V. sjezd KSČ a poučení pro dnešek

gottwald

Událost, jakou byl V. sjezd KSČ v roce 1929, je velice těžké postihnout v krátkém pojednání. V dnešní době a v situaci, v jaké se nachází komunistické hnutí, je velice správně vymezeno téma tak, takovým způsobem, že nám klade otázku: Je V. sjezd KSČ poučením pro řešení současné situace?

Budu se tedy držet tématu přesně tak, jak zní, a připomenu několik momentů, které je třeba i v dnešní době brát do úvahy, pokud budeme chtít hledat inspiraci v V. sjezdu, který zcela nepochybně nastolil novou kvalitu činnosti komunistické strany. Mimochodem, ten sjezd trval celý týden. Dejme si do kontrastu s X. sjezdem KSČM (21. 4. 2018), který byl vynucen opakovaným bankrotem politiky strany ve volbách; ten byl jednodenní.

Sjezd jednou větou?

V. sjezd KSČ známe jako událost, úzce spjatou se snahou tzv. Karlínských kluků o změnu stranické linie, o rozchod se sociáldemokratickým, oportunistickým dědictvím – pod heslem Zlomení oportunistických tradic od základů. Tento proces nazýváme bolševizací strany.

Ve veškeré literatuře věnované V. sjezdu narážíme na dva termíny – bolševizace a oportunismus. Krátce si je vymezíme.

Bolševizace – bolševizace strany neznamená nasazení buďonovky na hlavu, nasednutí na koně a sekání bělogvardějců šavlí. Bolševizace strany znamená v nejužším slova smyslu – zrevolučnění činnosti strany, podrobení všech procesů ve straně upevnění revoluční linie strany. Mohu předeslat, že tento proces je potřebný i dnes.

Další termín je oportunismus. Oportunismus a revizionismus, to jsou dva termíny, které z vnitrostranické diskuse zcela vymizely. Na půdě KSČM vyřknout tyto dva termíny je stejně tak přípustné, jako chválit Stalina či Gottwalda.

Lenin: Teoretické vítězství marxismu nutí jeho nepřátele, aby se přestrojovali za marxisty. Vnitřně shnilý liberalismus se pokouší ožít jako socialistický oportunismus.

Revizionismus se tváří jako „tvůrčí marxismus“, jeho výrazným projevem je odmítání marxismu-leninismu. Revizionismus je velice nebezpečný jev a je to hlavní metoda likvidace komunistické strany především v socialistické etapě třídního boje, tedy v socialismu.

To, co je pro nás podstatné pochopit, je charakter oportunismu. Oportunismus je totiž tím hlavním nebezpečím pro komunistickou stranu, která působí dlouhodobě v kapitalistické společnosti. Oportunistická politika je taková politika, kdy je veškerá snaha podřízena získávání postů v buržoazním zastupitelstvu, veškerá snaha ohnout politiku tak, aby nedocházelo k žádným střetům s buržoazní mocí, buržoazní zákonností, a přitom se naprosto vytrácel ze zřetele cíl komunistické strany. KSČM je stranou legální, parlamentní, téměř tři dekády.

I tady je aktuální heslo Zlomení oportunistických tradic…

Když kritizuji orientaci strany pouze na volební klání, setkávám se s tím, že si to někteří soudruzi vysvětlují tak, že kritizuji účast ve volbách vůbec. To je samozřejmě nesmysl. Volby jsou důležitým „bitevním polem“, které v žádném případě nesmíme vyklízet. Položme si ovšem otázku, zda umíme využít i pozitivní výsledky. Není to tak dlouho, co jsme „vládli“ téměř ve všech krajích. Prohráli jsme ale i tam, kde jsme měli dokonce hejtmana. Získané pozice po volbách jsou zcela bez pochyby ukázkou politického umu funkcionářů, ale ta hlavní otázka je, co s tím, k čemu to vede a jak pozice využijeme.

Cíl oportunistů? Odsuzovat a znevažovat to, co charakterizuje stranu nového typu (leninskou stranu) a tím také vytvořit podmínky pro to, aby se zdárně pokusili komunistickou stranu naprosto rozložit a při zachování názvu „komunistická“ ji převést zpět na pozice sociální demokracie.

To, jak se to podařilo nebo nepodařilo v případě KSČM, nechám bez komentáře.

Zkrátka, ztráta třídního hodnocení jevů a událostí nemá s marxismem nic společného.

 

Obtížnost tématu V. sjezdu tkví v tom, že není možné vnímat sjezd jako samostatnou, izolovanou událost, ale jako jeden z momentů v celém řetězci událostí, jako součást procesu. Minimálně by bylo nutné začít u událostí, které vedly ke vzniku KSČ samotné, zmínit tzv. „bubnikiádu“, neúspěch Rudého dne, V. sjezd, a zcela jistě i sjezd VI. A to pouze v případě, že se omezíme striktně na KDH na našem území, což taky není dobře, protože tu jsou mezinárodní souvislosti, ale o nich zcela jistě bude ještě řeč.

Mimochodem, proč VI. sjezd? Protože na V. sjezdu došlo k prosazení rozchodu se sociáldemokratismem, ale do toho boje se zapojili lidé, kteří později odpadli jako trockisté (Guttmann) anebo byli později kritizováni za levičáckou úchylku (Reimann). Ke stabilizaci a dobojování bolševické linie tudíž došlo až na VI. sjezdu v roce 1931.

 

Tak, to na úvod.

Zaměřil jsem se na dvě oblasti zkoumání, našel jednu podobnost, jednu odlišnost. Nejsou samozřejmě jediné, ale podle mého názoru jsou podstatné a je třeba je sledovat.

Podíváme se na objektivní podmínky. Ty zlomové události, které jsem vyjmenoval, měly jednu podobnost s dneškem.

Založení KSČ – to se stalo kdy? To se stalo v roce 1921. V době porážky proletariátu v zápase o charakter republiky. V době opadnutí revoluční vlny. Nedá se ovšem říct, že by nějak opadla samotná aktivita dělníků. Rozhodně ne třeba na Rosicko-Oslavansku. Ale po té vlně, která se přehnala Evropou, už moc známek nebylo. Bubnikiáda, těžký frakční boj v roce 1925, totéž. Frakce kolem Bubníka se odmítla podřídit direktivám Kominterny (to konec konců zlomilo vaz i dalším). Když Bubník přišel o Šmerala a Zápotockého, byla frakce poražena.

V. sjezd. Podívejme se na část úvodního referátu (Protokol V. sjezdu, s. 27) – „Gottwald: …Význam a důležitost V. sjezdu jsou dány především situací, v níž sjezd se schází. Mezinárodní napětí, rozpory mezi imperialistickými státy, rozpory mezi kapitalistickým světem a světem socialistickým rostou, zostřuje se proto nebezpečí imperialistické války. Rovněž tak ostrý je rozpor uvnitř kapitalistických států, stupňuje se třídní napětí, zostřují se třídní boje. Obě tyto okolnosti tak spolu prohlubují všeobecnou krizi kapitalismu, vedou k otřesení dočasné stabilizace, tvoří předpoklady sociální revoluce. Úkolem našeho sjezdu je, v souhlase s usnesením Kominterny a Profinterny, dát konkrétní analýzu situace Československa… Důležitost sjezdu je dále dána stavem, v němž se strana nachází. Strana se nachází v krizi, její akceschopnost je podlomena právě v tu dobu, kdy proletariát nejvíce potřebuje akceschopné komunistické strany. Příčiny krize strany spočívají v jejím oportunismu, v sociálně demokratických tradicích, v její pasivitě. Sjezd musí proto učinit rozhodná opatření, aby strana svoji krizi překonala, aby mohla splnit svůj historicky daný úkol…

Význam sjezdu je dále dán úkoly, které musí sjezd pro příští období vytyčit. Tyto úkoly jsou zejména: znovu navázat styk s pracujícími masami, postavit se v čelo jejich bojů, vést boj za jejich zájmy, jejich politické i hospodářské požadavky, bojovat proti fašismu a nebezpečí imperialistické války… Sjezd musí dát straně takové směrnice, aby strana byla skutečně organizátorkou sociální revoluce…“

Na tomto sjezdu, jak bylo řečeno, zvítězila linie představovaná Gottwaldem, Dolanským, Kopeckým a dalšími Karlínskými kluky.

Bylo odvoláno vedení, vlastně odešlo s hanbou:

Jílek – v roce 1948 emigroval do USA, agrárník, Zelená internacionála, zemřel 1963

Bolen – ČSNS, Praha

Hais – emigroval v roce 1948, ve Vídni zemřel 1971

 

Takový úvod referátu soudruha Gottwalda je z většiny tím, jak by se dala popsat situace dnešní. Zostřují se rozpory mezi imperialistickými centry, je tu hrozba války. Zostřuje se napětí mezi třídami, které propuká až v otevřené srážky – mnohdy živelně a hned uhasínají – to je projevem toho, že neexistují subjekty, které by takové boje organizovaly, neexistuje předvoj, neexistují silné komunistické strany v Evropě…, až na čestné výjimky, jakou je třeba Komunistická strana Řecka, která by nám měla být příkladem, místo různých Linke, SYRIZ a podobných na červeno natřených sociálně demokratických stran. Ono to není „jen“ o oddalování socialistické revoluce, tudíž prodlužování strádání velké části pracujících a nezaměstnaných, znehodnocování práce a produktů práce, drancování přírodních bohatství, ono to je o tom, že sociální demokracie u moci otevírá brány fašismu. Mimochodem, soudružka, která má ambice stát v čele KSČM, je přímo uchvácena SYRIZOU a dává ji KSČM za vzor, a to i v době, kdy proti zrádné politice SYRIZY protestují masy pracujících, v době, kdy jim SYRIZA ve službách kapitálu sahá na právo na stávku… Opravdu skvělý vzor… a opravdu skvělý výhled.

 

Klement Gottwald v úvodu popsal i stav subjektu. To také znělo podobně. Ale dovolte mi si udělat berličku ve výkladu ještě z jedné knihy.

Já se opřu o údaje z knihy o historii KSČ na okrese Brno-venkov. V knize se zdůrazňují aktivity početné a organizované komunistické mládeže. Kde jsou dnes? Co strana dělá pro to, aby získala mládež? Na našem okrese nemá KSČM nikoho do dvaceti let a dva členy do třiceti. To jsou dva mladí dělníci z organizace, kde působím.

Vím, ta čísla v knize jsou zkreslena tím, že bylo trošku jiné územní uspořádání. Do okresu patřila třeba ještě Líšeň. Ale zkrátka, najdeme záznamy o aktivitách dělníků o oslavách a manifestacích, kde se účast počítala na stovky osob.

Třeba v Ivančicích bylo kolem roku 1927 evidováno asi 1200 členů strany (podle odhadu tehdejší policie, která do tohoto množství započítala v některých případech i rodinné příslušníky komunistů), a to šlo samozřejmě z převážné části o pracující. Dnes máme na celém okrese tuším 712 členů, většinou seniorů. Ale o to nejde naprosto primárně, že seniorů. Je mnoho seniorů, kteří se i ve vysokém věku angažují, vyhledávají a analyzují informace. Bohužel, drtivá většina členské základny KSČM je zcela odkázána na sběr informací z buržoazních médií a z Haló novin (které jsou v zásadě na stejné vlně jako masová média, přejímají zprávy z ČTK a jediný rozdíl je snad v tom, že nejsou tak vyhraněné proti Rusku).

Zkrátka, během těch zlomových událostí, které jsem zmínil v úvodu, byla významná aktivita členů, dělníků. Naopak, v mnoha případech zaostávalo a špatně koordinovalo centrum, nebylo schopno udat linii a koordinovat akce. Proto na řešení krize a na úspěšné řešení krize byl obrovský tlak ze základny. To dnes přece vůbec neexistuje.

 

Co vyvodit:

1) Objektivní podmínky jasně nahrávají tomu, že je čas se rozejít s nešvary ve straně. Zásadně odmítnout řeči o jakémsi sjednocování strany – protože to jsou řeči povětšinou od likvidátorů, lidí zodpovědných za stav strany, a sjednocení nemá být ničím jiným, než podpora pokračování jejich politiky.

2) Stav subjektu vůbec neumožňuje realizovat takovou kvalitativní změnu, jaká se odehrála na V. sjezdu strany. Nelze očekávat pozitivní zvrat. To ovšem neznamená, že není nutné se pokoušet na všech jednáních prosazovat pozitivní alternativy, aby bylo vůbec možné dát alespoň dílčí předpoklady pro kvalitativní změnu.

3) Soudruh Gottwald hovořil o nutnosti sepětí s pracující třídou. Na V. sjezdu se také přešlo od využití uličních organizací, které byly označeny za líheň sociáldemokratismu, k budování závodních buněk, buněk na pracovištích. Je tu ten potenciál? Na pracovišti může nějakou buňku vytvořit asi jen ten, kdo na pracovišti působí, je tomu tak? Je. Těch je ale v KSČM jako šafránu.

 

Při procházení různých zdrojů jsem narazil na tyto věty:

„Radikální dělnické hnutí je v agonii. Každý chce žít pro sebe, pro svůj úzký kruh, pro svoji rodinu. Doba velkého idealismu v širokých masách je pryč.“ Jedná se o citát z tzv. Hlohoveckého memoranda, které sepsala část slovenských komunistů ve 20. letech.

Ale proč to cituji? Zkrátka proto, že to je naprosto přesný popis stylu uvažování dnešních funkcionářů KSČM. Je to konec 20. let, a co víme? Že taková úvaha byla jen přeludem nějakého poražence nebo ustrašeného maloměšťáka a tuto hloupost vyvrátil slavný Únor. Ale také víme, že bylo třeba se rozejít s likvidátory, rozejít se s oportunismem a prosadit bolševickou linii strany. To se povedlo na V. a VI. sjezdu. Nemáme šanci tohle uhrát dnes, vzhledem ke stavu subjektu. Musíme nabrat nové kádry, musíme zkvalitnit kádry, musí zkrátka existovat základna, o kterou je možné změny opírat a která bude změnu aktivně podporovat. To vidím jako cestu, tím jsem si jist. Ale čím si jist rozhodně nejsem, je to, jestli to bude v KSČM nebo v jiném subjektu. Pokud KSČM vyklidí pozici komunistické strany, prostě přijde jiný subjekt, protože historické poslání dělnické třídy tu je a historické poslání dělnické třídy nedbá na to, zda půjde KSČM do koalice s Babišem, nebo jestli sedí na hradě Zeman, anebo jestli to prostě KSČM hodlá zabalit.

 

Aleš Hubert

Dialog č. 344, březen-duben 2019