, mělo to svůj význam, protože při cvičeních nelze uskutečnit utajené uvedení sil do bojové pohotovosti cestou postupného narůstání sil. Proto vzniká nevyhnutelnost plánování přípravy řídících orgánů vojsk na několik let. V přípravách na mezinárodní konfrontaci došlo k mnoha změnám. Dosud byly hlavní úkoly konfrontace řešeny vojenskou sílou, i když soupeření probíhalo v diplomatických, ekonomických a jiných oblastech a samotná válka byla dlouhodobě chápána jako pokračování politiky vojenskými prostředky.

Dosud je válka takto hodnocena i v „Zákoně RF o obraně“.  Nyní, kdy došlo ke zvýšení rozsahu a technologických možností nevojenských prostředků, současní filosofové a politologové si kladou otázku, zda je možné tyto formy soupeření považovat za válku. Ovšem v tomto případě je potřeba přijmout jiné zákony o válečném období anebo změnit jejich interpretaci. V jiných akademiích rozdělují války na tradiční – které probíhají za použití vojenského násilí a netradiční, vedené nevojenskými prostředky. Dosud v dějinách nedošlo k válkám za použití pouze ekonomických, informačních a dalších prostředků. Nyní však jsou tyto prostředky používány trvale. Vzhledem ke změněné situaci je potřeba upřesnit hodnocení podstat současných válek, ale takové přístupy a označování nemůže svévolně realizovat každá země. Musíme společně s ministerstvem zahraničí a Ruskou akademií věd vypracovat zdůvodněné návrhy a předložit je k posouzení RB OSN.

 

Epocha nových přístupů

Západ usiluje o to, aby svět byl ovládán z jediného centra. Při tom dochází k oslabování role OSN a jiných mezinárodních organizací. Probíhá vojenskopolitická a ekonomická expanze. Důraz je kladen na zavádění alternativních energetických zdrojů, aby bylo možno zbavit Ruskou federaci příjmů z prodeje ropy a zemního plynu a ohrozit její sociálně ekonomické stabilitu. Centra podnikání a kapitálu jsou přesunována do Asijsko-tichooceánského regionu. Tamtéž se přesunují postupně i vojenské základny USA a NATO. V Evropě (viz Polsko) se celé divize přemísťují ze západu na východ, ohrožujíc při tom národní a bezpečnostní zájmy Ruské Federace. Hrozby pro Rusko plynou i z informačních a jiných podvratných aktivit, vytvářením řízeného chaosu v Sýrii, Venezuele, Iráku, Libyi a na Ukrajině. Jak čelit této „měkké síle“ a hybridním válkám?  Ruský ministr obrany Šojgu uvedl: „Na příklad vidíme, že rozpor mezi Ruskem a USA v Sýrii je zcela nový typ ozbrojeného boje, zásadně se lišící od klasických válek, ve kterých bojovaly regulární armády. V těchto podmínkách musí mít velitelé na všech stupních velení nejen rozsáhlé vojenské vědomosti, ale i schopnosti předvídat a zavádět všechno nové a pokrokové.“

V současnosti jsou hlavním faktorem vedení válek jaderné strategické zbraně.  Poněvadž je jejich použití spojeno s katastrofálními důsledky pro lidstvo, sází Západ na dosažení politických cílů jinými prostředky: Zaprvé – organizováním podvratné činnosti ve formě „barevných revolucí“ a zadruhé – rozpoutáváním lokálních konvenčních válek a konfliktů.

Za situace, kdy lokální války a konflikty je možné současně vyvolat kdekoli na světě, vzniká nutnost přeskupování sil a prostředků na různá válčiště. Ve Velké vlastenecké válce byly po přepadení SSSR přesunovány podstatné síly z východu na západ.  Na konci války tomu bylo obráceně. Přesuny vojsk byly uskutečňovány hlavně po železnici, ale i letecky a po moři. Přesuny byly organizovány za pomoci mnoha státních institucí. Velké přesuny sil se uskutečnily po válce do Maďarska, Československa, do Afghánistánu a v poslední době do Sýrie. Proto bylo poučné cvičení „Východ 2018“. To hovoří o jednom: že všechny otázky, jak politické, tak i operační a další, musí být řešeny komplexně. Mimo to dochází i ke zvyšování taktické samostatnosti útvarů a svazků, jejich připravenosti působit autonomně do hloubky až 500 km. To se netýká pouze bojových útvarů, ale i prostředků spojení, průzkumu, materiálně technického zabezpečení a logistiky. Zvláštní důraz je kladen na součinnost s letectvem, zajišťujícím vzdušnou podporu, což bylo slabinou Rudé armády ve válce a zopakovalo se to pak i při přepadení Ruska Gruzií v roce 2008.

Je potřeba všestranně a vyváženě rozvíjet bojové možnosti vojsk. Není normální, aby motostřelecké a tankové divize mohly raketami pálit až na vzdálenost 120 km a divizní průzkum pokrýval pouze vzdálenost 12 km. Při plnění bojových úkolů na územích jiných států, na Středním a Blízkém východě, je důležité hodnotit zvláštnosti a zejména epidemiologickou situaci. Při operacích, jako v Egyptě nebo v Sýrii vznikly při přesunu 5. flotily do Středozemního moře, problémy s rozmístěním systému PVO, letectva, útvarů Reb (radioelektronický boj) atd. V Sýrii bojují současně vojska různých zemí (Rusko, USA, Irák, Írán), z nichž se každá snaží prosadit vlastní cíle. Jedině Ruská armáda chce prosadit mírové soužití. To všechno maximálně vyostřuje vojenskopolitickou situaci v Sýrii, což je potřeba při vedení války brát v úvahu.

 

Příznaky „velké války“ (světové?)

V současnosti je potřeba urychleně prosazovat opatření k výrobě vysoce přesných zbraní s konvenčními náložemi a hlavicemi, další zdokonalování strategických jaderných raket, zejména z hledisek překonávání protiraketové obrany (PRO) a brzdit rozmísťování PRO USA – (Polsko, Rumunsko).

Přestože klademe důraz na jaderné odrazování, nelze absolutizovat úlohu jaderných zbraní. Spoléhání na to, že pokud existují, zaručují plnou bezpečnost Ruska, je zranitelné. Mimořádný význam má vytvoření systému vzdušně – kosmické obrany. Rozvinuté státy kladou důraz na dosažení nadvlády ve vzdušném prostoru a kosmu tak, že připravují v první fázi války, ihned po zahájení intervence, údery na strategické a životně důležité objekty na celém prostoru země, proti které připravují válku. Splnění takového záměru vyžaduje rozhodnutí o přípravě nejen vzdušně – kosmické obrany, ale o koordinovaném zapojení všech druhů ozbrojených sil a aktivním nasazení všech jejich úderných prostředků, pod velením vrchního velitele a generálního štábu ruských ozbrojených sil.

Mimořádný význam budou mít speciální metody vedení války, počínaje psychologickými a informačními operacemi, jako je tomu v současnosti v Podněstří a na Ukrajině.

Organizační struktura vojsk musí být přizpůsobena nejen k vedení lokálních válek, ale k rozsáhlým konfliktům na příklad ve východní Asii, kde bude potřeba mít k dispozici nejen mobilní brigády, ale i divize pozemního vojska.  Stejně tak jako letecké, dělostřelecké, protivzdušné, ženijní a jiné záložní svazy a svazky, které budou sloužit k posílení uskupení vojsk na rozhodujících směrech.

V posledním poselství prezidenta Putina jsou přesvědčivě ukázány výsledky rozvoje zbraní a naznačeny směry dalšího rozvoje.

V současnosti věda a technologie mění způsob vedení válek a jejich podstaty. Stačí si připomenout vznik jaderných zbraní a strategických jaderných sil, které změnily dějiny a geopolitiku naší epochy. Vlastnictví takových prostředků odrazování protivníka dovolilo, aby se svět mohl po sedmdesát let vyhýbat světové válce. Pokud hovoříme o „velké válce“ v její ozbrojené fázi, pak je potřeba zdůraznit, že jaderný faktor je opět v centru pozornosti našich geopolitických protivníků. Tento závěr je přímo potvrzen novou jadernou politikou USA.

Nelze nezaostřit pozornost na náhlé rozhodnutí americké vlády (2014) o zvýšení počtu taktických jaderných zbraní v Evropě. Předpokládá se, že stíhací bombardéry F-16 a Tornado pěti států NATO (Belgie, Holandsko, Turecko, Německo, Itálie) budou vybaveny zařízením, které jim umožní nést jaderné pumy B61 M12.

Je evidentní, že rozhodnutí o posílení jaderného potenciálu v Evropě je možné hodnotit jako věrohodnou přípravu USA na válku s Ruskem.

RF nemá a v brzké budoucnosti nebude mít analogické prostředky úderných prostředků. Dochází tak ke vzniku nerovnováhy.

Dalším alarmujícím momentem je plánované posílení úderného potenciálu ozbrojených sil tak zvaných přífrontových členských států NATO. Na příklad polské letectvo má být dozbrojeno novými raketami s plochou dráhou letu (Tomahawk) s doletem 1300 km. Akce probíhá pod kamufláží obav z dislokace raketových komplexů Iskander v Kaliningradu s doletem pouhých 500 km.

K tomu je potřeba připomenout, že platná smlouva o snížení počtu strategických a taktických jaderných zbraní mezi USA a RF vytváří výhodnější podmínky pro budoucí válku pro USA. Bez jaderných zbraní by se Rusko stalo pro USA něčím, jako Jugoslávie.

 

Vnitřní pevnost země

Paralelně se zostřováním mezinárodní situace se zcela jiným způsobem rozvíjejí problémy vnitřní bezpečnosti. Jak ukázaly tragické události na Urale, (ve vesnici Kuščovskaja zabila teroristická skupina 12 osob) v Dagestánu, okresech Severního Kavkazu jsou úřady místní samosprávy, policie a soudy v mnoha případech spojeny s organizovaným zločinem. Hlavním a neodkladným úkolem státu a společnosti je za této situace usilovat o prosazování jednoty a soudržnosti národů Ruské Federace, porážku extrémismu a separatismu, při tom je potřeba především odhalit ty osoby, které tento stav financují a vyvolávají, včetně sdělovacích prostředků, jejichž prostřednictvím jsou šířeny provokační výzvy k likvidaci politickodiplomatických, technologických, ekonomických, informačních, psychologických a dalších institucí, které bojují proti takovým hrozbám. Akce a opatření organizované ministerstvem zahraničí, zahraničního obchodu, ministerstvem vnitra, Federální bezpečnostní službou, Ruskou národní gardou a pohraničním vojskem musí být koordinovány Radou bezpečnosti Ruské Federace a vládou, v souladu se společným strategickým plánem, zpracovaným pod vedením Generálního štábu ozbrojených sil Ruské Federace.

„Akademie vojenských věd“ vyjadřuje svůj souhlas se základními opatřeními k dalším reformám ve výstavbě ozbrojených sil, včetně revize dříve přijatých opatření v systému řízení druhů ozbrojených sil, vojenského školství a ve vědecké a mobilizační práci. Důraz by měl být položen na přechod od brigádní k divizní organizaci. Je potřeba nejen obnovit vojenské správy, ale zvýšit jejich roli, rozšířit jejich práva a povinnosti.  V souvislosti se „Zákonem o obraně“ je potřeba do federálních zákonů zavést změny v mobilizační přípravě a mobilizaci v RF.  Zákon „O obraně“ doplňuje hlava 21, podle které se s cílem plánování a realizace opatření v oblasti obrany zpracovává „Plán obrany země“, zahrnující komplex vzájemně spojených dokumentů pro plánování takových opatření.

Hlava 22 pak zahrnuje určení pojmu „teritoriální obrana“ a jsou v ní uvedena všechna opatření nejen na federální, ale i na regionální úrovni v období výjimečného stavu.  V souladu s návrhem zákona se předpokládá, že ke kompetencím prezidenta bude patřit i prohlášení ustanovení Generálního štábu OS Ruské Federace. Bude to znamenat velký krok vpřed ve zdokonalování strategického plánování obranných opatření. V plánech obrany země je potřeba zajistit sladění strategických aktivit ozbrojených sil RF s aktivitami ostatních silových institucí, mobilizačními plány a plány přechodu národního hospodářství na válečný stav.

To jsou naše zásadní závěry, zpracované na základě výsledků roku 2018 úkolů na další období.

 

Na konferenci „Akademie vojenských věd“ vystoupil se svým referátem i armádní generál Valerij Gerasimov, náčelník generálního štábu ruských ozbrojených sil a první náměstek ministra obrany.

Ve svém vystoupení se zabýval řešením problémů výstavby a bojové přípravy armády, letectva a námořnictva. Zdůraznil, že výsledky konference ovlivňuji další rozvoj vojenské vědy, jsou rozsáhle posuzovány nejen v Rusku, ale i v zahraničí. Na stávající konferenci věnoval Gerasimov pozornost rozvoji válečné strategie v soudobých podmínkách. Válečná strategie jako „Umění velení vojskům“ se zrodila na počátku minulého století na základě zkušenosti z vedení válek. Obecně představuje systém poznání a činnosti k prevenci a odvrácení válek, přípravě a vedení válek.

 

Evoluce pojmu „nepřátelství“

V současnosti dochází ke zvyšování počtu druhů válek a podstatně se mění i jejich obsah. Zvyšuje se počet subjektů, které se účastní ozbrojených bojů. Paralelně s ozbrojenými sílami znepřátelených států se válek účastní banditské formace, soukromé vojenské skupiny a tak zvané „nezávislé státy“ se samozvanými vládami.

Vojenská věda musí rozpracovávat a stanovovat systém komplexní porážky nepřítele. Je potřeba počítat s tím, že se do přípravy válek zapojí prostředky ekonomického, politického, diplomatického a informačního nátlaku a demonstrace vojenské moci, k posílení nevojenských opatření. K rozpoutání „horké války“ dochází až poté, kdy se cílů znepřátelených mocností nepodařilo dosáhnout mírovými prostředky.

Geopolitičtí soupeři Ruska neskrývají, že se připravují dosahovat svých cílů nejen lokálními válkami s omezenými úkoly. Připravují se na válku s protivníkem, vlastnícím vysoce technologické zbraně, který je schopen použití vysoce přesných raket a řízených střel odpalovaných ze vzduchu, moří a kosmu a připraven na aktivní informační válku.

Ozbrojené síly musí být připraveny na vedení válek a ozbrojených konfliktů nového typu a na kombinaci klasických i asymetrických způsobů. Proto má největší význam vyhledávání racionální strategie vedení válek s různými nepřáteli.

Musíme upřesnit podstaty a obsah použití ozbrojených sil, především v oblasti strategického odrazování a zdokonalovat organizaci obrany státu. Vojenská strategie prošla několika etapami svého vývoje – od rozdrcení protivníka a jeho vyhladovění, až po globální válku, jaderné odrazování a nepřímé aktivity.

USA a jejich spojenci stanovili agresivní směr své zahraniční politiky. Jejich štáby rozpracovávají varianty válek útočného charakteru, jako je na příklad globální úder, válečný konflikt s použitím všech druhů vojsk, hybridní válka (barevná revoluce) a využití „měkké síly“ (využití nepokojů obyvatelstva).

Jejich cílem je likvidace státnosti „darebáckých“ států, podkopání suverenity, výměna zákonně zvolených vlád. Tak tomu bylo v Iráku, Libyi a na Ukrajině. V současnosti se o totéž pokoušejí ve Venezuele.

Pentagon zahájil rozpracování principiálně nové strategie vedení válek, nazvanou „Trojský kůň“. K tomu chce využít protestů pod vedením „páté kolony“, které mají destabilizovat vnitropolitickou situaci a současné s tím chce využít vysoce přesné rakety a řízené střely k útokům proti objektům velení a řízení cílového státu. Já zdůrazňuji, že Ruská Federace je schopna čelit všem těmto strategiím. V posledních létech náš generální štáb a velení vojsk rozpracovaly koncepční přístupy k neutralizaci agresivních aktivit pravděpodobného protivníka. Základem ruské odpovědi je strategie aktivní obrany, která v souladu s obranným charakterem naši vojenské doktríny, předpokládá použití komplexních preventivních opatření k včasné neutralizaci hrozeb bezpečnosti státu. Zdůvodnění rozpracovávaných opatření se musí stát obsahem činnosti vojenské vědy. Jde o prioritní směr. Musíme předejít protivníka v rozvoji vojenské strategie, být o krok vpředu.

Rozvoj strategie jako vědy musí pokrývat dva hlavní směry – rozvoj systému poznatků o válce a zdokonalování praktických aktivit nejen k odvrácení války, ale i přípravy k jejímu vedení.

S tím, jak vznikly nové oblasti nepřátelství v soudobých konfliktech, nastupují do vedení válek stále častěji smíšené metody komplexního použití politických, ekonomických informačních a jiných nevojenských opatření, podporované vojenskou sílou.

Nicméně hlavním obsahem strategie jsou otázky příprav na válku a její vedení, především ozbrojenými sílami. Je také pravdou, že bereme v úvahu všechna ostatní opatření, která ovlivňují průběh a výsledek války a tvoří podmínky pro účinné použití vojenské síly. Při tom je však potřeba chápat, že nepřátelství v jiných oblastech představuje jiné směry činnosti, které mají vlastní strategie, způsoby činnosti a odpovídající zdroje. K dosažení společného cíle musíme realizovat jejich koordinaci a ne jim přímo velet. Strategie zahrnuje předvídání charakteru budoucích válek, rozpracování nových metod jejich vedení a všeobecnou přípravu celého státu a ozbrojených sil na válku. V souladu s tím je potřeba obnovit seznam úkolů výzkumů a jejich doplňování novými směry vědecké činnosti. Je evidentní, že v čele těchto výzkumů stojí Akademie generálního štábu, společně s Akademií vojenských věd. K účinnému řešení všech otázek je potřeba zainteresovat všechny vědecké instituce Ministerstva obrany a veškerý intelektuální potenciál institucí federální výkonné moci. Jak naznačuje praxe, problematické otázky je potřeba posuzovat na vědeckopraktických konferencích, posuzovat je u „kulatých stolů“. Pouze tak dojde k získání nových poznatků v oblasti teorie i praxe vojenské strategie.

Se změnou charakteru válek a podmínek pro jejich přípravu a vedení, ztrácejí svůj význam jedny principy strategie a u druhých dochází ke změně jejich obsahu. Princip odvrácení války spočívá v předvídání rozvoje vojenskopolitické a strategické situace pro odhalování válečných nebezpečí a hrozeb a možné reakce na ně.

Zásady včasné přípravy státu k obraně jsou zajišťovány vysokou bojovou a mobilizační pohotovosti ozbrojených sil a rovněž vytvářením a udržováním strategických rezerv a záloh.

V soudobých podmínkách se dostal do popředí rozvoj principu vedení válek na bázi koordinovaného použití vojenských a nevojenských opatření, při tom mají rozhodující úlohu ozbrojené síly.

Stejně jako dříve je aktuální princip překvapivosti, rozhodnosti a nepřetržitosti strategických aktivit.

Musíme předcházet protivníka vlastními preventivními opatřeními, včasným odkrýváním jeho zranitelných míst a vytvářením hrozeb způsobení nenahraditelných škod. To zajišťuje získání a udržení strategické iniciativy.

Práce k upřesnění současných vytváření nových zásad musí pokračovat za konsolidovaného úsilí celé vědecké společnosti. Je potřeba vytvářet principy obecného, univerzálního charakteru a činnosti aplikovatelných na konkrétní vznikající situaci. Za takové je potřeba považovat základní směry rozvoje teoretických zásad vojenské strategie. Nicméně, jak hovořil ruský vojevůdce Suvorov „teorie je bez praxe mrtvá“. Zejména proto si nelze představit praktickou aplikaci vojenské strategie bez vědeckého základu.

 

Na odpověď nelze čekat

Bází praktické realizace strategie je vytvoření systému výzkumu předvídání scénářů vzniku a vedení válečných konfliktů. Pouze věrohodná prognóza, poslouží jako základ pro vývoj forem a metod použití ozbrojených sil. V současnosti je teoreticky propracovaný a praxi prověřený systém, jehož základní částí jsou akce strategického odrazování.

 

„Informační technologie se stávají jedním z nejperspektivnějších druhů zbraní“

Washington pokračuje v současnosti v rozšiřování vojenské přítomnosti bezprostředně u ruských hranic, v likvidaci smluvních vztahů v oblasti omezování a snižování jaderných i konvenčních zbraní, což vede k narušování strategické rovnováhy. V roce 2002 USA odstoupily od „Smlouvy o omezení systémů protiraketové obrany“.  Následovalo pozastavení platnosti „Smlouvy o likvidaci raket středního a kratšího dosahu“, nelze vyloučit, že nebude prodloužena smlouva o omezení strategických útočných raket START III. V poslední době Pentagon nejednou dal najevo své záměry využít k válečnému účelu kosmický prostor. USA přijaly rozhodnutí vytvořit kosmická vojska.

Suma sumárum mohou všechny tyto aktivity přivést k prudkému zostření vojenskopolitické situace, vzniku hrozeb, na které budeme nucení odpovídat zrcadlovými a asymetrickými opatřeními. Proto se stává aktuálním úkolem rozvoje vojenské strategie zdůvodnění a zlepšení jaderných a konvenčních odstrašujících opatření. Kterýkoli potenciální agresor musí pochopit, že jakákoli forma nátlaku na Rusko a jeho spojence nemá perspektivu.

Naše odpověď nenechá na sebe čekat. Proto jsou zařazovány do výzbroje ruské armády soudobé druhy zbraní a bojové techniky, včetně zcela nových. Byla zahájena sériová výroba mnoha nových zbraní. Svou vysokou účinnost prokázal raketový komplex „Avangard“, mezikontinentální raketa „SARMAT“, hyperzvuková raketa „Kinžal“ a laserový komplex „Pěresvět“. Prověrkami procházejí komplexy „Poseidon“, bezpilotní letoun „Burevěstnik“ a hyperzvuková raketa „Zirkon“.

Nelze pochybovat o tom, že v této oblasti jsme na prvním místě ve srovnání s technologicky nejvyspělejšími státy světa. Nedávno bylo přijato rozhodnutí o realizaci vědeckých a konstrukčních prací k vytvoření pozemních komplexů hyperzvukových raket středního a krátkého dosahu. Rusko se však nenechá zatáhnout do závodů ve zbrojení. Dostatečná úroveň odrazování bude dosažena v rámci plánovaného vojenského rozpočtu.

Válečná politika našich západních „partnerů“ nás nutí odpovídat na hrozby hrozbami, plánovat perspektivní údery na centra velení a řízení, na velící systémy odpalování raket s plochou dráhou letu proti objektům na ruském území.

Vojenská věda musí urychlit výzkum, vývoj a zařazování nových způsobů používání perspektivních zbraní a zdůvodnění forem čelení možným válečným aktivitám pravděpodobného nepřítele v kosmickém prostoru k útoku proti Rusku.

Důležitou úlohu v rozvoji strategie sehrává zkušenost ze syrské války. Její syntéza a implementace do strategie, umožnila stanovit novou strategickou oblast. Jde o plnění úkolů k obraně a prosazení národních zájmů za hranicemi Ruské Federace ve strategii omezených aktivit. Základem její realizace je vytvoření soběstačného uskupení vojsk na bázi jednoho druhu ozbrojených sil, které mají vysokou mobilitu a schopnost vnést největší vklad do řešení stanovených úkolů. V Sýrii sehrály tuto roli vzdušně kosmické síly.

Nejdůležitějšími součástmi realizace takové strategie jsou ovládnutí a udržení informační převahy, vedoucí připravenost systému velení a všestranného zabezpečení i skryté nasazení potřebné skupiny.

Získali jsme tak odůvodněné nové způsoby činnosti vojsk v průběhu operace. Úloha vojenské strategie spočívala v plánování a koordinaci vojenských i nevojenských aktivit ruského uskupení vojsk a formací ozbrojených sil zainteresovaných zemí, polovojenských struktur účastníků konfliktu.

Došlo i k rozvoji způsobů regulace po ukončení válečného konfliktu. V Sýrii byla poprvé vyzkoušená v praxi humanitární forma operace použití ozbrojených sil. V Aleppu i Východní Ghutě musela být ve zkrácené době naplánována a realizována opatření k vyvedení civilního obyvatelstva ze zóny konfliktu, paralelně s plněním úkolu porážky teroristů. Dosažené výsledky umožnily určit aktuální směry výzkumu použití ozbrojených sil v průběhu plnění bojových úkolů, zaměřených na obranu a prosazování národních zájmů mimo hranice národního teritoria.

Důležitý směr pro další rozvoj strategie je svázán s vytvořením a rozvojem jednotného systému integrovaných sil a prostředků průzkumu, porážky protivníka a velení vojskům a zbraňovým systémům na bázi soudobých informačních a telekomunikačních technologií. Systém je předurčen k vyhledání, zaměření i zasazení úderů kriticky důležitým objektům v čase blízkém reálnému jadernými strategickými a operačně taktickými konvenčními prostředky. Vojenská věda musí rozpracovat a zdůvodnit systém komplexní porážky nepřítele. Tento směr je svázán s rozsáhlým nasazením robotických komplexů, v první řadě bezpilotních letounů, což musí zajistit účinnost řešení celého spektra úkolů. Nemenší význam má i obrana proti bezpilotním letounům a vysoce přesným zbraním. Zde musí sehrát rozhodující úlohu síly a prostředky radioelektronické války, které zajišťují výběrové údery na základě určení typu útočného prostředku a kritický čas zásahu.

Hlavním úkolem vojenské vědy v této oblasti je rozpracování otázek formování strategie obrany proti bezpilotním prostředkům za použití perspektivních prostředků radioelektronického boje (REB) a jejich integrace do jednotného systému. Zdůrazňuji, že všechny digitální technologie, robotizace, bezpilotní prostředky, prostředky REB se musí dostat do programu rozvoje vojenské vědy pochopitelně včetně vojenské strategie.

 

Předvídání vzniku války

Jedním z charakteristických rysů soudobých válečných konfliktů je destabilizace vnitřní bezpečnosti státu tím, že se proti němu provede diverzně – teroristická akce. Proto je důležité zdokonalování systému teritoriální obrany, její struktury, způsobu její výstavby, vytvoření komplexu opatření k její trvalé bojové pohotovosti.

Je nevyhnutelné pokračovat v rozpracovávání otázek koordinace sil federálních orgánů výkonné moci, přerozdělení jejich pravomocí, řízení úkolů teritoriální obrany v okamžiku eskalace válečné hrozby a při vzniku krizové situace. Mimořádně významné a aktuální je zdůvodněné vytvoření komplexního systému obrany důležitých objektů státní infrastruktury v období bezprostřední hrozby agresí, kdy protivník se bude snažit destabilizovat situaci, vytvořit atmosféru chaosu a bezvládí.

Tato otázka je nová v teorii i praxi vojenské strategie a vyžaduje všestranné vědecké rozpracování. Výsledkem se musí stát teoretické hodnocení stavu, které bude pro praxi znamenat vznik systému společného využití sil různých institucí a prostředků k zajištění komplexní bezpečnosti.

Donedávna vojenská věda zkoumala otázky použití ozbrojených sil v tradičních sférách vedení válečných aktivit – na zemi, ve vzduchu a na moři. Analýza charakteru soudobých válek ukázala podstatný růst významu soupeření v oblasti informatiky. Nová realita budoucích válek bude spočívat v přesunu vojenských aktivit zejména do této oblasti. Informační technologie se v podstatě stávají jedním z perspektivních druhů zbraní. Tato sféra nemá zřetelně označené národní hranice, poskytuje možnost dálkového, tajného působení nejen na kriticky důležité informační infrastruktury, ale i na obyvatelstvo země a má bezprostřední vliv na bezpečnost státu. Proto se stává otázka přípravy a vedení boje v informační oblasti nejdůležitějším úkolem vojenské vědy.

Prioritním směrem i nadále zůstává zkoumání otázek zvyšování bojové síly OS RF. Ta je dána jednak početními stavy vojsk, ale hlavně jejich kvalitou, naplněností tabulkových stavů, stavem výzbroje, morálně politickým stavem, úrovní bojové přípravy, bojové pohotovosti a bojeschopností.

V současnosti se plánovaně realizuje program doplňování ozbrojených sil vojáky sloužícími na základě kontraktu. Do roku 2025 má jejich stav dosáhnout 475 000. Počet vojáků základní služby se sníží.

Důstojnický sbor je naplněn připravenými profesionálními důstojníky. Bojovou zkušenost mají všichni velitelé vojenských okruhů, vševojskových svazů, svazků vzdušných sil a PVO, stejně tak i 96% velitelů vševojskových svazků a útvarů.  Všechny druhy vojsk OS RF se rozvíjejí vyváženě a jsou dozbrojovány soudobou bojovou technikou. Znatelně dochází k upevňování jaderné triády, která sehrává rozhodující roli v udržení strategické parity. Poměr soudobých zbraní v jaderné triádě dosahuje 62 %.

Podstatně se zvýšila úroveň operační a bojové přípravy vojsk a štábů. Kvalitativně se mění i jejich možnosti.

Překvapivé prověrky bojové pohotovosti potvrdily schopnosti vojsk operativně přeskupovat svazky a útvary na velké vzdálenosti a posilovat uskupení na hlavních směrech.

Tradičně důležitou je oblast zdokonalování systému ideologické a morálně psychologické stability obyvatelstva a v první řadě příslušníků ozbrojených sil. Zejména v tom spočívá podstata působení systému vojenskopolitické práce.

Důležitým směrem rozvoje vojenské strategie a úkolem pro vojenskou vědu je hledání nových přístupů k rozvoji spojení mezi vojenskou strategií a ekonomikou. V zájmech přípravy země na řešení obranných úkolů musí strategie odpovědět na následující otázky: „Na jakou možnou válku a v jakých směrech je potřeba připravovat ekonomiku?“ „Jak zabezpečit její vitalitu a stabilitu?“ „Jak cílevědoměji rozmístit výrobní podniky, s cílem zajištění jejich ochrany?“

Téze klasika ruské vojenské strategie velitele brigády Alexandra Svěčina o tom, že ekonomika je schopná se podřídit charakteru války je téměř sto let stará, ale pořád platná.

V současnosti bylo společným úsilím ministerstva obrany a vojenskoprůmyslového komplexu učiněno mnoho. Byl vytvořen efektivní systém spolupráce. Výzkumné a vývojové organizace se na základě zkušenosti posledních válek zabývají formováním požadavků na zbraňové systémy a kontrolují jejich realizaci ve všech etapách rozpracování – od koncepčního návrhu až po státní prověrky. Věda na bázi prognostiky budoucích válek stanovuje, jakým směrem mají být vyvíjen nové zbraně a bojová technika.

Soudobé zbraně jsou natolik složité, že sladit jejich výrobu s počátkem války je téměř nemožné. Proto všechny zbraně pro válku musí přijít do ozbrojených sil v době míru. Musíme proto včas a všemi sílami zabezpečit technickou, technologickou a organizační převahu nad potenciálním protivníkem,

Tento požadavek se musí stát rozhodujícím při stanovení úkolů pro vojenskoprůmyslový komplex, což dovolí podnikům realizovat dlouhodobé plánování a vědeckým organizacím poskytuje orientaci pro rozvoj základního a aplikovaného výzkumu.

Pro vojenskou vědu je v současnosti rozhodující její vztah k praxi, soustavné, cílevědomé provádění výzkumu, zaměřeného na možný charakter válečných konfliktů a vypracování systému forem a způsobů činnosti vojenského i nevojenského charakteru a určení směru rozvoje zbraní a výzbroje. Mimořádně významné je operativnost začlenění výsledků základního a aplikovaného výzkumu do praktické činnosti vojsk.

Provádění stanovených úkolů musí v první řadě plnit vojenskoprůmyslový komplex podléhající ozbrojeným silám. V posledních letech dosáhl mimořádných úspěchů. Připravil systém vstupních dat pro vojenské plánování na střední období (2021-2025). Na tomto základě dochází k upřesňování při rozpracování plánu obrany Ruska.

Naše vojenská věda vždy vynikala uměním předvídat a odhalovat problémy v mírovém období a schopnostmi jejich operativního rozpracovávání a nacházení způsobu jejich řešení.

 

Z vystoupení armádního generála Valerije Gerasimova, náčelníka generálního štábu ruských ozbrojených sil a prvního náměstka ministra obrany

Publikováno v časopise „Vojenskoprůmyslový kurýr“ č. 9, 12. 3. 2019

*

Dialog*otázky*odpovědi č. 347, září-říjen 2019