Fraška na pokračování

eu

Zprávy o jednáních okolo brexitu působí dojmem, že je vydává kolovrátek, a ještě navíc hodně falešný. Denně slyšíme z médií skoro totéž. Britská premiérka Mayová vytrvale poslancům vnucuje dohodu, kterou většina z nich nadále odmítá, Brusel přizvukuje, že jiná dohoda není možná… až tento týden jedna novinka, Mayová slíbila demisi, ovšem s podmínkou, že bude dohoda schválena.

Británie se vinou neschopných buržoazních politiků ocitá v chaosu. Nespokojenost veřejnosti roste. Kabinet Mayové se rozkládá. Za dva roky odešlo z britské vlády 29 ministrů, tolik, jako za labouristického premiéra Blaira za deset let.

Nejvyšší představitelé členských států EU sice vyhověli žádosti Mayové o odklad britského odchodu, ale nikoli do června, jak požadovala, nýbrž jen do 25. května, pokud dojde k dohodě, nebo do 12. dubna, když „tvrdohlaví” poslanci neustoupí. Odložení brexitu prohloubilo bouři na britské politické scéně. Rozčilení byli zejména zastánci odchodu. Bývalý ministr zahraničí Boris Johnson označil Mayovou za slepici. Dodal: „Téměř tři roky každý konzervativní poslanec opakoval mantru, že by žádná dohoda byla lepší než špatná. Věřil jsem tomu, že vláda tomu upřímně věří. Obávám se, že jsem vládu špatně pochopil.”

Tento týden se chopil iniciativy britský parlament a v rozporu s tamními zvyklostmi sám bez vlády určil obsah jednání. Vybral osm možných variant, ale žádná z nich nezískala podporu většiny. Jediným východiskem jsou předčasné volby. Těch se však premiérka bojí, však včera poslance strašila vítězstvím labouristů a hrůzami, které prý pak Brity čekají.

Ať již brexit dopadne jakkoliv, plyne z něj poučení, jak buržoazie chápe „demokracii”, kterou se tak ráda zaklíná. Volby, parlamentní hlasování i referenda jsou dobrá jen když dopadnou, jak si velkokapitál přeje a potřebuje. Pokud ne, tak je přece možné vše opakovat. Není tomu poprvé. Například když Irové v hlasování odmítli Lisabonskou smlouvu, referendum se opakovalo a na podruhé již voliči hlasovali tou správnou rukou…

 

 

Ilja Jihlavský

29. 3. 2019

Dialog č. 344, březen-duben 2019