ZA KOMUNISTICKÝ CHARAKTER STRANY

horak_jiri

Diskusní příspěvek na 45. pražské teoreticko-politické konferenci 1. 6. 2019

 

To, co se událo na V. sjezdu KSČ, jsme slyšeli v obsáhlém a kvalitně zpracovaném referátu s. Václava Čermáka. Levice, za kterou šla tenkrát většina příslušníků strany, fakticky již před sjezdem převzala vedení do svých rukou a V. sjezd tyto změny legalizoval a dovršil porážku pravice. Základem celého sjezdového jednání se stal marxisticko-leninský rozbor mezinárodní a vnitropolitické situace. Přesně to, co se nám nepodařilo na X. sjezdu KSČM. Klement Gottwald odsoudil tehdejší oportunistické přeceňování pevnosti kapitalistické stabilizace a předpověděl nástup nové hospodářské krize. U nás se v současnosti také hovoří o hospodářské stabilitě, o poklesu nezaměstnanosti, o růstu mezd, platů a důchodů atd., atd. Jako bychom však neviděli, že další světová hospodářská krize je za dveřmi. Spojili jsme se s oligarchou, který nás často veřejně uráží a v podstatě se drží jen našimi hlasy v parlamentu. To není komunistická taktika, jak tvrdí vedení strany. Naopak, v jejím nesprávném chápání tkví ideové kořeny oportunismu. Neuvědomujeme si snad, že Česká republika jako součást evropského, imperialistického systému je sama imperialistickým státem? Že fakticky spolupracujeme s buržoazií?

Odpor proti překonávání narůstajícího vlivu „nové“ české buržoazie a za skutečný komunistický charakter strany probíhá v KSČM od jejího vzniku. Ztráta dělnické třídy a ostatních, kteří podporovali komunistické a dělnické hnutí nejen u nás, zapříčinila stagnaci strany a její postupné umrtvování. Novodobá buržoazie a nepřátelé všeho levicového se nesmířili s naší existencí, ve které vidí nebezpečí pro svou politickou a hospodářskou nadvládu. Využívají každé příležitosti, aby proti nám, pod různými záminkami, vedli ostré útoky. Nejen že pomlouvají a útočí, ale posílají do strany své agenty, aby poškozovali stranu uvnitř, jak v pevnosti organizace, tak v oblasti ideologie, kterou by se strany měla v třídním boji řídit.

To, co bylo v době V. sjezdu nemyslitelné, se stalo skutečností. Stali jsme se štábem bez velení a bez armády. Stali jsme se, i podle slov našich protivníků, „salónními“ komunisty, kteří jsou neškodní a odsouzení k zapomenutí. A přitom se polovina KSČM, hlasy delegátů na X. sjezdu KSČM, postavila proti její současné linii. Hlasitě vyjádřila nespokojenost se současným vedením strany, i s jeho politikou. Předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip však rozhodl za výkonný výbor: „Vítěz přeci bere vše.“ A tak jsme prohráli další, v pořadí již deváté volby. Náš propad se zdá nezastavitelný. Budeme skutečně čekat na svůj konec se sklopenou hlavou? Stejně jako komunisté v Itálii, Francii a v dalších komunistických a dělnických stranách světa? Anebo se konečně postavíme čelem šosáctví, oportunismu, revizionismu a prospěchářství v naší komunistické straně. Závěry V. sjezdu KSČ hovoří jasně: bolševizace strany je životní nutností, bez ní se strana stane bezvýznamným a zapomenutelným úsekem historie.

Je to výzva nám všem, ale zejména pro marxisticky vzdělanou a naší myšlenku zapálenou mladou generaci.

 

Jiří Horák

Dialog * otázky * odpovědi č. 346, červenec-srpen 2019