21. Antikapitalistický kemp významným místem setkání, školení i rekreace

DSC08481

Ve dnech 13. – 16. června 2019 pořádala Levá perspektiva s Komunistickým svazem mládeže 21. Antikapitalistický kemp, tentokrát v okrese Brno-venkov. Několik desítek účastníků přijelo nejen z České, ale i Slovenské a Polské republiky.

Program byl zahájen přednáškou Tomáše Vokouna z Alternativy Zdola o družstevnictví. Nastínil jeho dějiny a kritizoval jeho úpadek v bývalém Československu po roce 1989, kde byla družstva většinou úplně zlikvidována nebo se změnila v soukromé obchodní společnosti. Poukázal na fungování družstev ve světě, ale i na současné příklady z tuzemska. Ústupem od principu „jeden člen – jeden hlas“ k váze hlasu podle podílu v družstvu byla potlačena demokracie mezi členy družstev. Současné zákony družstevnictví nepřejí. Diskutující se shodli na významu družstev v kapitalismu i za socialismu, vědomi si však krachu teorií o překonání socialismu prostřednictvím družstevnictví a podobných reformistických koncepcí.

Oblasti školství se v páteční přednášce věnoval Ctirad Musil. Při nástinu dějin povinné školní docházky uvedl, že školství nikdy nebylo apolitické a vyzdvihl široce dostupné vzdělání za socialismu a tehdejší schopnost podchycení talentů, oproti kterému imperialistické státy sáhly k „vysávání mozků“ z jiných zemí. Zabýval se problematikou rozvojových zemí, kde neexistuje všeobecné vzdělávání a kdo dosáhl vzdělání v zahraničí, zůstává v něm díky lepším podmínkám. V našem prostředí patří k největším problémům přerušení kontinuity některých oborů a zavedení jiných, zbytečných. Pokles kvality vzdělávání je charakterizován umožněním studia špatně prospívajícím studentům či uplatňováním pokřiveného principu „škola hrou“, kdy školáci nemají žádné povinnosti.

Řečník kritizoval zbytečné vzdělávání a školení jen kvůli formálním požadavkům, např. na bakalářské tituly u zdravotních sester. Upozornil na odklad vstupu do pracovního života v důsledku zbytečně dlouhého studia a špatné pracovní návyky dlouholetých studentů. Postgraduální školství označil za odkladiště těch, kteří nechtějí do praxe. Varoval před inkluzí, brzdící rozvoj schopných dětí a vedoucí k jejich odchodu na jiné školy, stejně jako před dělením škol na lepší a horší. Dodal, že selhává péče o manuální zručnost dětí, o jejich volnočasové aktivity a o práci starších dětí s mladšími, kterou za socialismu zajišťoval Pionýr.

dějinami a současností mikroregionu Ivančicko seznámil přítomné zastupitel Jihomoravského kraje Bohumil Smutný (bezpartijní za KSČM). Odsoudil zničení hornictví a velké části průmyslu v oblasti po obnově kapitalismu a vzniklé zadlužení. V regionu s velkými revolučními tradicemi (Rosicko-oslavanská stávka 1920, protifašistický odboj) dosahovala i po kontrarevoluci komunistická strana až donedávna vysokých volebních výsledků, doplatila ale na spory a přehnané osobní ambice jednotlivců. (Dodejme, že i na oportunistickou politiku svého vedení, podle které je hodnocena voliči i na komunální úrovni.) Dnes se mikroregion kromě zemědělství a vinařství soustřeďuje na turistický ruch.

Páteční program byl doplněn výlety do Ivančic, Oslavan a Dolních Kounic. Účastníci si prohlédli historické a revoluční pamětihodnosti, uctili památku velkého socialistického bojovníka Josefa Hybeše (1850–1921) u jeho pomníku v Oslavanech a zhlédli zdejší chátrající bývalou elektrárnu a kulturní dům, jejichž ponurost dokresluje opuštěné nádraží již neprovozované železniční trati.

O antiimperialismu promluvili Lenka Svěchotová a Filip Škarecký. Varovali před hrozbou nových válečných konfliktů a před iluzemi o velmocích. Zdůraznili imperialistický charakter Evropské unie a podotkli, že Česko není kolonií, ale jedním z agresorů. Uprchlická krize je zneužívána populisty a část levicových sil nechce podporovat odpor proti imperialismu, pokud jim politika daných antiimperialistických sil ideologicky nevyhovuje. Uvedli příklad mezinárodní podpory Donbasu, kde je však problematická i podpora ze strany ruských oligarchů snažících se ho získat pod svůj vliv, nebo válku v Sýrii, v jejímž případě i část zastánců socialismu podporuje opozici proti syrskému vedení, financovanou agresory.

Sobotní přednáška Pavla Pelikána pojednala o dějinách obrany socialismu v Československu, především o činnosti Sboru národní bezpečnosti. Výklad byl spojen s ukázkou řady dobových materiálů včetně výzbroje a výstroje SNB a publikací. Řečník odmítl pomlouvačnou kampaň o brutálních zásazích proti kontrarevolučním demonstrantům v ČSSR a doplnil informaci o posílení výstroje a výzbroje policejních sborů pro potlačování demonstrantů od 90. let. Zájemcům byla předvedena funkce donucujících prostředků, radiostanice a mohli si vyzkoušet střelbu z pistole.

Andrea Cerqueirová promluvila o antifašistickém odkazu Lidic a o dějinách lidické hrušně, která jako malý stromek přežila vypálení obce a dlouho zde stála bez povšimnutí. Sázení štěpů této hrušně v posledních letech posiluje povědomí o lidické tragédii. Jeden z nich byl vysazen i v Ivančicích.

Na téma ekologické destrukce a civilizace hovořila Věra Klontza-Jaklová. Představila několik hodnotných publikací s pokrokovým pohledem na ekologickou tématiku, vydaných nedávno v USA a v Řecku. V obou z těchto zemí se velkému zájmu těší marxistická literatura. Řekla, že globální přírodní prostředí je natolik narušené, že musíme očekávat katastrofální změny ohrožující lidskou civilizaci. I pokud by se reakčním silám podařilo udržet kapitalismus, nevydrží to příroda. Bez překonání kapitalismu se alternativu k záchraně lidstva najít nepodaří.

V obsáhlé diskusi přišla řeč i na poškozování přírody během budování socialismu, odcizení tehdejších pracujících od vládnoucí moci v důsledku byrokratismu či o nejvhodnějších komunitách pro rozhodování, které by nebylo individualistické ani stádní.

Marek Kaiser se věnoval globalizaci a střetu supervelmocí. Čínskou lidovou republiku označil za hybridní režim, který se snaží rozvinout kapitalismus před příchodem socialismu v souladu s učením Karla Marxe. Dodal, že Čína zažívá bezprecedentní růst životní úrovně a pomáhá chudším zemím. Přiblížil své zkušenosti z Afriky a Latinské Ameriky, kde 99 % lidí čínské investice vítá, a vyzval antiimperialisty k podpoře ČLR jako protivníka USA a EU. Odmítl kampaně proti údajnému porušování lidských práv a demokracie v ČLR s tím, že ani v kapitalistických zemích většina demokraticky nediskutuje a ani v socialismu nebudou chtít někteří lidé participovat. V Číně se na rozdíl od kapitalismu vedoucí političtí představitelé vypracovávají zdola nahoru.

Diskutující kritizovali čínský příklon k tržnímu hospodářství a vyjádřili pochybnosti, že se od něj někdy vrátí k centrálně plánované ekonomice založené na společenském vlastnictví výrobních prostředků.

Soudruh z polské organizace „Vláda rad“ přiblížil neradostnou situaci v Polsku, kde v národním ani evropském parlamentu už nejsou přítomni žádní zástupci ani reformistické levice a jsou zde zastoupeny jen antikomunistické strany. Návrh nového trestního zákoníku prohlubuje politickou perzekuci, když hrozí trestáním propagace komunistické ideologie, a dokonce i pouhého držení komunistických propagačních materiálů, což je srovnatelné s přístupem fašistických režimů. Dochází k odstraňování názvů ulic, soch a pamětních desek spojených se socialismem, ale některé se podařilo ubránit.

Neděle patřila závěrečné přednášce o proběhlých volbách do Evropského parlamentu. Aleš Hubert porovnal reformistický volební program KSČM s přístupem revolučních stran a komsomolů, jež EU odmítají jako imperialistický a protimírový projekt. Představil společnou výzvu evropských organizací komunistické mládeže k odmítnutí EU. Ondřej Kasík dodal, že hněv neuvědomělých mas ústí v rasismus a fašistické pozice. Zastoupení komunistických a dělnických stran v Evropském parlamentu se po květnových volbách ještě zhoršilo, jen Komunistická strana Řecka si udržela počet poslanců.

V diskusi se střetly dva přístupy, z jedné strany odpůrců voleb do Evropského parlamentu, vyzývajících k bojkotu v situaci, kdy nekandiduje žádná revoluční strana, a z druhé strany zastánců kritické volby kandidátní listiny „KSČM – česká levice společně“, aby nebylo uvolněno místo pravicové reakci, žádající perzekuci dělnického hnutí a dobyvačné války. Tato otázka souvisí se širším problémem, zda mohou a mají přesvědčení komunisté spolupracovat s KSČM, případně být jejími členy, či nikoli. Nelze zastírat, že v této otázce nedošlo ke shodě, stejně jako to, že velká část mladých komunistů členství v KSČM odmítá.

Probírána byla také možnost vystoupení ČR z EU, s níž souvisejí obavy z posílení nacionalistických a konzervativních sil, podobně jako v případě Spojeného království. Na přetřes se dostal i vztah k nacionalistům, s nimiž je nutné jednat, protože většina z nich jsou prostí pracující lidé znechucení situací a je nezbytné jejich odvrácení od hnědého moru a získání pro socialismus.

Kromě přednášek a diskusí byla součástí kempu posezení u ohně, zpěv revolučních, lidových a zlidovělých písní, promítání revolučních filmů a pestrá nabídka pokrokové literatury a propagačních materiálů. Vlajkami Kuby, Venezuely, Palestiny, Korejské lidově demokratické republiky, Doněcké a Luganské lidové republiky byla vyjádřena solidarita s těmito zeměmi. Atmosféru doplnily plakáty z KLDR a vlajky SSSR, Komunistického svazu mládeže a Levé perspektivy.

Kemp se setkal s příznivými ohlasy a účastníci litovali jen toho, že uplynul tak rychle a že na řadu dalších podstatných otázek a aktivit nezbyl čas. Těšíme se na 22. Antikapitalistický kemp v příštím roce.

 

Prokop Haken