Uskutečnil se 20. Antikapitalistický kemp

antikapitalisticky-kemp-2018

20. Antikapitalistický kemp se uskutečnil ve dnech 16. – 19. srpna 2018 v jižních Čechách. Pořádala jej Levá perspektiva ve spolupráci s Komunistickým svazem mládeže a zúčastnily se desítky aktivistů z těchto i několika dalších organizací.

Čtvrtek – o Krymu, Palestině a stavu levice v ČR

Program byl zahájen ve čtvrtek odpoledne. Prvním řečníkem byl Josef Skála, který seznámil přítomné se svou nedávnou návštěvou ruského Krymu a situací na tomto poloostrově. Uvedl, že Krym je riviérou a perlou Ruské federace, ke které byl přičleněn v souladu s ústavou Ukrajiny. Za vlády ukrajinských loupežníků byl velmi zanedbáván, ale nyní zažívá stavební boom. Kritizoval pokračující sankce a blokádu. Uzavřel, že marxisté mají k současné Ruské federaci kritický vztah, protože zde vládnou oligarchové, zatímco pracující žijí „z ruky do úst“, ale oč suverénnější bude Rusko a čím větší bude vyvíjet tlak na USA, tím větší bude příležitost i pro ČR a českou levici.

Druhá část čtvrteční přednášky Josefa Skály s následnou diskusí se zabývala stavem komunistického a levicového hnutí v ČR. Řečník upozornil na zhoršující se volební výsledky KSČM a vyzval ke hledání postupu pro případ, kdy tato strana zůstane mimo parlament. Byla kritizována řada negativních tendencí v KSČM, která mladou a střední generaci permanentně odpuzuje.

Ve večerních hodinách Milan Krajča seznámil posluchače se svou návštěvou Palestiny a bojem palestinského lidu proti izraelskému sionismu. Podal otřesné svědectví o tom, že izraelští sionisté například střílejí Palestince do kolen, aby je zmrzačili, a Gaza obklíčená izraelskou armádou je v katastrofální situaci a brzy bude neobyvatelnou. Izraelské osady v Palestině jsou nelegální dle rezoluce OSN. Řečník vyzval ke stažení izraelských okupačních vojsk za hranici z doby před válkou v r. 1967.

Pátek – bydlení, komunální politika a bezpečnost

Palčivé problematice bydlení se v pátečním dopoledním vystoupení věnoval Jan Kelbich. Představil iniciativu „Bydlet – žít“, upozornil na vysoké ceny nemovitostí i nájmů a více než sto tisíc bezdomovců bez jakéhokoli řešení jejich situace za současného barbarského kapitalistického režimu. Další desítky tisíc lidí jsou ohroženy ztrátou bydlení. Diskutovány byly i velké rozdíly v cenách bydlení mezi regiony a prázdné domy s tisíci volnými byty. S kritikou se sekal přístup reformistů, kteří „odmítají zasahovat do soukromého vlastnictví“ a s ohledem na to nejsou schopni řešení krize bydlení nabídnout.

O levici v komunální politice hovořila pražská zastupitelka Marta Semelová. Informovala o tom, že vláda primátorky Krnáčové znamená největší chaos a nekompetentnost v dějinách magistrátu. Zpackaný „Metropolitní plán“ nahrává ziskům developerů na úkor kvality života. Na kandidátku KSČM do Zastupitelstva hl. m. Prahy se sice podařilo sehnat několik nestraníků, přesto vážně hrozí vypadnutí komunistické strany z pražského zastupitelstva. Na vině je i roztříštěnost levice.

Tadeáš Bača doplnil zkušenost z Mohelnice, kde kandiduje za uskupení „Změna je možná!“ Upozornil na drahé bydlení ve městě, nezbytnost boje se suchem či zlepšení školství, a také na skutečnost, že volby rozhoduje spíše marketing než program. Z tohoto důvodu levice není schopna oslovit mladé lidi, své přirozené voliče.

Večer hovořil na téma „Na cestě k nové bezpečnostní architektuře v Evropě“ Karel Růžička. Poukázal na skutečnost, že nejvíce zbrojí USA, ČLR, Saudská Arábie, Indie, Francie a Rusko, zatímco velmi nízké vojenské výdaje mají neutrální země, ačkoli se mohou cítit ohrožené. Členové NATO oproti tomu mají „záruky bezpečnosti“ a vydávají na zbrojení mnohem více. Ekonomicky výhodnější je tedy být neutrální než ve vojenském paktu. Drtivá většina velkých výrobců zbraní se nachází v USA. Není horšího nepřítele, než jsou zbrojaři, kšeftující se smrtí, a s nimi spojení obchodníci a politici. Podotkl, že princip vzájemného odstrašení funguje. NATO označil za nereformovatelné a vyslovil se pro dobrovolné spojenectví vzájemně se respektujících států. Dodal, že si nemáme dělat iluze o EU, řízené korporacemi. Důležitá je rovnoprávná spolupráce, nikoli vazalství.

Následovala rozsáhlá a vyhrocená diskuse ohledně otázky „obrany vlasti“, zahraničních misí české armády, úlohy EU či obrany vítězného socialismu.

Sobota – o Koreji, Lužických Srbech i národnostní otázce

Sobotní dopoledne patřilo komentované prezentaci fotografií Lukáše Vrobela z návštěv v Korejské lidově demokratické republice, která si udržuje národní nezávislost a sociální jistoty v nejtěžších podmínkách nespravedlivých sankcí a blokády a v letošním roce slaví 70 let od svého vzniku. Řečník přiblížil současný život v KLDR a její politiku, usilující o spravedlivý mír a přátelské mezinárodní vztahy. Posluchači si mohli prohlédnout korejské publikace, ochutnat tamní pochutiny a ve večerních hodinách se podívat na záznam koncertu k 7. sjezdu Korejské strany práce.

Poslanec Evropského parlamentu Jaromír Kohlíček se věnoval menšině Lužických Srbů v Německu. Nastínil dějiny Slovanů v Německu a základy lužické srbštiny. Lužičtí Srbové jsou spojeni i s Čechami, ať už začleněním Lužice do českého království před rokem 1635, budovou Lužického semináře v Praze s druhou největší lužickosrbskou knihovnou nebo výukou lužické srbštiny na gymnáziu ve Varnsdorfu v letech 1945–1950, poprvé na střední škole v dějinách, než byla tato výuka zavedena v NDR. Lužických Srbů už je jen 40 tisíc, přičemž ve velkém okresním městě Budyšíně tvoří jen 10 % obyvatel. 600 let žijí v existenčním ohrožení, přesto si zachovali svou řeč a tradice. Jaromír Kohlíček má z této oblasti rozsáhlé poznatky, protože po 10 let měl v Budyšíně poslaneckou kancelář. Kromě pozitivních dojmů poukázal i na pasivitu lužickosrbského hnutí, velké volební výsledky fašizující „Alternativy pro Německo“ a názorovou nejednotu strany „Levice“.

Letošní sté výročí vzniku Československé republiky připomněl Ctirad Musil ve svém referátu o československé národnostní politice. Rozpory mezi Čechy a Němci se projevily už v legiích v Rusku, kde velká část Čechů vzhlížela k carskému Rusku jako naději na své národní osvobození, zatímco Němci nepociťovali národnostní útlak, a proto podporovali rudé. Po vzniku ČSR národnostní otázku ještě zkomplikovalo připojení Podkarpatské Rusi, které mělo oddělit ruské prostředí, ovládnuté bolševiky, od Maďarska, po válce rovněž nakrátko ovládnutého komunisty. Historické hospodářské vazby Slovenska a Podkarpatské Rusi na Maďarsko a českého Slezska na Polsko byly přerušeny novými hranicemi, což způsobilo vážné problémy pro místní zemědělce. Došlo ke hladu a velkému vystěhovalectví do USA. V nečeských oblastech byla nadvláda Rakouska-Uherska nahrazena nadvládou Čechů.

Falešná koncepce „československého národa“ pro přečíslení Němců nemohla vyhovovat Slovákům, kteří historicky nikdy nebyli součástí českého státu. Střelba českých policistů do demonstrujících dělníků a rolníků jiných národností vyvolávala jejich nenávist k Čechům. „První republika“ Němce nahnala k Henleinovi a třetina obyvatelstva hleděla k zahraniční pomoci. Špatná zkušenost Rusínů s Československem vedla k tomu, že po 2. světové válce dali přednost vstupu do SSSR. Nedostatečná samostatnost Slovenska po roce 1948 a nevraživost venkova k pragocentristům usnadnila vojenskou intervenci Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Výraznější vyrovnávání životní úrovně Slovenska po federalizaci oproti tomu vyvolávalo znepokojení obyvatel západní části Československa. Projevovalo se odtržení strany od lidu. Ekonomický pád Slovenska po kontrarevoluci roku 1989 byl mnohem tvrdší než českých zemí, ale velká část Slováků viděla příčinu v Češích, nikoli v kapitalismu. V té době vzniklo i silné moravistické hnutí, ale po oddělení Slovenska upadlo.

V současnosti vznikají základy pro budoucí národnostní konflikt nerespektováním regionů a úpadkem pohraničí, jehož obyvatelstvo se orientuje na okolní země, kam jezdí za prací či službami.

Diskutující rozhodně odmítli český nacionalismus a předmnichovskou republiku, střílející do komunistů a ostatních pokrokových lidí a utlačující národy.

Neděle – situace v Polsku

Neděle byla posledním dnem kempu a po poledni už docházelo k odjezdu účastníků, často i dosti daleko, na Moravu, Slovensku či do Polska, proto zbyl čas už jen na jednu přednášku. Soudruzi z polské organizace „Vláda rad“ pojednali o politické situaci v Polsku a stavu tamní levice. Vládnoucí Polská sjednocená dělnická strana se po kontrarevoluci změnila v sociální demokracii a radikální komunisté se oddělili v Komunistickou stranu Polska. Svaz demokratické levice, vzniklý ze sociální demokracie, se reformistickou politikou zcela zkompromitoval a vypadl z parlamentu. Maloburžoazní strana „Spolu“ („Razem“) je antikomunistická a odmítá komunisty za členy, zatímco Svaz demokratické levice je toleruje, ale komunisté v jeho řadách nejsou nijak radikální. „Razem“ získala ve volbách 3 % a dosáhla tak na státní příspěvek. Nejvážnějším pokusem o vznik strany pracujících v Polsku po r. 1989 byla Polská strana práce, která však nedosáhla ve volbách ani na 1 %. KS Polska má jen asi tisíc členů, většinou starších. Po vítězství strany s demagogickým názvem „Právo a spravedlnost“ v r. 2015 dochází k represím proti levici, ačkoli komunistické organizace i symbol srpu a kladiva jsou legální, zatímco fašisté jsou zakázaní, ale jejich organizace přesto existují.

Den před Svátkem práce byl aktivistovi „Vlády rad“ zabaven počítač a telefon. Komunisté se nemohou stydět za svou identitu a symboly, uzavřeli řečníci. „Vláda rad“ chce návrat lidového Polska a znárodnění, čehož se však i řada zastánců socialismu bojí a raději se věnuje okrajovým tématům. Strana „Změna“ je proruská a putinovská směs levice a pravice. Jen 10 % pracujících je v odborech. Tři velké odborové centrály buďto podporují protilidovou vládu nebo jsou „neutrální“ a „apolitické“.

Program kempu uzavřel člen vedení Levé perspektivy Nikola Čech poděkováním všem přítomným. V programu zbylo místo i na zábavu, jakou byly výlety do okolí, koupání v řece, grilování či poslech historické i současné revoluční i oddechové populární hudby z mnoha zemí světa včetně promítání doprovodných filmových klipů.

Prostory kempu byly ozdobeny vlajkami Levé perspektivy, Komunistického svazu mládeže, mezinárodní antifašistické kampaně „Good night white pride“, praporem s V. I. Leninem a vlajkami SSSR, Venezuely, Kuby, Sýrie, Palestiny, Kurdistánu, Korejské lidově demokratické republiky, Doněcké lidové republiky a Luganské lidové republiky.

Zajímavé starší publikace nabídl antikvariát pokrokové literatury. Stánky se svými materiály připravily Levá perspektiva, Komunistický svaz mládeže, Marxistická alternativa a Společnost česko-korejského přátelství Pektusan. Bylo možno zakoupit i propagační předměty z lidových republik Donbasu.

Setkávání, diskuse a prohlubování spolupráce zastánců socialismu jsou zvláště důležité v dnešní neutěšené době, kdy se zdá být imperialismus takřka všemocný a oportunisté před ním zbaběle kapitulují. Antikapitalistické kempy se po 20 let snaží o posílení protikapitalistického hnutí kombinací vzdělávání a rekreace. Nezbývá než si do budoucna přát jejich další posílení a zdárný rozvoj, dokud budou zapotřebí.                                                                         

Prokop Haken

převzato z http://www.levaperspektiva.cz