Program KSČM do Evropského parlamentu plný idealismu a iluzí

kscm_ep

Program KSČM pro volby do Evropského parlamentu (v ČR 24. a 25. 5. 2019) je tvořen 70 body a zabírá devět stran. Pokud bych měl kritizovat vše, v čem se mi nelíbí, na devět stran by se to nevešlo. Při čtení programu, ohledně kterého není žádným tajemstvím, že téměř veškeré připomínky podané před jeho schválením ve vnitrostranické diskusi byly oslyšeny, jsem si vzpomněl na Marxovu „Kritiku gothajského programu“ z roku 1875. Ne proto, že bych se chtěl měřit s Marxem, ale protože mi připadá smutné, když se dnes některé politické strany, neprávem používající název „komunistický“, prosazený Marxem a Engelsem, hlásí ke koncepcím překonaným a vědecky vyvráceným již před jedním a půl stoletím a potom ostatně celou politickou praxí až do současnosti.

Co je ještě horší: Ve volebním programu do EP je uvedeno 37krát slovo „sociální“, nenajdeme však jedinou zmínku o socialismu. KSČM se neprezentuje dokonce ani jako reformně socialistická strana, nehovoří ani o reformní poklidné cestě k socialismu (které se vysmál už „Komunistický manifest“), nýbrž nemluví už o socialismu vůbec.

V rámci trosek českého komunistického hnutí jsem nezaznamenal na program KSČM do EP téměř žádné odezvy. „Každý krok skutečného hnutí je důležitější než tucet programů,“ píše Karel Marx v úvodu „Kritiky gothajského programu“. Ohledně KSČM víme, že její skutečné kroky nejsou o nic méně rozporuplné a pochybné než programy. Lze předpokládat, že 70 bodů opravdu bude číst málokdo, nicméně bylo by chybou zavírat oči před jednoznačnou kapitulací KSČM na protikapitalistický a protiimperialistický boj a její faktickou podporu imperialismu Evropské unie.

Nestačí utěšovat se tím, že na kandidátní listinu se dostalo několik nových tváří a že mezi kandidáty jsou soudruzi, kteří „to myslí dobře“ a nejsou kariéristy. A především nestačí „kriticky volit KSČM“ jako „nejmenší zlo“ a považovat to za vrchol své politické aktivity, jak to činí někteří vyhaslí revolucionáři. Vládcům strany, kteří ji udržují jako oporu diktatury buržoazie a neokoloniálního režimu orientovaného na USA, je úplně jedno, jestli jsou voleni „kriticky“ nebo „nekriticky“.

Za hlavní nedostatek programu, kromě absence zmínky o socialistickém východisku, o nezbytnosti překonání kapitalismu, považuji šíření iluzí o možnosti změny Evropské unie v pokrokový projekt. To je vyjádřeno heslem v úvodu „EU potřebuje radikální změnu“ a doprovázeno hořekováním nad tím, že „EU je v rozkladu za potlesku USA a jejich hospodářských zájmů“, „podřizuje se nadnárodním korporacím a podbízí se oligarchům“ atd. Zamlčena je skutečná imperialistická povaha EU a imperialismu jako takového. Je to pochopitelné, protože z Marxe a Engelse zbyl KSČM jen jejich obraz ve 4. patře budovy ÚV. (Ani obraz na chodbě pak nepřipomíná Klementa Gottwalda, který přivedl k vítězství pracující lid Československa.)

Může existovat kapitalismus bez chudoby, nezaměstnanosti a bezdomovectví, které mají být dle programu KSČM v Evropské unii odstraněny (ale kapitalismus zachován)? Může v kapitalismu „ekonomický růst přinášet užitek většině“? Program KSČM tvrdí, že ano. A dodává, že „volby v roce 2019 jsou velkou a zřejmě poslední šancí pro prosazení jiné Evropy – Evropy míru a spolupráce.“ Proč právě teď je to poslední šance, proč ne minule a proč ne příště? Není tím spíše myšlena poslední šance pro KSČM získat alespoň jediný mandát?

Snění pokračuje: „Pro vytvoření Evropské unie, která bude patřit jejím občanům, ne nadnárodním korporacím a úzké skupině miliardářů. Kandidáti KSČM půjdou tvrdě za prosazením jiné – lepší – Evropy v zájmu lidí.“ Strana zneužívající název komunistická zde dává, jako už jindy tolikrát, znovu najevo, že neví či skrývá, čí zájmy hájí. (Zasvěcení to vědí a před většinou členské základny to skrývají.) Úzká skupina miliardářů není občany? A nebylo by pěkné kromě zájmů lidí hájit také zájmy psů, koček a myší?

„Členství České republiky v Evropské unii má smysl jen tehdy, když napomáhá k uskutečňování českých národních zájmů,“ tvrdí program KSČM. Kdy mu napomáhá, nesděluje. S „národními zájmy“ je to ovšem v kapitalismu složité. Nevím, jaké mám společné „národní zájmy“ třeba s Andrejem Babišem. A nenarážím tím na to, že je původem z jiného, byť blízkého národa.

Z programu není jasné, co vlastně KSČM chce. Sní o „oživení ideje jednotné mírové, sociálně spravedlivé Evropy“, kterou nespecifikuje. Zřejmě chce onoho míru a sociální spravedlnosti dosíci v kapitalismu. Chce zlepšit fungování EU, která „potřebuje radikální změnu“, ovšem proklamovaná snaha o „obnovu suverenity členských států“ imperialistického bloku musí vést k opaku. Požaduje, „aby se žádný členský stát Unie nepodílel na agresivních válkách či je dokonce inicioval.“ Chtít toto po imperialistech je jako chtít po vlku, aby se stal veganem.

Ve větě s bláhovou představou, že „se její (EU) političtí lídři zbaví předsudků o nadřazenosti některých, zvláště bývalých koloniálních zemí“ je zjevně zaměněna nadřazenost a podřízenost, prostě věta je chybně zformulována a sděluje opak. Autorovi také není známo zájmeno „svůj“ a používá podivné heslo „Evropa patřící jejím občanům“, pochybné jak politicky (ze dvou důvodů, jednak EU není synonymem Evropy, jednak v třídně rozdělené společnosti prostě Evropa ani jiný kontinent nemůže patřit všem stejně), tak gramaticky. Možná se zde projevuje i to, že „lídryně“ (to je „IN“ slovo!) kandidátky pobývá dlouhodobě v zahraničí, odkud „místopředsedá“ straně. S ohledem na obojetnost KSČM si nejsem jistý ani tím, zda věta „je nutné v celé Evropské unii a v Česku zvláště tvrdě bránit další privatizaci veřejných služeb“ je myšlena ve 3. nebo 4. pádě. (Dobře, to měl být vtip, vím sice, jak je věta myšlena, ale je napsána neobratně.)

Pochybný je důraz na referenda, kterým se KSČM zajíká neustále, rezignujíc na úlohu předvoje, jímž ostatně není a nikdy nebyla. Při závaznosti referend a požadovaném „vrácení členským státům EU právo veta“ samozřejmě EU účinně fungovat nemůže a bude nadále „v rozkladu“. Vztah pokrokových lidí k EU je – nebo měl by být – stejný jako k NATO, tzn., usilují zaprvé o vystoupení ČR z těchto struktur, zadruhé o jejich zrušení. Ale domnívat se, že se pokrokové požadavky podaří prosadit referendem nebo právem veta, je velmi iluzorní. Zvlášť v situaci, kdy některé státy EU (Polsko, Maďarsko, Pobaltí) mají podstatně reakčnější a asociálnější vlády, než je vedení EU. Vstup ČR do EU byl přece také posvěcen referendem. Znamená to snad, že jej komunisté mají považovat za správný? Je hlas lidu „hlasem božím“ i v podmínkách, kdy je většina mas politicky neuvědomělá a „vymytá“ buržoazní propagandou?

Program žádá dokonce „jakékoliv rozhodnutí spojené se společnou měnou učinit na základě referenda“. Tak závažný krok vedoucí k dalšímu prohloubení ztráty posledních zbytků státní suverenity by měla komunistická strana rozhodně odmítat a ničím nepodmiňovat.

Za sebe pravím, že o zlepšování fungování imperialistické EU nestojím. Pokud by program KSČM snil o její přeměně v socialistickou, odpověděl bych, že je to sice jen bláhový sen, ale pěkný. Ale snahy o její hladké fungování „pro blaho lidu“ a „pro mír“ při zachování kapitalismu nejsou jen bláhovým snem, ale nejsou ani pěkné. KSČM opustila nejen myšlenku socialismu, ale i reformistické sociální demokracie.

Na „fungující ochranu vnějších hranic Evropské unie“ přinejmenším kašlu. Suverénní stát si má chránit své státní hranice a svou bezpečnost vlastními silami. ČR (přesněji řečeno: tehdy ještě ČSSR) ztratila svou suverenitu dávno před zrušením ostrahy hranic. Naprosto nestojím o vytvoření železné opony mezi státy, které jsou členy EU, a mezi nečleny. Nemluvě o tom, že v kapitalismu je i obrana státních hranic velmi dvojsečná. Revolucionář se může snadno dostat do situace, kdy mu její existence může velice překážet. Chápu, že kádrům typu Kateřiny Konečné se to stát nemůže.

„Azylová a migrační politika má pomáhat lidem v nouzi, nesmí ale vést ke zhoršení bezpečnostní a sociální situace v zemích příjemců. Sjednocení migrační politiky je základní bariérou pro nelegální migraci,“ tvrdí program. Další obrovská iluze. Zaprvé nevím, co řeší lpění na „legalitě“. Proč je legální migrant bezpečný a přijatelný, kdežto nelegální naopak? Zajímavé je, že protiuprchličtí hysterici (i ti z KSČM) kladou důraz na „(i)legalitu migrantů“, ale přitom jim uprchlíci vadí všichni. Zadruhé za existence imperialismu není možné migrační krizi ani účinně čelit (snad kromě střelby do migrantů na hranicích EU, což si přejí jen čistokrevní fašisté, i když někteří se omylem prohlašují za komunisty), ani si dělat iluze o tom, že lid „bohaté“ (hlavně západní) Evropy bude poklidně podporovat své buržoazní vlády a jejich nespravedlivé války a vykořisťování kolonií a neponese žádné následky.

V bodě 36 program uvádí, že „Evropská unie může prokázat své skutečné evropské hodnoty, pokud bude schopna investovat do těchto bídou postižených zemí.“ Co jsou „skutečné evropské hodnoty“? Skutečný šovinismus.

„Vysoká rozvodovost vyžaduje aktivnější ochranu práv dítěte.“ Zde autoři programu řeší až následek, nikoli příčinu. Neusilují o kulturní pozvednutí společnosti, o překonání vyhroceného individualismu, který vede k rozvracení rodin.

Části programu vyhrazené kultuře jsou podobně idealistické, jako všechny ostatní. „Je zcela nepřijatelné úředně známkovat jiné názory jako nepřátelskou propagandu.“ Každý stát má přece svou politickou linii a vymezuje se proti názorům, které s ní nejsou v souladu, nebo nikoli? Není divu, že to není jasné těm, kdo ještě neodhalili podstatu státu jako organizovaného násilí vládnoucí třídy, jak jej výstižně nazval jistý Bedřich Engels. Jenže kdo dnes ví, kdo to byl…? Tvůrci programu KSČM do EP asi ne. Ti káží „internetovou gramotnost“. Jenže jaký podíl mají na internetu pokrokové myšlenky a jaký reakční? Pokud „internetově gramotný“ člověk zjistí, že dejme tomu 90 % dostupných zdrojů píše o kapitalismu jako jediném možném budoucím uspořádání lidské společnosti, nabude potom představ jako autoři zmiňovaného programu.

Idea armády Evropské unie je nepřijatelná, dokud nebude ujasněna vize budoucí funkční bezpečnostní architektury…“ atd.! Takže za určitých okolností je tato idea přijatelná! Stejně jako jsou zřejmě přijatelné válečné agrese a zločinné hospodářské sankce proti suverénním státům, pokud je schválí Rada bezpečnosti OSN nebo nějaký jiný orgán mezinárodního bezpráví. Alespoň, že v programu figuruje „požadavek na zrušení NATO, jako dlouhodobý cíl a jako maximální cíl vystoupení České republiky z toho paktu“. Proč usilovat o zrušení NATO až jako o dlouhodobý cíl a co je minimální cíl, uvedeno není.

Program KSČM do EP obsahuje i řadu požadavků, se kterými souhlasím, ale zpravidla jsou v rámci existujícího systému jen velmi obtížně uskutečnitelné, pokud vůbec. O tom by měla komunistická strana mít jasno a nešířit iluze o opaku.

Domnívám se, že KSČM znovu ztratí podporu voličů svou neochotou jednoznačně odmítnout Evropskou unii, žádat vystoupení ČR z ní a požadovat zrušení EU a nastolení spravedlivých mezinárodních vztahů na základě rovnoprávnosti, nevměšování a přátelství. Část odpůrců prozápadní politické orientace dá přednost pochybným populistickým nahnědlým stranám a hnutím, část k volbám nepůjde. Ti voliči, kteří sdílejí postoj volebního programu KSČM, že EU by měla dobře sloužit všem, si pak mohou vybrat ze všech ostatních kandidujících subjektů. Splnění toho totiž slibují všichni.

 

Lukáš Vrobel

Dialog č. 344, březen-duben 2019