Jak (ne)funguje buržoazní demokracie

eu

 

„Navzdory drtivé síle dezinformačního aparátu NATO vstoupilo centrum impéria v roce 2019 do stavu úplného chaosu,“ píše George Galloway v článku „Pád impérií: Londýn, Washington a Paříž jsou na pokraji kolapsu“ (server Zvědavec 15. 1.).

Autor ve stati mimo jiné uvádí: „Washington, Londýn a Paříž – tři hlavní města impéria – nejsou dnes v podstatě řízena, jsou zastavena, a potácejí se na pokraji zhroucení nebo jsou v obležení vlastního lidu. Vláda USA se uzavřela uprostřed stagnace a palby mezivládních houfnic. Ministr obrany „Vzteklý pes“ Mattis odstoupil a ostatní uniformovaní podřízení se rozhněvali, neboť prezident opakovaně ujišťoval, že stáhne vojáky z nákladných a prohraných zahraničních válek. Současný „vzteklý pes“ John Bolton otevřeně vzdoruje prezidentu Trumpovi kvůli Sýrii, a nová demokratická většina ve Sněmovně se chystá „obvinit z vlastizrady z…syna“. Nikdo neví, zda prezident Trump setrvá ve svém úřadě dlouho.

V Londýně je britská premiérka Theresa Mayová mrtvý člověk, odchod Británie z EU je stále otázkou nejistoty, přestože zbývá pouze 80 dní (psáno před zdrcující porážkou Mayové v britském parlamentu při hlasování o jí vyjednané dohodě s Bruselem).

Před britským parlamentem začaly propukat násilnosti, žádná frakce nemůže ovládat většinu, nemůžou se konat volby, protože nejpravděpodobnějším výsledkem by bylo zvolení veterána Jeremyho Corbyna, který je proti imperialismu. Pokud nebude žádná dohoda o brexitu, jih Anglie se zastaví vzhledem k nedostatečné přípravě, kamiony směřující na kontinent a zpátky pojedou v Kentu, „zahradě Anglie“, na parkoviště.

Brexit pouze podle názvu – jinak také přezdívaný dohoda Theresy Mayové – nemůže být v Dolní sněmovně schválen. Třetí volba – nové referendum – je rizikem, že by se odehrál stejný scénář jako v ulicích Paříže a dalších francouzských měst. Vzepřít se výsledkům prvního referenda, a podvést tak 17,4 miliónů obyvatel, kteří hlasovali pro brexit, by znamenalo ohrozit sociální smír v Anglii. Miliony těch, kteří tak hlasovali, patří k těm lidem v Británii, kteří nemají co ztratit.

Ve Francii se stal Elysejský palác Macronovou Bastilou. Minulý víkend musel být jeho mluvčí propašován zadními dveřmi, neboť protestující se zmocnili nákladního vozu a najeli do dveří vládní budovy. Stovky tisíc Francouzů ze všech vrstev požadují se stále větším násilím v ulicích měst po celé zemi, aby jejich prezident odstoupil. A Macron zasypávající Champs-Élysées eury ve svých ústupcích – zcela proti fiskálním pravidlům EU – pouze povzbudil další demonstranty. Starý řád umírá.“

Výstižný komentář bych rád doplnil o své postřehy z dosavadních jednání okolo brexitu. Ač mají politici a jejich hlásné trouby v kapitalistických zemích plné huby frází o demokracii, vše je jinak, když voliči nehlasují podle jejich představ. Známe to ostatně i od nás.

Po britském referendu se ujala vyjednávání brexitu Konzervativní strana, jejíž většina hlasovala pro setrvání Británie v EU, ač její tehdejší vůdce Cameron referendum ve svých politických hrátkách vyvolal. Proti brexitu hlasovala i Theresa Mayová. Když vytušila odpor britských poslanců, raději v prosinci hlasování o své dohodě odvolala. Možná věřila v zázrak, ale ten se nekonal a lednové hlasování premiérka, jíž se přezdívalo po nástupu do úřadu po vzoru paní Thatcherové „Železná Lady“, prohrála. Spojené království zmítá nejistota a někteří pozorovatelé nevylučují ani hrozbu jeho rozpadu, neboť mezi stoupenci setrvání jsou aktivní severoirští unionisté a skotští nacionalisté.

Přístup vedení EU k jednáním s Brity na druhé straně působí dojmem, že se snaží především odvrátit další případné zájemce o „exit“. Na papíře tak článek o možnosti vystoupit z unie platí, ale prakticky bruselští byrokraté činí vše možné, aby ho znemožnili nebo alespoň ztížili.  

 

Ilja Jihlavský, 30. 1. 2019

Dialog č. 343, leden-únor 2019