Setkání se sovětskými novináři akreditovanými v ČSSR 26. května 1989

fojtik_02

Příprava člena předsednictva a tajemníka ÚV KSČ Jana Fojtíka na besedu

 

Redakci „Dialogu“ jsem poslal dokument, abych s ním seznámil své čtenáře.

Domnívám se, že má svým způsobem historickou hodnotu.

Nikdy předtím, ani později, pokud je mi známo, se podobné setkání nekonalo.

Před třiceti lety (květen 1989) však byla mimořádná situace. Stále více jsme pociťovali nátlak z Moskvy. Žádali od nás, abychom změny v přestavbě urychlili, a to dle Gorbačovovy šablony (s negací minulosti socialistické výstavby a otevírání prostoru k aktivizaci protisocialistických sil). Přitom celému našemu společenství hrozilo nebezpečí rozpadu a zániku. Bylo zapotřebí poslat důrazný vzkaz Moskvě, aby si nezahrávali s ohněm.

Akreditovaní sovětští novináři spolupracovali vesměs se zpravodajskými službami. Proto jsem se rozhodl, aniž bych žádal o souhlas vedení KSČ, se se sovětskými novináři setkat a pohovořit s nimi.

Dokument, jak může každý vyčíst, dosvědčuje, že byl nejvyšší čas upozornit vedení KSSS na vážné nebezpečí, které nám všem hrozilo. K mé lítosti, stanovisko, které jsem novinářům tlumočil, nebylo sdíleno některými členy předsednictva ÚV KSČ. Tato nejednotnost sehrála neblahou úlohu po listopadové tragédii. Strana, vedená adamci, urbánky a mohority, se neopřela o zdravé jádro lidu. Občanské fórum, jak poznamenal Z. Mlynář, našlo k svému překvapení moc na ulici. V Moskvě si mě ovšem zapsali na seznam „nepřátel perestrojky“. Aby mě narovnali, pozvali mě na podzim na koberec. Právě na onen osudný den 17. listopad. Čas pro mne už nenašel ani Gorbačov, ani Jakovlev.

O tom jsem však již psal.

J. F.

 

Poděkovat za možnost setkání právě na půdě stranické organizace novinářů. Komunisté mohou jednat spolu bez diplomacie. A je mnoho problémů, o kterých je třeba hovořit otevřeně.

Způsob vedení besedy: rozhovor, který jsem uvedl několika poznámkami.

Současná politická situace u nás.

Charakteristika dána na 13. zasedání ÚV KSČ. Celkově stabilní – pochopitelně relativně. Umožňuje cílevědomě postupovat v realizaci společenské přestavby (v základních rysech zformulovaného na 7. zasedání ÚV KSČ – v souladu s linií XVII. sjezdu KSČ). To je hlavní. Nespokojenost je se zásobováním na trhu, s nedostatečným sortimentem zboží; s dodavatelsko-odběratelskými vztahy; s tolerováním nepořádků (což se projevuje jako nespokojenost s „přešlapováním v realizaci přestavby“, s deklarováním přestavby, za kterým není vidět činy).

Program přestavby předpokládá pohyb – změny zásadního charakteru.

Jejich nezbytnost – hlavní smysl (posílit socialismus) – byla pochopena ve straně a společnosti. Pochopeno bylo také, že musí být realizovány na bázi vydobytých vymožeností socialismu („obroda socialismu“), jde o proces ustavičného obnovování společnosti u nás.

Je pouze otázka způsobu jejich realizace, forem a tempa přestavby. To je klíčová věc. Proto takový důraz na specifika – bez jejich respektování obecného cíle nemůže být dosaženo. Uměle vyvolaná diskuse o této otázce měla politicky konjunkturní charakter. Jde o jeden z nejvýznamnějších zákonů dialektiky (jednota obecného, zvláštního, jedinečného).

Zvlášť důležitá je otázka tempa.

Živelný, nekontrolovatelný vývoj, nastolení přílišného množství problémů by znamenalo zmaření celé věci. To potvrzuje zkušenost všech revolucí – rok 1968.

Proto rozpracování a konkretizace programu přestavby a zasedáních ÚV KSČ – přijetí uceleného pojetí celého komplexu reforem na XVIII. sjezdu KSČ – základní úkol KSČ.

Tak dokáže KSČ své právo na vedoucí úlohu v naší společnosti – svou legitimnost a své právo na budoucnost.

Toto právo si uchová, když naváže na vše pozitivní z minulosti.

Přestavba = pokračování v revoluci.

Revoluční kontinuita – klíčový pojem našeho pojetí přestavby. Proto ne: obnovení socialismu, ale soustavné, neustálé obnovování na základě marxisticko-leninské koncepce socialismu.

Negativistickou kritiku minulosti odmítáme!

Je nástrojem destrukce socialismu, kontrarevoluce.

Z toho plynou zásadní závěry pro ideologickou práci (10. zasedání ÚV KSČ) a zvláště publicistiku.

Tato principiální pozice nám umožňuje sjednocovat velkou část společnosti ke konstruktivní aktivitě v rámci Národní fronty, k další výstavbě socialismu.

*****

Jinak nebezpečí zmatků („smuty“), jako v PLR a MLR!

Politický a názorový pluralismus ano! Ale k tomu, abychom sjednocovali společnost k výstavbě socialismu, pod vedením KSČ!

Na roli KSČ jako revoluční politické avantgardy – na rozdíl od MLR a PLR (ať si tam deklarují cokoli, rozhodující je praxe) nerezignujeme.

A nemáme důvod! KSČ si svou pozici vydobyla v politických zápasech našich novodobých dějin, její místo v NF je výsledkem historického vývoje, zobecněných zkušeností lidu. Nám socialismus nebyl naoktrojován. My jsme nebyli znásilněni stalinismem!

A Gottwald nebyl nejen Tusar, ale ani Stalin! Byl marxista, leninovec, bolševik.

„Čelem k masám“ – toto jeho heslo vyvěralo z jeho životního politického kréda, člověka, který z dělnické třídy vyšel, vždy jí zůstal věrný – nebyl „pitomec“ církevního semináře.

Analogie nebezpečné.

Zejména, když se hodnotí globálně celé dějinné období.

Ale i v detailech. Jak například rozumět snahám dokazovat, že naše snaha zemědělství teprve přestavbou dosahuje dobrých výsledků. Jak je možné psát o s. Čubovi, že ve Slušovicích dosáhl skvělých úspěchů, s přestavbou, když jde o záležitost dvaceti let – tedy údajného období „stagnace“!

Pojetí přestavby.

Jednorázová záležitost?

Revoluční reforma?

Řetěz reforem?

Postup vpřed: není vykoupen oběťmi?

Jakou daň za přestavbu zaplatíme?

= naše pojetí přestavby

= pojetí, které zastává opozice

= pojetí, které by nám rádi vnutili ze Západu.

Jestliže přestavba znamená pokračování v revoluci, pak v žádném případě nelze nahrávat zmatkům, se kterými spekuluje opozice a Západ.

Reagan: komunismus = omyl dějin. Totéž představitelé SKJ – i jiní „v našem táboře“.

Bush: prožíváme éru úpadku komunismu.

Tak si to myslí část mládeže na vysokých školách (i jinde).

Časopis Volné sdružení rusistů – stojí za analýzu!

Tlak opozice (co představuje opozice u nás?)

„Obroda“ spekuluje:

a) s přehodnocením roku 1968 – z iniciativy „reformátorů“ v ČSSR atd. (Arbamcumov, Bovin) – první vlaštovky, Jevtušenko prozradil disidentovi Lisovi, že vedení KSSS tak brzy učiní. V té době Gorbačov Jakeše ujistil o opaku.

Ostatní opoziční skupiny navíc:

b) s potížemi ekonomické reformy (růst cen, inflace, nezaměstnanost).

c) s podporou Západu (tj. s tím, že budeme terčem stále sílícího útoku na nás) – lidská práva, helsinský proces – čímž se otevírá prostor k liberalizaci.

Jak budeme reagovat my?

Ústupky? Zmatenými opatřeními?

V. Havel: vedení strany a státu nemají jasnou koncepci. Mají jen strach ze změn.

Budeme usilovat o „změny za každou cenu“? Ne!

Ale – k tomu nutná ideová jednota strany – jednotnost vedení! Nepřipustit rozdělení strany na „konzervy“ a „reformátory“.

Zde mnoho bude záležet na sdělovacích prostředcích – televize, rozhlas, RP!

Signály k znepokojení jsou.

Jakou úlohu v tom sehraje tisk?

To je vážná otázka.

Nepřenášet to, co je u vás, k nám.

SSSR je zafixován jako země, která razí cestu budoucí komunistické civilizace. Platí to? Ano – ale SSSR není prý právní stát. Jak je to tedy?

Řešíte Stalina. Řešte! Je to však náš aktuální problém? A pak: útok na stalinismus nesmí být útokem na leninismus (Korolenko – dopisy Lunačarskému).

Vaše minulost je i naší minulostí? Ano. Ale v jakém smyslu? Docházelo k mechanickému kopírování zkušeností – avšak v konkrétně historických podmínkách, nelze přehánět ani zde.

Bylo i u nás období represí – začátkem padesátých let. Bylo to poměrně krátké období. Nikdo nechce a nesmí nic zlehčovat.

Ale my jsme navazovali na buržoazně demokratické tradice. Jiná politická kultura.

Vyvozovat z padesátých let například pro nás v současné době, že u nás neexistuje právní stát, by bylo zcela absurdní. Náš stát je právním státem! Naše zákony jsou v základě dobré, jsou respektovány, náš právní řád umožňuje uplatňování práv a svobod občanů. To ovšem neznamená, že ho považujeme za strnulý, v procesu demokratizace se musí rozvíjet.

Dokument VMS – zavazuje nás přehodnotit některé paragrafy. V základě však nás nenutí změnit právní řád v jeho podstatě. To dokonce platí i o vztahu mezi státem a církevními organizacemi, o tom, nakolik náš občan má reálnou možnost vykonávat to, co souvisí s jeho náboženskými svobodami. Přitom se chystáme k novelizaci zákona o církevních organizacích, což není nová záležitost.

Naše ekonomika: má socialistický charakter. Státní společenské vlastnictví je jejím základem. Budeme rozvíjet družstevní formy vlastnictví. A také uvolňujeme prostor pro individuální podnikání. Cestu k obnově soukromého vlastnictví nemíníme nastoupit. Pokusy otevřít tento problém tu jsou. Narážejí však ve veřejnosti na široký odpor.

Iniciativu a aktivitu pracujících je třeba zakládat na zvýšení jejich hmotné (ale také morální) zainteresovanosti. Proto jsme začali s ekonomickou reformou, vytváříme formy samosprávy, které jsou však jen nástrojem rozvíjení aktivity a iniciativy lidí.

Demokracii vůbec nechápeme jako samoúčelnou záležitost. Není to „posvátný princip“, jak za to kritizoval kdysi Lenin Bucharina.

Slyšíme výtky: dáváte přednost ekonomické reformě a nechápete, že její úspěch je možný jen na základě politických reforem. Takovou kritiku odmítáme. Víme dobře, jak organicky souvisí ekonomika s politikou, vycházíme dokonce z leninské myšlenky o prvenství politiky před ekonomikou. To ovšem znamená: chceme-li kupředu v ekonomice, musíme upevňovat a rozvíjet politický systém socialismu (KSČ v NF), upevňovat a rozvíjet moc lidu socialistickou demokracii.

Rozlišujeme mezi socialistickou a buržoazní demokracií, přičemž víme, že formy uplatňování demokracie jsou důležité, že nelze ignorovat vymoženosti buržoazní demokracie, pokud jde o mechanismus voleb, princip zastupitelnosti, kontrolu, nezávislost soudů atd.

Sdělovací prostředky píší dějiny současnosti. V tom je jejich nesmírná odpovědnost. Na 10. zasedání ÚV KSČ jsme před sdělovací prostředky postavili jasné úkoly. Koncentrují se k tomu, aby plně podporovaly proces přestavby a demokratizace, umožňovaly správně rozvíjet tento proces, aktivizovaly veřejnost k jeho podpoře – ne slovní, ne vnějšími gesty, prohlášeními, okázalými postoji, ale činy!

Do popředí jsme postavili glasnosť – leninský princip otevřené politiky. Aplikace tohoto principu – to je nyní to nejdůležitější v práci sdělovacích prostředků. Úspěch této práce je podmíněn pochopením, že tento princip platí pro celou stranu, státní orgány, celou Národní frontu.

Glasnosť – nemá nic společného se skandalizováním lidí, nemá nic společného se zpochybňováním principů socialismu, bojů předchozích generací v revoluci a ve výstavbě socialismu.

Pravda, jak říkal Lenin, je vždy konkrétní. Václav Havel prohlásil nedávno: „Nejsem politik, dělám jen to, že hlásám pravdu.“ Takoví bojovníci „za pravdu“ jen zastírají svou skutečnou protisocialistickou pozici. Jaká je pravda Václava Havla? Je to negativní postoj ke všemu, co souvisí s činností KSČ. Je to pozitivní vztah ke všemu, co souvisí se systémem soukromého vlastnictví, kapitalismem. Ne náhodou dělá to, co mu určují ze Západu. Je figurkou v jejich scénáři, na jehož základě má být likvidován v Československu socialismus. Jak je to zakamuflováno – pomocí jakých frází, aby to bylo přijatelné pro mladou generaci i další společenské vrstvy, tvůrčí inteligenci apod. – to je už druhá záležitost. V politice je největším nepřítelem naivita (iluze).

Závěr: píšete o Československu. Chci vyzvednout význam této práce a vaši odpovědnost, požádat vás, abyste skutečně pravdivě ukazovali na procesy, které v současné době v naší zemi probíhají, na práci strany, kterou v zájmu dalšího rozvoje socialismu v naší zemi vykonáváte. Obracíte se ke čtenářům, posluchačům nebo divákům v SSSR. To pochopitelně ovlivňuje vaše přístupy, to je přirozené. Nemělo by to však určovat hodnocení toho, co se u nás odehrává.

Vaši čtenáři, posluchači a diváci mají právo na to vědět o Československu skutečnou pravdu. A to znamená, že by měli také chápat odlišnosti v přístupech v realizaci naší společné věci, aniž by to u nich vyvolávalo nějaké negativní pocity vůči nám. Anebo pochybnosti o tom, zda je správná politika vaší strany, vaší země.

Pokud jde o vás, kteří seznamujete naše lidi o tom, co se děje v SSSR, myslím, že je nutno velmi citlivě respektovat právě tyto odlišnosti, aby nevznikl dojem, že nám chcete něco vnucovat, co neodpovídá našim potřebám, ani linii politiky KSČ. Nic byste neměli dělat, co by mohlo být těmi, kdo spekulují na přestavbě, proti naší straně, proti socialismu, využito, co jimi mohlo být pochopeno jako podpora – byť nepřímá – jejich protisocialistické aktivity.

 

Dialog č. 344, březen-duben 2019