Zločiny kapitalismu – MUS: praní špinavých peněz, tunelování, úplatky

mostecka_uhelna

Vymysleli a postupnými kroky realizovali plán, jehož cílem bylo ovládnout společnost MUS za její vlastní finanční prostředky. Za tímto účelem zorganizovali a vytvořili složitou a záměrně nepřehlednou strukturu obchodních společností,“ tvrdí obžaloba pěti bývalých manažerů Mostecké uhelné společnosti (MUS).

Vláda Miloše Zemana v roce 1999 prodala 46% podíl v Mostecké uhelné za 650 miliónů Kč bez soutěže společnosti Istenergy se sídlem ve Švýcarsku. Podle Jiřího Sezemského (Fórum 24 Svobodné fórum 29. 11. 2018) přitom měla Zemanova vláda k dispozici ani ne rok staré ocenění akcií, které uvádělo čtyřnásobně vyšší cenu.

Za nastrčenou firmou byla schována neprůhledná společnost Appian Group, která skoupila většinový podíl akcií MUS a doly za výhodných podmínek ovládla. Manažery Appianu začala vyšetřovat švýcarská prokuratura po prodeji podílu společnosti Czech Coal v roce 2005. Obvinila je z několika trestných činů, mimo jiné z praní špinavých peněz. Na účtech jim zabavila 12 miliard korun.

Antonio (dříve Viktor) Koláček a Petr Kraus byli ve Švýcarsku pravomocně odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody. U Oldřicha Klimeckého, Jiřího Diviše a Marka Čmejly švýcarský soud dosud nerozhodl. Stejná pětice nyní stojí i před českým soudem. České republice podle obžaloby způsobila podvodem a zneužitím obchodních informací škodu nejméně 3,2 miliardy Kč. Podle státního zástupce zaplatila Istenergy za podíl penězi, které pocházely přímo z Mostecké uhelné společnosti, odkud je předtím obžalovaní vyvedli.

Obžalovaný je také bývalý náměstek ministra průmyslu a obchodu v Zemanově vládě Robert Sýkora pro přijetí úplatku 3 miliony Kč. Byl odpovědný za přípravu podkladů pro vládu. Již švýcarská prokuratura považovala prodej státního podílu v MUS za uplacený. Firma Istenergy si podle ní pojistila tento obchod uzavřením smlouvy s gibraltarskou společností Torrence Trading lobbisty a zbrojaře Pavla Musely, přítele tehdejšího předsedy poslaneckého klubu ČSSD Stanislava Grosse. Měla pro ni prodej státních akcií vyjednat. Podle zjištění švýcarských orgánů Istenergy za to poslala Muselově firmě v daňovém ráji provizi 170 milionů Kč. Od Musely peníze putovaly dál řetězcem kyperských firem a účtů. K jednomu z nich měl přístup i Robert Sýkora, který se rovněž zapojil do další podezřelé finanční transakce s třetinovým podílem akcií firmy Moravia Energo. Díky ní Stanislav Gross „vydělal“ zhruba 90 milionů Kč.

Ze švýcarských dokumentů rovněž vyplývá, že část peněz byla převedena na účty Grossova poradce Jiřího Martinka (10,2 miliónů Kč) a Antonína Sýkory (2 900 000 Kč), otce Roberta Sýkory. Přes 34 miliónů korun šlo formou půjček přes Panamu a Švýcarsko do firmy Nomainvest, kde působil šéf ekonomické sekce ČSSD Zdeněk Uhlíř. Tyto půjčky nebyly nikdy splaceny, obdobně jako „půjčka“ 10 miliónů korun z Nomainvestu nadačnímu fondu Zdraví pro studenty založenému Stanislavem Grossem a tehdejším místopředsedou ČSSD Karlem Kobesem. (U Grosse ovšem vždy bylo „vše krystalově čisté, že nic čistějšího nemůže být“, jak dobře pamatujeme). Vyšetřování této korupční větve v České republice zkomplikovala skutečnost, že klíčový svědek Pavel Musela údajně spadl v lese z posedu a na nic si od té doby nepamatuje. Okolnosti jeho pádu jsou dodnes nejasné. Jeho stíhání ovšem bylo v květnu 2016 ze zdravotních důvodů přerušeno.

Případ bývalých manažerů Mostecké uhelné společnosti odhaluje některá chapadla chobotnice mafiánského kapitalismu. Jistě jich bylo a je víc, nicméně pro studium kapitalismu v ČR obnoveného po převratu v roce 1989 je poučným.

Ilja Jihlavský

Dialog č. 343, leden-únor 2019