Jeden den v Poslanecké sněmovně

poslanecka_snemovna

Máme štěstí. Poslanci právě dnes (26. 9.) projednávají žádost Senátu o vyslovení souhlasu PS s podáním ústavní žaloby na prezidenta Zemana. Teda štěstí? Ač všichni dlouho dopředu vědí, že návrh neprojde, nakonec pro něj hlasovala ani ne polovina z potřebné kvóty 120 hlasů, dokáží o něm rokovat (s pauzou na interpelace a jistě i na oběd) po celý den. Mnoho hodin páni poslanci i paní poslankyně tu nudně, tu plamenně řeční a řeční. (Vladimír Iljič Lenin před více než sto lety nazval buržoazní parlamenty „žvanírnou“. Kdo to dnes sledoval, musel mu dát zapravdu.)

Poslanec Faltýnek si postěžoval, že je postříkaný nenávistí vůči prezidentovi. Není divu. Žaloba senátorů je právnický paskvil, jehož autoři postupovali, jako když vařili pejsek s kočičkou. Smíchali páté přes deváté, i různá funkční období, a vecpali tam skoro vše, co se jim kdy na jednání současné hlavy státu nelíbilo.

Poslanec SPD Radim Fiala v rozpravě sněmovny okomentoval jejich úsilí: „Pokud se budeme dívat na problém podání senátní žaloby na prezidenta republiky pouze úzkým pohledem české politiky, musel bych především říci, že trestuhodně maříme čas projednáváním politické ješitnosti kolegů ze Senátu, kteří zřejmě nemají nic lepšího na práci. Jestliže pohlédneme na návrh žaloby v širším politickém kontextu, zjistíme, že zapadá do řady událostí, které se odehrávají na významném spektru světové politiky.

Ve Velké Británii, která je kolébkou evropské i světové demokracie (?), dnes prožíváme politickou krizi zcela záměrně vyvolanou lidmi, kteří odmítají respektovat výsledek referenda a odmítají připouštět i možnost tuto krizi řešit prostřednictvím demokratických (?!) parlamentních voleb. Ve Spojených státech považovaných za pilíř svobody (?) probíhá dnes pokus odvolat zvoleného prezidenta. V řadě zemí se organizují mediální a protestní kampaně, jejichž smyslem je jediné: popřít výsledek voleb, pokud se nehodí.”

Nehodlám ve všem hájit prezidenta Zemana – nelze zapomínat, jak přispěl k převratu roku 1989, ale na místě je otázka, zda neměl pravdu, když držel v úřadu ministra kultury Staňka z ČSSD? Známý německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung se ještě před odvoláním českého ministra kultury k 31. 7. vrátil ke kauze Národní galerie a jejího, Staňkem odvolaného, ředitele Jiřího Fajta.

Česko-německá kritička umění Noemi Smolik, která přednáší na několika universitách a přispívá do různých světových novin, nazvala svůj článek „Chamtivost a další machinace“. Píše v něm, že Jiří Fajt uzavřel ke konci loňského roku sám se sebou smlouvu za více než milion korun na vlastní kurátorskou činnost. Na stranu bývalého ministra Staňka, jenž podal na Fajta trestní oznámení, se přidala i česká pobočka Transparency International a upozornila také na další zakázky Národní galerie, které byly pod 50 tisíc Kč a mohly se tak uskutečňovat bez výběrového řízení. Noemi Smolik zmínila i údajně pochybné smlouvy na měsíční platby 10 tisíc eur jedné mediální společnosti v Berlíně a další výdaje za externí právnické služby, ačkoli má NG k dispozici vlastní právní oddělení. Tyto výdaje měly činit v posledních třech letech téměř 6 milionů Kč. Autorka uvedla, že ztráta NG se odhaduje na 30 milionů Kč, přesto si její ředitel vyplácel tučné odměny.

Co k článku dodat? Bývalého ministra kultury Staňka zprvu veřejně bránil i předseda ČSSD Hamáček. Vykládal, jak za ním „pevně stojí“. Po kampani nejrůznějších „uměleckých šíbrů“ svůj původní názor „náhle“ změnil a začal usilovat o Staňkovo odvolání. Nelze nevzpomenout, že zrada je v sociální demokracii historickou tradicí.

 

Ilja Jihlavský

26. 9. 2019

Dialog*otázky*odpovědi č. 347, září-říjen 2019