K problematice teorie, programu, strategie a taktiky v komunistickém hnutí

sssr_vlajka

Příspěvek odevzdaný do protokolu 44. pražské teoreticko-politické konference

 

Vyjádřit se k tak složité a náročné systémové problematice v komunistickém hnutí co nejstručněji je nemožné. Proto se pokusím vyslovit to, co dlouhodobě u mne vyvolává tuto otázku:

Do jaké míry platí charakteristika komunistické strany v současnosti vyjádřená v 21 podmínkách pro vstup vznikajících komunistických stran do III., tedy Komunistické internacionály (následně KI)?

Je vůbec dnes takto položená otázka aktuální? Vždyť KI byla založena 2. 3. 1919 a zrušena z taktických důvodů v květnu 1943. V dané době to mělo své opodstatnění. Určitá forma její obnovy byl vznik Informačního byra komunistických a dělnických stran (Informbyro, Kominforma) 21. 9. 1947. Bylo zrušeno po smrti J. V. Stalina v roce 1956 N. S. Chruščovem, což byl reálný projev ústupu z pozic mezinárodní, poválečné spolupráce komunistických stran a také projevem voluntarismu a nastupujícího reformismu a likvidace bolševického charakteru KSSS i jádra mezinárodního dělnického a komunistického hnutí (MDKH).

Na druhé straně reformní sociálně demokratické a socialistické strany mají svou internacionálu dodnes. Po vzniku KI si socialistické strany založily v roce 1919 Mezinárodní socialistickou komisi a následně Mezinárodní pracovní svaz socialistických stran. Od roku 1951 se transformoval na Socialistickou internacionálu a tak pracuje dodnes.

Uvádím to proto, že reformní socialistické a sociálně demokratické strany jsou mezinárodně organizované po celém světě. To jim umožňuje vzájemnou komunikaci a podporu a tak jejich činnost prospívá fungování kapitalistického politickoekonomického světového systému. Lze předpokládat, že jim to kapitál vrací formou nejen finanční podpory.

Domnívám se i při vědomí složitosti takového procesu, že obnova alespoň určité hlubší a těsnější vzájemné mezinárodní spolupráce a součinnosti existujících komunistických stran (KS), či stran k nim se hlásících, by posílila jejich mezinárodní autoritu. To by pomohlo positivně ovlivnit činnost komunistického hnutí a účinněji a koordinovaněji pracovat na politickém uvědomění námezdně pracujících a dát jim tak naději, že změna k socialismu je možná, a že nakonec o tom můžou rozhodnout jen sjednocení pracující sami. Současně dle mého názoru by takováto spolupráce (nezabývám se ekonomickými a organizačními záležitostmi) vyžadovala sjednocení principů a norem charakterizujících programový obsah činnosti těchto stran.

Tím jsem se dostal k tomu, co jsem uvedl na začátku. Pokusit se využít a aktualizovat oněch 21 podmínek pro vstup do III. KI, což by dle mého soudu mohlo současně pomoci vypracovat přesný popis a obrys toho, co si pod pojmem charakteru  KS v současnosti představovat a co by mělo být obsahem jejich činnosti.

Dějiny potvrdily, že leninské vedení VKS(b) spolu s ostatními představiteli dělnických revolučních stran dokázali precizací oněch 21 podmínek vytvořit ideový a organizační základ budoucích vítězství a objektivně i vzniku světové socialistické soustavy, rozmach národně osvobozeneckého boje a víru milionů pracujících v socialismus a komunismus.

Jen pro připomenutí budu citovat z 1. podmínky, ze tří jejich odstavců jen první a poslední, proto, že obsahují základní hodnoty, na kterých KI vznikla:

  1. Veškerá propaganda a agitace musí mít skutečně komunistický ráz a musí odpovídat programu a všem usnesením III. internacionály. Všechny stranické tiskové orgány musí být redigovány spolehlivými komunisty, kteří dokázali svou oddanost věci proletariátu. O diktatuře proletariátu se nesmí mluvit jako o běžné naučené formuli, nýbrž musí být propagována tak, aby její nutnost vyplývala pro každého řadového dělníka, dělnici, vojáka a rolníka z událostí běžného života, soustavně denně zaznamenávaných naším tiskem… V novinách, na lidových schůzích, v odborových svazech, v družstvech – všude, kam mají přístup stoupenci III. internacionály, je nezbytné soustavně a nemilosrdně pranýřovat nejen buržoazii, nýbrž i její pomahače, reformisty všech odstínů.

Nyní praktickou otázku. Je pro soudobé KS a jejich propagandu a agitaci základní otázka diktatura proletariátu? Opravu jejich tiskové orgány mají nemilosrdně pranýřovat buržoazii a její pomahače? Z hlediska skutečnosti mohu prohlásit, že u mnohých KS otázka diktatury proletariátu je tabu. Běžně se používá termín – budování „demokratické“, „občanské“ (tedy podle K. Marxe buržoazní) společnosti s přívěškem přijatelným i některým buržoazním ideologům – „sociálně spravedlivé“ společnosti. Pranýřování pomahačů buržoazie, tzn. oportunistů a reformistů všech odstínů, je iluzorní a v mnohém právě oni jsou pro buržoazii silnou oporou. Vezmu-li KSČM, tak systematická, ideově teoretická a ani politická práce neexistují. Když po dlouhodobém úsilí a konkrétně na a po IX. sjezdu KSČM takováto práce v tom nejzákladnějším byla započata, X. sjezd ji bezohledně zastavil. Pokud existuje, tak jen sporadicky a individuálně, z vlastní iniciativy některých členů, např. jako tato naše dnešní konference.

Na druhé straně jsem si vědom, že žijeme v době morálního, ale i ideově organizačního rozvratu marxisticko-leninských stran po nástupu M. Gorbačova do vedení KSSS a pádu socialistického společenství. Již proto, že někteří se na politickém převratu přímo podíleli a jiní v teorii a praxi hledali „nová paradigmata“ ve starých zdrojích revizionizmu a oportunismu, je situace možného sebeuvědomění skoro nemožná. Kdo se o to pokouší, naráží za bariéry nepochopení, nejen z důvodu neznalosti. Vždyť KSČM se ve svém dosavadním programu utápí v maloburžoazních a tzv. reformních iluzích, planém formalismu a nekonečném pragmatismu. Někteří delegáti X. sjezdu KSČM snad uvěřili antikomunistovi M. Zemanovi, že východisko pro obnovu komunistického hnutí je pokání. Za tento žvást mu většina i ve stoje tleskala. Požadoval pokání za 40 let nejúspěšnějšího období pro lid Československa (byť došlo k chybám a omylům, jak se to na nové cestě stává). Novodobí vládci, ale i jejich poddaní mluví v těchto dnech o období budování socialismu s pohrdáním. Při stém výročí vzniku Československé republiky se raději – kromě frází o totalitě – tomuto období z hlediska dosažených budovatelských úspěchů vyhnuli.

Závěrem si dovolím poznamenat: Pro mne je velmi důležité a mohu říci rozhodující, najít konsenzus v ideově politickém a organizačním definování toho, co je podstatné pro charakter komunistické strany nejen v České republice, ale i mezinárodně. Proto se domnívám, že bez aktuálního posouzení oněch 21 podmínek pro vstup do III. KI, tedy podmínek pro vznik komunistických stran, bude velmi obtížné posoudit, zda ta či ona strana hlásící ke komunistickému hnutí je reálně, tedy ideově a organizačně věrohodnou, pro naplnění hlavního hesla Komunistického manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“

Rudolf Košťál

3. 11. 2018