Agresivní pakt potřebuje reklamu

nato

Bujaré oslavy 20 let členství České republiky v agresivním paktu NATO 12. března jako by předznamenaly připomínku 80. výročí nacistické okupace jen o tři dny později. Ta sice nebyla slavena, spíše opomíjena, ale některé tendence typu omlouvání „státního prezidenta“ Háchy a hanobení komunistického odboje jako by k oslavování okupace směřovaly.

Více než 300 pražských tramvají bylo „ozdobeno“ dvojicí vlaječek, české státní vlajky a vlajky NATO. Často bylo možno vidět vlajku NATO vlevo, tedy na významnějším místě.

Pražský primátor Zdeněk Hřib, zjevně ne nadarmo přezdívaný „atomový Hřib“, dal okázale najevo, že je členem Pirátské strany a že mu tedy pirátské jednání NATO imponuje. Pro cestující v pražském metru namluvil „zdravici“ v češtině a angličtině, reprodukovanou čtyřikrát za hodinu, jejímž základem byla slova: „Dnes je to dvacet let od doby, kdy jsme vstoupili do Severoatlantické aliance – NATO. Byl to jeden z klíčových kroků, prostřednictvím kterého jsme potvrdili naše směřování na západ a posílili svou obranyschopnost.“

Ohlížel jsem se při reprodukování těchto žvástů po spolucestujících. Všichni se tvářili netečně. Některé zveřejněné kritiky si neodpustily trochu antikomunismu a srovnávaly oslavy 20 let v NATO s „normalizací“ nebo uváděly, že „toto nebylo ani za normalizace“. Jakkoli je označování období let 1969 – 1989 za „normalizaci“ scestné, nabízí se srovnání s 20 lety členství ve Varšavské smlouvě v roce 1975. Těžko si představit, že by tehdy jezdily tramvaje s praporky se znakem Varšavské smlouvy a z tlampačů se linula hlášení, že „před dvaceti lety jsme vstoupili do Varšavské smlouvy a potvrdili tím svou orientaci na východ.“ Občané ČSSR by si jistě ťukali na čelo. Škoda, že dnešní společnost je tak otupělá, že už asi ani toho není schopna.

K myšlence válečnické propagandy v MHD se přihlásila radní Hana Třeštíková (bezpartijní, za sdružení „Praha sobě“). Škoda, že nevíme, co ta „legrace“ stála. Vlajka NATO zavlála i na budově magistrátu na Mafiánském, pardon, Mariánském náměstí, a výrobci vlajek a vlaječek se díky tomuto vedení města mohou připravovat na „solidární“ objednávky vlajek Tibetu či Izraele.

Ve Španělském sále Pražského hradu se konalo slavnostní shromáždění k oslavě výročí za účasti prezidentů států Visegrádské skupiny, českého předsedy vlády, předsedy Poslanecké sněmovny a předsedy Senátu nebo bývalé ministryně zahraničních věcí USA Madeleine Albrightové. Ta u příležitosti návštěvy nezapomněla vyčíst Čechům, že si neváží toho, co pro ně dělal Václav Havel. „Když se stal prezidentem, najednou to byla opět zlatá země,“ uvedla. Jistě. Pro lidi Havlova typu ano.

Řečníci oslavovali zbrojení a úsilí USA o světovládu. Prezident republiky ocenil členství v NATO, ale označil za chybu útok na Jugoslávii, ke kterému se ČR připojila i jeho zásluhou, tehdy jako předsedy vlády. Nezapomněl se zastat okupace Afghánistánu.

Ani 20. výročí zahájení války proti tehdejší Jugoslávii (24. 3.) nebylo režimními sdělovacími prostředky opomenuto. Bylo vysvětlováno jako nezbytnost a zdůvodňováno „ochranou albánské menšiny“, rétorikou Mnichovské konference. Rozbíječům a fašizátorům buržoazně demokratického Československa šlo také přece jen o „zabránění válce“ a „ochranu utlačovaných národů“.

V atmosféře této válečnické kampaně nebylo příliš slyšet hlas KSČM proti NATO, ostatně jako ani jindy ne, ačkoli jde o jedinou stranu, která se (alespoň) oslavování NATO neúčastní. Koneckonců, k „bojovým tradicím“ této strany patří smutná skutečnost, že v roce 2003 hlasovalo 6 ze 41 poslanců pro rozšíření NATO o sedm zemí dřívějšího socialistického tábora. Mezi nimi Alexander Černý, dodnes „stínový ministr obrany“, Jiří Dolejš, dodnes „stínový ministr financí“ a hvězda České televize (protěžující dva „ekonomické experty“, Jiřího Dolejše a Miroslava Kalouska), a také Miloslav Ransdorf, dnes velebený i některými „radikálními“ komunisty. 15 poslanců se zdrželo, tedy proti rozšíření NATO hlasovala jen menšina, 19 ze 41.

 

Leopold Vejr

Dialog č. 344, březen-duben 2019