ZACHRÁNÍME UMÍRAJÍCÍ STRANU?

urban_ladislav

Diskusní příspěvek na 45. pražské teoreticko-politické konferenci 1. 6. 2019

 

Neříkejte, že přeháním. V našem okrese máme 300 členů. Z nich je jen 38 mladších šedesáti let a z těch 38 je jen 8 těch, kteří jsou stranicky aktivní. Víme, jaká je situace v celé straně? Víme to?

Každá naše Pražská teoreticko-politická konference udělá krok dobrým směrem. Věřím, že i ta dnešní. Hodnotíme období dvacátých let minulého století, kdy ve straně narůstaly mnohé krizové jevy, o kterých tady bylo již hovořeno. Vnitřní rozpory měla i samotná Komunistická internacionála. Proces tzv. bolševizace měl svoje problémy v internacionále i v KSČ. Nízká teoretická úroveň členů, byrokratické metody vedení, slabé řízení a slabý vliv na pracující. Tyto problémy pak řešil 5. sjezd KSČ, který zvolil nové vedení strany, které začalo naplňovat linii VI. kongresu KI Od oportunistické pasivity k bolševické aktivitě. O tom všem se tady dnes hovoří.

Dalším významným sjezdem byl IX. sjezd v květnu 1949. Nechci hodnotit, co se podařilo uskutečnit lépe a co hůře. Proč však nedovedeme takhle jasně oslovit občany dnes? Nemáme sice možnosti, které jsme měli v roce 1949, ale máme za sebou 98 let práce pro naši zem.

Já bych se rád věnoval odkazu V. sjezdu KSČ pro dnešek. Jsme strana umírající, a jaké možnosti máme pro resuscitaci, nebo je vše dobré? Určitě potřebujeme aktivitu a mnoho změn. V čem máme pozici horší, než měla strana v roce 1929?

– Společnost má dva pilíře: peníze a lež;

– Ztrácí se dnes morální hodnoty vlastenectví, čestnost, solidarita apod.;

– Neexistuje SSSR ani KI ani jiná společná akční platforma komunistických stran;

– Preferujeme v naší práci výsledky voleb, které se stále zhoršují;

– Existuje relativní spokojenost občanů s vývojem – viz výsledky voleb;

– Opět je ve straně slabá teoretická výbava;

– Ve straně je velká nedůvěra ve vlastní orgány a nedůvěra je i mezi členy;

– Ve straně se nedostatečně diskutuje o činnosti a hledání nápravy;

– Převládá apatie k vývoji;

– Nepodařilo se odstranit zátěž lustračního zákona a zákona o protiprávnosti komunistického režimu;

– Velice těžko pak získáváme mladé členy – působí na ně zvrácená společnost a nejednoznačnost našich postojů.

Na Pražské teoreticko-politické konferenci „Karel Marx k dnešku“ jsem zdůraznil, že Marxův a Engelsův Manifest komunistické strany stál u zrodu komunistických stran a je stále programem světového komunistického hnutí. Řekl jsem, že musíme přiblížit Manifest dnešním generacím a skutečně jej uznávat jako náš základní program. Myšlenky Marxe vysvětlují, objasňují a provokují, volají po aktivitě. K té nedochází, mnozí také neradi slyší, že by měli něco dělat. Proč? Nemají naši víru.

Je mnoho otázek, na které je nutné dát odpověď. Dlouhodobý program komunistů musí na základní otázky reagovat a dávat základní obrysy. Potřebujeme to pro oslovení nových generací. Proto jsem vyzval, aby ti, kteří mají k uvedenému co říci, se aktivně přihlásili na úsek odborného zázemí a ideologie KSČM. Řekl jsem, že bych rád v takové činnosti, podle svých možností, pomohl. Nebyla žádná reakce, a proto jsem v loňském roce sestavil dva dokumenty a rozeslal na všechny okresy. K oběma se vyjádřil jenom soudruh Karel Klimša. Takže je ve straně se současným stavem spokojenost?

Nevzdávám se a stručně smysl obou dokumentů připomenu. První byl nazván Provolání a reagoval na řadu volebních neúspěchů. Hovořil o tom. Že obraz strany na veřejnosti je mdlý, nepřitažlivý, program rozvláčný. Strana se neobrací k mladým lidem. Chybí diskuse o problémech. Komunisté spolu velmi málo mluví a z naší práce čiší pasivita a nezájem, není vzájemná komunikace a zpětná vazba. Nerozlišujeme mezi taktikou a strategií. To všechno umrtvuje činnost strany a musíme to změnit.

Druhý dokument má pracovní název Manifest a jeho smyslem bylo rehabilitovat komunismus. Předložit lidem jeho vizi a zahájit snahu o to, aby se tato vize stala základním trvalým programem našeho hnutí a základem víry v jeho prosazení. Chceme ukázat, že komunismus je humanismus. Je návodem na zachování lidské civilizace – ano, nejde o nic menšího. Jde o maximálně rozumné, hospodárné a všestranné řešení problémů lidí i přírody. Komunismus je otevřený horizont dějin. Je zde ukázáno na nejparazitnější lidskou činnost – tou je militarismus. Kapitál, když nemá řešení, vyvolá válku. Proto je likvidace zbrojení první podmínkou na cestě ke komunismu. Co chudoba a útlak, znásilňování práv lidí pomocí devastující ekonomické politiky, kterou nezajímá ani možnost života na Zemi – to snad nejsou kardinální otázky? Náš program by měl na tento manifest navázat konkrétním programem na určité období. Zcela konkrétní cíle by pak formuloval každý volební program.

Nejbližšími našimi cíli musí být zrušení lustračního zákona a poté zákona o protiprávnosti komunistického režimu. Nelze soudit režim, který neexistoval. Komunističtí poslanci musejí znát a nesmí se bát! Velmi důležité je i to, snažit se, aby naše republika vystoupila z vojenských struktur NATO. Nevíme snad, na co lépe použít peníze, dnes věnované do zbytečných zbrojních programů?

Věřím, že pustíme-li se do řešení těchto kroků a zahájíme resuscitaci strany, budeme lépe oslovovat mladé, kterým předložíme možnost naší víry. Nebo nemusíme dělat nic a v roce 2021 bude někdo vzpomínat, že tady před sto lety vznikla nějaká komunistická strana. Myslíte, že je moje vystoupení pesimistické? Ne, já chci burcovat, aby se nestalo, co jsem teď řekl.

Ladislav Urban

Dialog * otázky * odpovědi č. 346, červenec-srpen 2019