K volbám do Evropského parlamentu 2019

kscm_ep

Před nedávným časem publikoval Komunistický svaz mládeže (KSM) na svém webu stanovisko ke klíčovému tématu KSČM – k programu pro volby do Evropského parlamentu. Věcně shrnuje jeho naprostou ideovou chybnost a poukazuje na jeho skutečnou funkci – podporovat velmi nebezpečné politické iluze a strhávat značku KSČM do proudu „proevropských stran“. A já dodávám – udržovat KSČM v roli tzv. „fiat alternativy“, tedy kapitálem řízené opozice. V jaké fázi se KSČM vlastně nachází, pokud se proti takovýmto zásadním zhůvěřilostem neaktivuje „imunitní“ mechanismus uvnitř strany a nevede se proti tomuto šlendriánu tvrdá kritika? Je hanebné, že za KSČM tuto práci musí dělat KSM.

Pokusme se na tento stav pohlédnout nikoli optikou jiné organizace, byť rovněž komunistické, neboť takový pohled nemůže jít z přirozených příčin více dopodrobna. Podívejme se na to očima běžného člena KSČM. Jde o zásadní hodnocení proto, že KSČM tímto volebním programem dosahuje pomyslný vrchol svého dlouhodobého politického trendu z hlediska principiální pozice, z níž formuluje svá politická východiska. Tento princip podle mého názoru naprosto míjí jádro komunistického myšlení a proto i program postavený na tomto bludném základě obsahuje řadu mylných východisek a nerealistických cílů. Jde především o vágní či úplně absentující teoretické definování podstaty a reflektování fungování Evropské unie.

Podstatné ale je, kde se tento stav bere. Je následkem naprosté letargie v oblasti teoretické (ideologické) práce KSČM jako celku s důležitým vyzdvižením klíčové odpovědnosti centrálního vedení za tento stav. Abychom však dokázali nalézt řešení, je nutné znát skutečnou příčinu v jejím celém rozsahu. Proto je velmi důležité shodnout se na faktu, že se nejedná jen o roli soudruhů V. Filipa, S. Grospiče, J. Dolejše a jim podobných v posledním období, ale že je tento problém zakořeněn v samotném procesu vzniku KSČM na začátku 90. let 20. století, tedy jde o dlouhodobý proces ideové eroze, jejíž finální stádium můžeme pozorovat až dnes. Na tomto procesu se tedy podíleli všichni vedoucí představitelé KSČM od roku 1990, ať už aktivně, nebo jen přihlíželi či tak zvaně „drželi basu“, kryti neprůstřelným alibi o jednotě strany. Ostatně toto hodnocení můžeme plně využít i dnes při pohledu na naše současné vedení. Považuji za klíčové uzavřít toto hodnocení tak, že vinni jsou všichni, kdo se otevřeně nepostavili této destrukci na odpor.

KSČM nemá důslednou a jednoznačnou představu o tom, co je a jakou roli plní Evropská unie. Místo diskuse na tato témata ustrnula KSČM v obavě z klíčových teoretických sporů (strana samozřejmě zahrnuje rozdílné či dokonce protikladné názorové skupiny). Již minimálně dvě desetiletí staví své politické postoje na kritice jevové stránky kapitalismu, odmítá explicitně analyzovat, pojmenovat aktuální fázi a podstatu klíčových globálních i národních mocenských procesů. Tato povrchnost pak je jednak z pohledu voliče nedůvěryhodná, ale především vede v dlouhodobém měřítku k celkově mylnému hodnocení situace a k naprosto chybným závěrům.

Zralé plody tohoto bludného vývoje vidíme právě v programu KSČM pro volby do Evropského parlamentu nazvaného „KSČM – Česká levice společně“. Definují se zde cíle, které z podstaty věci KSČM nemůže dosáhnout. Například zvýšení suverenity ČR na úkor svěrací kazajky evropských institucí. Pokud by byly správně vyhodnoceny podstata a nutná inherentní logika směřování mašinérie EU, bylo by zřejmé, že dosáhnout takové změny prostě není možné, protože rozhodovací procesy jsou od počátku nastaveny tak, aby tato změna nebyla dosažitelná. Ale nakonec k tomuto závěru už dnes dospívá i laik prostým pozorováním konkrétních důsledků těchto zákonitostí kapitalistické EU.

Avšak ani toto intelektuální úsilí není zapotřebí. Stačí si položit tu nejjednodušší otázku: Co dosáhla KSČM za 15 let členství ČR v EU? Vždyť měla v Evropském parlamentu svého času dokonce šest poslanců. Odpověď zní, že na podstatě procesů nedokázala změnit naprosto nic. A nejenže to nedokázala KSČM. Nedokázaly to ani všechny levicové síly Evropy dohromady. Nedokázali to ani národní poslanci celých států. Nedokázali to ani spojení voliči všech stran a vyznání ve Francii a v Nizozemí, kteří hlasovali proti evropské Ústavě, kterých byly desítky miliónů. Kapitalismus, jeho elity, jejich moc, konglomerát médií, pronajatých politiků, peněz, nevládního sektoru, celá tato gigantická mašinérie – prostě jen rok počkala a vrátila to, co občané vyhodili dveřmi zpátky oknem – jen pod jiným názvem (Lisabonská smlouva).

A tato hydra, pojmenovaná poeticky Evropská unie, pomalu, důkladně, chladnokrevně, bezohledně a se strojovou jistotou naplňuje původní zadání i aktuální potřeby globálního kapitalismu. Tento proces nelze zastavit hlasováním, kdy z dvaceti cest půjdeme jedním a tím samým směrem. Představy o tom, co by bylo správné vykonat, se liší od toho, co je možné vykonat stejně absolutně jako sen od reality. A občan tomu rozumí, ať už instinktivně či intelektem.

Úkolem každé komunistické strany musí být předkládat lidem vysvětlení skutečné podstaty probíhajícího dění a současně skutečně možná východiska ze zdánlivých dilemat; dnes však daleko více než v minulosti s varováním, co všechno tato řešení budou stát, neboť v životě člověka i národa jsou opravdové kroky vpřed vykupovány tou největší cenou, na což dnešní zhýčkané generace jsou připraveny historicky snad ze všech předchozích nejméně (!). Avšak program KSČM do EP „KSČM – Česká levice společně jde přesně opačným směrem – je zatímním vrcholem, sumou povrchních konstatování a zbožných přání, o kterých všichni vědí, že se ničím jiným nikdy nestanou. Tato duchaprázdnost je pak napěchována do sedmdesátibodové kupy vymlácené slámy.

Jako olbřímí praktické memento jsme mohli vidět záblesk donaha odhalené podstaty EU v přímém přenosu při aktuálním schvalování směrnice pro „zákaz“ dvojí kvality potravin v EU. Zde přece vidíme jako nabíledni, k čemu nám jsou naši europoslanci (dokonce všech českých stran a hnutí dohromady!) a koho jejich divadelní představení ve skutečnosti maskuje.

Co ze sedmdesáti bodů je skutečně schopna KSČM prosadit, i kdyby získala 100 % hlasů českých voličů? A co je ještě horší, co by změnilo na podstatě dění, i kdyby se formálně všechny body tohoto programu podařilo „prosadit“ hlasováním v EP? „Kapitálstroj“ výkonné moci EU, kterou žádné volby změnit nemohou, by dokázal efektivně zajistit, aby se formálně schválené návrhy nikdy nepromítly „z papíru do reality“ tak, aby se dotkly základu kapitalistických procesů. Avšak ani takovouto variantu nikdy kapitalistické jádro moci nedopustí, i za cenu použití brutální síly. Nejdříve mediální, pak ekonomické a nebude-li zbytí, i vojenské. Kdo by si ze snílků liberálního křídla KSČM před 20 lety pomyslel, že ten úžasný, oslnivý, liberální Západ tehdy brutálně vybombarduje suverénní, demokratickou evropskou zemi ležící jen 500 kilometrů jižněji od ČR pro něco daleko méně závažného než by dnes bylo vážně míněné sypání písku do soukolí nervózní evropské mašiny z pozic protisystémové komunistické strany…

Za sabotování Říše se trestalo tvrdě v minulosti a bude zas. Takto pevně a střízlivě je třeba stát nohama na zemi a rozumět novému stahování mračen na západ od našich hranic. Český národ není třeba vést do již dávno prohraných bitev. Je třeba jej připravit na to, co se dnes teprve mohutně kupí nad obzorem. Ukázat mu cestu pryč z pasti, která se bude postupně svírat. Třebaže cestu bolestivou a nesnadnou, stavěnou především vlastními silami, vlastní prozíravostí a vedenou jen tím nejlepším, co moudrost generací geniálních věčně pošlapaných plebejců českého národa dokázala vrýt do naší kolektivní paměti – a na ideových základech, za které se marxisté nebudou muset stydět.

Toto hořké sousto nebude chtít předložit svým voličům žádná ze stran, které mají možnost proniknout do našeho parlamentu. Už jen proto, že nebude schopná předložit reálný plán, co dělat den po případném vystoupení z EU. Závěrem chci zdůraznit, že vypracování plánu pro takovou eventualitu s několika variantními řešeními je prioritním politickým úkolem KSČM, pokud si chce zachovat jakýkoli význam pro budoucnost tohoto národa. Má proto na rozdíl od ostatních politických sil jako jediná teoretické i praktické předpoklady. Je nesmírně důležité, aby se na této věci shodli všichni uvnitř KSČM, kdo stojí proti současné politické destrukci strany a započali urychleně s diskusí na téma, jakým způsobem vystoupit z Evropské unie a jakým způsobem řídit úspěšně naši zemi potom. Platforma RESTART, jejímž jsem členem, je této myšlence otevřena a je připravena na diskusi se všemi marxisty, kteří budou mít stejný cíl.

 

Robert Kvacskai