K říjnovému plénu ÚV KSČM

kscm_logo_dlouhe

ÚV KSČM na plenárním zasedání 20. 10. odmítl jednat o změnách ve vedení KSČM požadovaných po porážce v komunálních a senátních volbách některými OV a peticí platformy Restart. Podle hodnocení serveru Novinky.cz ústřední výbor odsoudil „činnost rebelů ve straně“.  Předseda Filip po jednání prohlásil: „Odmítl jsem poraženecké nálady. Střízlivě jsem hodnotil volební výsledek. To, že jsme někde prohráli, neznamená, že strana celkově neuspěla.“ Podle jeho slov je úspěch, že KSČM získala více mandátů než třeba TOP 09 nebo Piráti.

Ke zklamání některých soudruhů, kteří stále věří, že je možné v KSČM prosadit marxistickou revoluční politiku na místo dosavadní oportunistické linie, opět se ukázalo, že taková změna není možná. K výrokům J. Dolejše se nebudu vracet, psal jsem o nich v Panoramě 10. 10. K jeho terminologii se přidali mnozí další, např. předsedkyně libereckého KV KSČM Dana Lysáková. Napsala pro Parlamentní listy 18. 10. na adresu petice Restartu: „Je to povyk jednotlivců tzv. ze záhrobí, od milovníků Stalinovy éry.“

Místopředsedkyně KSČM a europoslankyně Kateřina Konečná, o níž je známo, že je připravována na funkci předsedkyně KSČM v příštích letech po sjezdu v řádném termínu, v rozhovoru pro Blesk Zprávy 13. 10. pohrozila rezignací, pokud ÚV vysloví nedůvěru předsedovi V. Filipovi (teda ne, že by mi ve vedení scházela). Konečná mj. řekla: „Slova pana Skály považuji spíš za mediální hru, která nám v tuto chvíli nepomáhá.“ Odkdy se členové strany přestávají oslovovat soudruhy? Nebo si paní Konečná myslí, že jí to pomůže ve volbách do Evropského parlamentu v příštím roce? Pro někoho možná drobný detail, ale dokládá atmosféru v buržoazním myšlení prolezlé straně, která zvojtí, co může.

Diskuse po říjnových volbách opět oživila debaty o smysluplnosti tolerance Babišovy vlády. Vojtěch Filip se často ohání tvrzením, že tak KSČM může prosadit některé body svého volebního programu a má tudíž navzdory výrazným úbytkům poslanců nejsilnější pozici od roku 1990.

Připomíná to tzv. drobečkovou politiku českých politiků vůči Vídni po roce 1878, kdy Staročeši opustili pasívní politiku prosazovanou od roku 1867, vrátili se do vídeňského sněmu a říšské rady a v naději na drobné ústupky aktivně podporovali vládu v čele s Eduardem Taafem, nazývanou „železný kruh pravice“.  Označení „drobečková politika“ vzniklo podle výroku vůdce Staročechů Františka Riegera: „Musíme (naše práva) sbírati po drobtech.“ Českému národu tato politika takřka nic nepřinesla a strana Staročechů ve vírech 20. století zanikla. Jakpak asi skončí jejich drobečkoví následovníci z vedení KSČM?

Soudružka Věra Klontza-Jaklová v nedávném mailu zpoza „velké louže“ napsala: „Osud KSČM je více než jasný. Moc mě to mrzí, ale je to fakt. Jediné, co by jim ještě mohlo pomoci, je vnitrostranický puč, ale ty, kteří by změnu chtěli, jímá hrůza, jen si to představí. Může mě čert vzít, jak se všichni zabývají jenom stranou, potažmo sami sebou, svými subjektivními mikrozájmy, ale jen okrajově je zajímá hnutí, pracující, mír. Od určitého momentu je úplně jedno, jestli je někdo oportunista míň nebo víc, prostě JE.“

 

Ilja Jihlavský

7. 11. 2018