Ad… Řekni, kde ti tupci jsou

kostal_karel

Na serveru lidovek „Neviditelný pes“ dne 5. 8. 2019 jakýsi Václav Vlk st. v článku na ekologické téma s názvem „Řekni, kde ti tupci jsou“, mimo jiné lživě tvrdí:

 

„Lze tedy předpokládat, že většina naší republiky bude vypadat, jako vypadaly v roce 1980 Krušné hory a velká část Jeseníků a kus Krkonoš v době, kdy naše lesy sežraly kyselé deště. A zplodiny z elektráren. To u nás vládli komunisté. Kteří v době normalizace tvrdili, že nepotřebujeme žádné jiné elektrárny než hnědouhelné. A že nám s nimi bude blaze. Kyselé deště a jejich následky zapírali, co to šlo. Když už to nešlo, propláceli obyvatelům v severních Čechách „příplatky“, kterým se mezi lidem říkalo „pohřebné“. Žádné velké odsiřování se nepořádalo, nebylo prý potřeba. A navíc, kvůli komunistické i lidské blbosti se i ty filtry v komínech elektráren, pokud byly, vypínaly každou noc a vždy, když byla mlha. A ta byla furt. Takže když nebylo nic vidět, aby se splnily socialistické závazky na „úspory elektřiny“, šlo všechno „do luftu“. Obsluha filtrů a odpopílkovačů byla ráda, protože nemusela pracovat a mohla většinu směny prochrápat. A ještě se s tím ti blbci chlubili.“

 

Z pohledu bývalého pracovníka odboru rozvoje vědy a techniky Federálního ministerstva paliv a energetiky ČSSR (FMPE), musím reagovat alespoň následovně:

Kapitální lží je zde tvrzení, že „komunisté v době normalizace tvrdili, že nepotřebujeme žádné jiné elektrárny než hnědouhelné. A že nám s nimi bude blaze.“

Inu, další z ukázek toho, že kopnout do komunistů, když se to již může, a patří to dokonce k žádoucímu bontonu žurnalistiky současného režimu, je jedna věc, ale pokud takto závažnou informaci někdo sdělí bez sebemenších důkazů, svědčí to o něčem zcela jiném, minimálně o oné předmětné tuposti. Kde toto tvrdili totiž onen „mudrc“ neuvádí! Proč jen ale potom „ti blbí komunisti“ rozvíjeli vysoce náročný jaderný program, počínaje výstavbou jaderné elektrárny A1 v Jaslovských Bohunicích a konče Temelínem, proč potom budovali kaskády vodních elektráren na Vltavě a Váhu? Proč podporovali i renesanci malých vodních turbín, kde za zmínku stojí např. vodní dílo Dalešice se spodní nádrží Mohelno, vybudované k zajištění dostatku vody pro jadernou elektrárnu Dukovany. Její čtyři Francisovy reverzní turbíny o výkonu 4 x 120 MW by byly schopny za 55 sekund „zaskočit“ nenadálou poruchu jednoho bloku této jaderné elektrárny!

Mistrovským, a dosud světově obdivovaným dílem je však v této oblasti přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně v Jeseníkách na říčce Divoká Desná. Elektrárna se dvěma reverzními soustrojími, každé o výkonu 325 MW, jejíž turbíny mohou pracovat na turbínový, nebo, čerpadlový chod, alternátor pracuje jako motor nebo generátor, je umístěna v kaverně horského masívu, stejně jako transformátory, takže pro návštěvníka – turistu jsou tak patrné jen dolní nádrž, tvořená sypanou ozeleněnou hrází a horní nádrž umístěná na hřbetu Dlouhých strání ve výšce 1350 m n. m. Výkon je vyveden ze zapouzdřené rozvodny, což představuje nejmenší možný rozměr tohoto zařízení, avšak cenově nejnákladnější variantu, umožňující však to, že provozní budova s charakterem horské stavby je zde architektonicky zcela přijatelná a zapadá do okolní přírody. Svou úrovní se jedná o nejlepší špičkovou vodní elektrárnu v Evropě!

Nevím, proč se s tím vypisuji, když antikomunistický ignorant bude stejně mlít svou o tom, že komunisti v době normalizace tvrdili, že nepotřebujeme žádné jiné elektrárny než hnědouhelné, byť se tou dobou usilovně projektovaly a stavěly jaderné i vodní elektrárny, min. na evropské úrovni, s úzkostlivou snahou po co nejmenším narušení životního prostředí. Byl zde grandiózní program rozvoje jaderného strojírenství, zejména v Plzni, Ostravě i jinde. A to přesto, že jsme nepotřebovali elektrárny jiné než hnědouhelné?

Po osvobození Československa Rudou armádou byl technický i hospodářský stav jeho energetiky neutěšený. Parní elektrárny byly zastaralé, fyzicky značně opotřebované a nehospodárné. Rozvíjející se průmysl však elektrickou energii nezbytně potřeboval. Až do nástupu jaderných elektráren však jiný zdroj, než elektrárny tepelné nebyl schopen vyrábět elektrickou energii s potřebným výkonem a v požadovaných objemech. Naše strojírenství tak začalo postupně vyvíjet a dodávat bloky tepelných elektráren s výkonem 32, 50, 100, 200 a 500 MW. Hlavním palivem těchto elektráren bylo v tuzemsku dostupné hnědé, a v menší míře i kamenné (černé) uhlí. Fantazie některých „odborníků“ spojené koncem 60. let s využitím ropných produktů v čs. energetice však vzala rychle za své s následnou celosvětovou ropnou krizí. Zavádění spalování uhlí v práškových ohništích, a s tím spojený zvýšený únos jemných pevných částí do ovzduší, vedl již od přelomu 30. a 40. let k nekompromisnímu používání odlučovačů, většinou elektrických, v polovině 50. let pak tyto byly doplňovány odlučovači mechanickými, a jakmile se v zahraničí objevily systémy ještě dokonalejší, tak jejich realizací po nákupu příslušných licencí. Nemalé prostředky byly rovněž vkládány do výzkumu neustálého vylepšování procesu spalování uhlí v kotlech těchto elektráren, mj. s cílem co největšího omezení úniku pevných částí do ovzduší. Podílely se na tom příslušné výzkumné ústavy rezortů paliv a energetiky i hutnictví a těžkého strojírenství. Obrovský kus práce zde odvedl i výzkumný tým ČVUT pod vedením prof. K. Juliše.

Lži o zlovolném, či úmyslném vypínání těchto zařízení jsou tak buď opilecké silácké řeči z hospod nejnižší cenové skupiny, nebo cíleně fabrikované dezinformace, které měly vyvolat nespokojenost, nebo dokonce paniku, mezi obyvatelstvem z oblastí v okolí tepelných elektráren. Nutnost provozu každého energetického bloku výhradně s fungujícími odlučovači byla daná přísnými provozními předpisy pro jeho provoz, jejichž úmyslné porušení v této věci by bylo prakticky trestným činem na úrovni sabotáže! Vznik poruchy na odlučovači měl za následek okamžité odstavení příslušného energobloku, nezřídka pomocí nouzového stop-tlačítka!

Podle informací, které se ke mně dostávají, je naopak porušování provozních a bezpečnostních předpisů, jakož i nedodržování termínů předepsaných oprav, negativním jevem současnosti, ať již z důvodů nekvalifikovanosti obsluhy energetických bloků, či vlivem její provozní nekázně. Důsledkem tohoto jednání potom je zvýšená poruchovost a zkrácená životnost zařízení s následnými obrovskými národohospodářskými škodami, a nezřídka i požáry a havárie, viz např. elektrárny Dětmarovice (2017) a Chvaletice (2018) s celkovou škodou blížící se miliardě Kč, jejíž příčina nebyla pro jistotu nikdy uspokojivě objasněna.

Pokud jde o snižování vlivu na životní prostředí plynnými emisemi zejména SO2 (ale i částečně NOx a tuhými aerosoly) byla pro toto světově dostupná technologie až s možností její aplikace v 90. letech, byť FMPE pro její nasazení připravovalo podmínky již ve druhé polovině 80. let. Takže nerozumím tomu, o jakém odsiřování zde ten člověk hovoří.

Jediným účinným opatřením zde do té doby byla výstavba vysokých komínů (např. 300 m), kde se vycházelo z toho, že negativní účinky imisí SO2 v přízemní vrstvě klesají kvadraticky s výškou komína. SO2 se ve výšce 1000–2000 m odbourává tak, že jeho množství se každých 24 hodin snižuje na polovinu, tj. po čtyřech dnech zůstává z původní imise ca 6 %. Za určitých klimatických podmínek ovšem dochází k tomu, že škodliviny mohou být bez ředění přenášeny i na velké vzdálenosti, což je v dlouhodobé perspektivě nepřijatelné.

Abych zde nepsal jen z pozice bývalého ministerského úředníka, rád bych připojil i názor soudruha Václava Čermáka, který 30 let pracoval jako obsluha energobloků 100 a 200 MW, které bezprostředně řídil:

 

Naprostý blábol! Nikdy nikdo netvrdil, že jiné, než uhelné elektrárny nepotřebujeme, což dokládá systém jaderných, vodních, průtočných, přečerpávacích a samozřejmě uhelných elektráren.

Fámy o vypínání filtrů v elektrárnách na noc jsou naprosté nesmysly. Provoz energetického bloku nebyl možný bez funkčních filtrů. Provozní předpisy pro provoz kotlů to nepřipouštěly. Nedovedu si představit obsluhu kotle, která by si to dovolila a rovněž si nedovedu představit, že by k tomu dal někdo z nadřízených pracovní příkaz. Požadavky na zachycování tuhých látek ve spalinách byly dány provozním řádem ČEZu (nejsem si jist, zda i zákonem) a jejich nedodržení se považovalo za hrubé porušení s velkými sankcemi jak pro obsluhu, tak pro nadřízené pracovníky. Popílek byl v konečné fázi zachycován v tzv. elektrostatických odlučovačích, které dokázaly zachytit až 99 % popílku. Dodržování emisních limitů bylo v energetice vždy prioritní a podléhalo přísné kontrole různých příslušných orgánů.

Obsluha odpopílkování, což byla velmi náročná práce, která vyžadovala mnohdy nezměrné úsilí, aby celý velký komplex odpopílkovacího procesu udržela v chodu. Řádný provoz tohoto zařízení podléhal trvalé kontrole, protože provoz celého energetického bloku byl podmíněn správnou funkcí celého systému odlučování pevných částic ve spalinách kotle. Celý blok při nefunkčním provozu tohoto zařízení musel být odstaven z provozu.

To, co tvrdí autor článku je nejen debilní blábol, ale i urážkou všech, kteří se o řádný provoz energetického bloku starali. Ty lidi se neskutečně nadřeli, aby v každou chvíli zajistili lidem dodávku elektřiny a pokud to charakter zařízení dovoloval, aby blok provozovali i co nejvíce ekologicky. To byla energetická čest. Energetika v minulém období patřila k tomu nejlepšímu, co jsme tady ve prospěch lidí vybudovali. Byla na světové úrovni!

Každý, kdo to takto – jako autor článku – znevažuje je, dle mého názoru, nezměrný hlupák!

 

Myslím tudíž, že, kdo chce pochopit, ten pochopí, a že tupec zůstane navždy tupcem.

 

Karel Košťál