K 80.výročí německé nacistické okupace

hitler-hacha

Čekat pravdivou analýzu příčin a následků okupace od buržoazních médií by bylo iluzí, nicméně články a TV vysílání k tomuto výročí překonávaly svou lživostí a licoměrností „běžné” materiály těchto médií. Pomalu nejčastějším tématem ve dnech okolo 15.března byl „nešťastný osud Emila Háchy, který obětoval svou čest pro svůj národ a dlouho zůstal nepochopen, jedné z nejtragičtějších postav moderních českých dějin”. Přitom skoro až adorace tohoto kolaboranta byla nějakou dobu pečlivě připravována, například Česká pošta vydala poštovní známku s portrétem Emila Háchy již loni v listopadu.

Konzervativní právník se stal na podzim 1938 prezidentem pomnichovské „druhé republiky” – tak „demokratické”, že v ní byla KSČ zakázána – především vlivem nejreakčnějšího křídla české buržoazie, jehož představitelé se netajili tím, že je jim milejší Hitler než Stalin s ohledem jejich peněženky.

14.3.1939 byl Hácha pozván do Berlína a po celonočním nátlaku nacistických špiček, kdy mimo jiné Göring hrozil bombardováním Prahy, podepsal smlouvu o zřízení německého protektorátu. Za „odměnu” byl protektorátním prezidentem až do května 1945. Během heydrichiády, kdy byly popraveny tisíce českých vlastenců a vypáleny Lidice a Ležáky, Emil Hácha prohlásil:

Prosím vás, abyste si ještě jednou uvědomili velkomyslnost Adolfa Hitlera, který od českého národa nic jiného nežádal, než aby tento národ šel klidně za svou prací. Je proto přirozené, že nevděk za tuto velkorysost musí být potrestán všude tam, kde se projeví … Není Čechem, kdo se protiví Velkoněmecké říši …” (poselství pana státního prezidenta českému lidu 19. 6. 1942)

Falešné notě většiny příspěvků k výročí německé okupace se vymykal článek v Právu 14. 3. 2019, z něhož cituji: „Patnáctý březen 1939 byl v každém případě největší tragédií našeho národa celého dvacátého století. Březen 1939 byl jedinečný a zásadní v tom, že tehdy šlo, resp. začalo jít o bytí a nebytí našeho národa. Nejen našeho státu. Nacisté se svými likvidačními plány netajili. Hrozilo, že náš národ bude opravdu zničen. To je třeba připomínat i dnes. Nelze to bagatelizovat současnými pokusy nově konstruovat evropské dějiny tak, aby se hodily dnešku.”

Na této stati bylo pozoruhodné už jméno autora. Byl jím bývalý prezident ČR Václav Klaus. Svého času jsem býval na tohoto politika až alergický. Nelze zapomínat na jeho podíl na kontrarevolučním převratu v ČSSR, na rozkradení národního bohatství pod rouškou kuponové i jiné privatizace, na rozbití společného státu Čechů a Slováků.

S mnohými názory pana Klause v Právu je možné ovšem souhlasit: „Německo je dnes pro nás spřátelenou zemí. Je hlavním symbolem Evropské unie, a proto jeho problematická, dodnes nedostatečně vysvětlená minulost už nemá být příliš často zmiňována. A když, tak jedině v symbióze s neuvěřitelně proradným pokusem některých našich ‘lepšolidí’ symetrizovat vinu Čechů a Němců za 2. světovou válku (a holocaust) připomínáním nepěkných českých činů, ke kterým docházelo při odsunu sudetských Němců, případně ahistorickým odsuzováním odsunu jako takového.

Nesouhlasím s názory, že březen 1939 způsobil Hitler (jednotlivec, který už dávno nežije), zatímco srpen 1968 způsobili Rusové (národ, který je – snad – věčný). Drtivá většina lidí by považovala za absurdní vyjádřit to úplně opačně – říci, že za březen 1939 mohou Němci a za srpen 1968 (paradoxně Ukrajinec) Brežněv. Takto si s historií pohrávat nesmíme.

Nemohu mít pochopení pro postoje pana Posselta ze sudetoněmeckého landsmanšaftu a jemu podobných lidí. V třicátých letech se sice nemluvilo o ‘evropských elitách’, to je dnešní slovo, ale jedno tehdejší poznání z událostí září 1938 a března 1939 musí zůstat konstantou našich životů – na evropské politické elity se spoléhat nedá. Pro ně jsme málo důležití. To platilo tehdy, to platí dnes.”

Ilja Jihlavský

29. 3. 2019

Dialog č. 344, březen-duben 2019