Demagogie a primitivní antikomunismus

les

K vystoupení exministryně Džamily Stehlíkové z Liberálně ekologické strany v ČT

 

Po zhlédnutí nedělní (12. 1. 2019) diskuse v ČT 24 – Politické spektrum, zdanění církevních restitucí, kde D. Stehlíková (bývalá ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny ČR ve vládě M. Topolánka v letech 2007-2009) prezentovala svůj primitivní, fanatický antikomunismus i výslovné lži, nemohu na to nereagovat (zvláště jde-li o vzdělaného člověka – lékařku, lidsko-právní profesionální političku a pedagožku). S úžasem jsem hleděl a poslouchal demagogické, iracionálnínenávistné výlevy takto vzdělané ženy. Budu konkrétní.

Zprvu, když emotivně reagovala na klidnou, racionální argumentaci Jaroslava Krále (z Národních socialistů), který upozorňoval na nespravedlnosti spjaté s oním přijatým zákonem o církevních restitucích (za 1. že došlo k pětinásobnému zdražení ceny půdy a lesů oproti stanovené hodnotě; 2. že jde i o nespravedlnost vůči církvím, neboť jsou dány peníze těm církvím, které tehdy neexistovaly – např. Apoštolská církev, která vznikla až v roce 1989; 3. že jde o nespravedlnost i vůči soukromým zemědělcům, kteří restituovali lesní i zemědělskou půdu za ony nižší ceny!).

Úryvek z její reakce: „Bohužel tím, jak se teď zpochybňuje už schválený zákon, zpochybňují se smlouvy státu. Tak vzniká nejistota jak pro nás, pro občany. Kde je vlastně záruka, že zítra nepřijdou pro náš majetek? Taky pro investory, když stát nedokáže ochránit majetek, ke kterému se zavázal… smlouvou… Otevírá to velké nebezpečí pro budoucnost, že znovu bude vládnout strana a rozhodovat koho okrade, koho eventuálně popraví! Myslím strana s velkým S, tedy strana komunistická. Ano, jsme zpátky v dějinách tam, kde jsme nechtěli být, kde neplatí právo. Kdyby člověk nevěděl, koho před sebou má, komu naslouchá, řekl by: to je šílené tvrzení… Ale ono nejde o šíleného člověka, ale kvalifikovanou lékařku, psychiatričku, pedagožku, a nedávno ještě naši vrcholnou političku.

2. V debatě také došlo na téma, že ANO potřebovalo ke zvolení vlády hlasy komunistů a proto prý vzalo za své programové téma i jimi (tak jako i sociálními demokraty) navržené zdanění církví. Tak si D. Stehlíková nemohla opět odpustit, aby se, vedle ostouzení Babiše, ve svém „svatém nadšení“ pro „svobodu“ a „demokracii“, agresivně, demagogicky a lživě opět navezla do dnešních komunistů, KSČM. Dejme jí opět slovo: „Já si myslím, když to vezmu v širším kontextu, tak tu válku proti církvím, respektive proti náboženství, začali komunisté. A komunisté jsou stále stejní. Oni se nezměnili (ale oni se změnili, tak jako i jejich KSČM! – Z. K.). A nesmíme zapomenout, že Babiš je produktem tohoto systému, té komunistické totality. Opravdu, paní Stehlíková? Není Babiš zcela logicky nejen produktem, ale i jedním (ekonomicky, politicky, ideologicky i mravně) z hlavních představitelů tohoto našeho, na přelomu 80. a 90. let obnoveného – kapitalistického, plutokraticko-oligarchického systému? Což pak by mohl být za socialismu kapitalistou, přesněji velkokapitalistou, oligarchou?!

Ale pokračujme jejími dalšími slovy: Babiš „pouze převlékl kabát a vystupuje jako oligarcha a teď jako politik bez nějakého programu. Kdežto komunisté stále mluví o diktatuře proletariátu.“ To už je, paní Stehlíková, víc než přes čáru. Stručně a lidově řečeno, co tvrdíte o komunistech, to je „lež jako věž“! Jak je trapná (paní bývalá lidsko-právní ministryně) ta vaše politická, společenskovědní negramotnost! Stačilo by, kdybyste se alespoň podívala na ustavující dokumenty KSČM, na její základní programové dokumenty a nemusela jste uvedené vypouštět z úst, tak jako mnozí vám podobní pisálkové i politici.

Proto připomínám, přestože s uvedenými názory, poplatnými „velkému leknutí“ z rychlého a nečekaného pádu socialismu nejen u nás, iniciovaného a řízeného z Kremlu (gorbačovské KSSS), nesouhlasím (neboť jde o jisté matení pojmů), pár citací z dokumentů KSČS (federace KSČM a KSS-SDL) a KSČM:

  „Odmítáme tedy i dobově podmíněnou tezi o nutnosti násilného uchopení moci a její udržování diktaturou kohokoli, včetně diktatury proletariátu, která byla jednou z hlavních příčin rozkolu v dělnickém hnutí.“ (Návrh programové deklarace KSČS – Federace KSČM a KSS-SDL, s. 5, Podkladové dokumenty 18. sjezd KSČM, Praha 3. – 4. 11. 1990); „Naše strana jednoznačně uznává demokracii a odmítá jakoukoli diktaturu. Svobodu, lidská práva, všelidské hodnoty a humanismus staví nad úzce třídní a stranické zájmy … Hlásíme se k tradicím levice v sociálně demokratickém hnutí v naší zemi … chceme navázat rovněž na ideový odkaz reformních komunistů, kteří stáli v čele pražského jara 1968, nejvýznamnějšího pokusu o demokratický socialismus ve střední a východní Evropě … Chceme čerpat také ze všeho pozitivního, čeho se podařilo dosáhnout demokratickému hnutí. Hodnoty, od nichž odvíjí svůj politický program Socialistická internacionála – svoboda, sociální spravedlnost a solidarita, jsou našimi hodnotami, stejně jako úsilí o demokratický socialismus, o levicovou alternativu rozvoje společnosti.“ (Dokumenty I. sjezdu KSČM, Program úvodní část: „Za národní charakter strany a demokratický socialismus“, s. 16-17)

  Jak je z uvedeného patrné, KSČM se fakticky zřekla komunistické identity a spojila ji spíše se západoevropskou, „socialistickou“, sociálnědemokratickou orientací. Vzorem pro transformaci KSČ na moderní levicovou stranu – KSČM, byla mj. dle M. Ransdorfa Francouzská socialistická strana F. Mitterranda. Proto se, jak je výše uvedeno, odvolala dokonce i na antikomunistickou Socialistickou internacionálu. Žádná socialistická revoluce, žádná diktatura proletariátu, paní doktorko Stehlíková!

 

Zdeněk Košťál, 22. 1. 2019

Dialog č. 343, leden-únor 2019