Velký švindl

milion_chvilek

Demonstraci proti premiéru Babišovi na pražské Letné koncem letošního června přirovnávali mnozí komentátoři včetně moderátorů přímého přenosu v ČT k Letenské pláni v listopadu 1989. Oprávněně? Přes určitou jevovou, formální podobnost – obratní manipulátoři stejné krevní skupiny zneužívající hesla o „demokracii”, „svobodě”, „občanské společnosti” ap. – je třeba zdůraznit podstatný rozdíl. Letos nešlo o žádnou „revoluci”, ani „sametovou”, jak označili faktický kontrarevoluční převrat roku 1989, ale o mocenský boj různých skupin panujícího kapitalismu.

Strana komunistická nejen svým názvem, ale především marxistickým obsahem, by se do takového konfliktu uvnitř protikladného systému nedala zatáhnout. KSČM dala, ale podpora vlády koalice oligarchy s krachující ČSSD může pro ni býti sebevražednou. Věru, logický důsledek třiceti let oportunismu. I díky němu lze klamat statisícové davy stejnými pohádkami o vítězství „pravdy a lásky nad lží a nenávistí”.

Když jsem v přenosu z Letné opět několikrát slyšel oprášené „kecy” Václava Havla, vybavila se mi píseň Vladimíra Vysockého, v češtině zpopularizovaná Jaromírem Nohavicou: „Dodnes kdejaký hlupák o pravdu se hádá, ničeho se v těch řečech nedobereš… Lež zatím ukradla bílého hřebce a štíhlé nohy ji odnesly pryč.” Přes všechny manipulace se vznešenými pojmy nelze lid klamat do nekonečna. Marxisté jsou přesvědčeni, že za kapitalismu pravda nikdy nemůže zvítězit!

 

 

Ilja Jihlavský

30. 7. 2019

Dialog * otázky * odpovědi č. 346, červenec-srpen 2019