Otevřený dopis A. Huberta předsedovi KSČM V. Filipovi

hubert_ales

Soudruhu předsedo!

Věřím, že v těchto dnech dostáváte mnoho dopisů a zpráv. Věřím také, že mnoho z nich se Vám příliš radostně nečte. Pokud si dobře pamatuji, ještě jsem Vás prostřednictvím dopisu neoslovoval. Ne události dnešních dnů, ale různé výroky, ať už aktuální v médiích, nebo staršího data mě nakonec přiměly k tomu, abych Vám napsal několik řádků. Všímám si různých komentářů a hlavně vzkazů, které si předáváte prostřednictvím médií s Josefem Skálou. Já nemám přístup do mainstreamových médií, proto volím tuto cestu, cestu otevřeného dopisu, abych se také k situaci a k zainteresovaným osobám vyjádřil. Předpokládám, že jsme si všichni ve straně rovni a pokud může prostřednictvím médií někoho hodnotit Josef Skála, Vy (celou členskou základnu mimo jiné), Kateřina Konečná, Pavel Kováčik nebo Jiří Dolejš, smím si to dovolit i já. Chci také říct, že se mi tyto řádky vůbec nepíšou lehce a vlastně v tento moment zatím nevím, zda dopis budu posílat, nebo jej píšu, jak se říká, do šuplíku.

Ne, tento dopis není výzvou k rezignaci, není ani výzvou k postavení se výsledkům Vašeho déle než dekádu trvajícího řízení strany čelem. K rezignaci Vás vyzvali jiní a opakovaně, ale měl jste argumenty, proč zůstat. K rezignaci Vás opakovaně vyzval sám volební bankrot strany, ale zase jste měl argument proč zůstat. Já proto nevidím důvod, proč Vás k rezignaci vyzývat, protože vím, jak se k takovým výzvám stavíte. Neodpustím si vzpomenout jeden z Vašich výroků, který jste pronesl v Poslanecké sněmovně směrem k vládě Petra Nečase. Řekl jste jim tohle: „Vy na těch křeslech budete sedět do té doby, než vás lidé vynesou.“

Tento dopis není ničím jiným, než mým osobním pohledem na Vás a připomínkou některých momentů, které můj pohled na Vás formovaly. Nevzpomenu jistě všechny momenty, ale uvedu některé konkrétní, které se mě skutečně velice dotkly a silně negativně ovlivnily můj názor.

Pokud navštívím mou babičku, která byla členkou KSČ ještě v době, kdy jste nebyl ani na světě, velice často přijde řeč na politiku. Často mi mívala za zlé můj kritický pohled na politiku KSČM. Prý všechny příkře soudím, že jistě nejsou věci tak, jak je podávám. Pamatuji si, že mi při jedné návštěvě řekla: „Viděl jsi Filipa v televizi? Já jsem se zděsila, vždyť to je normální buržoust!“ Měla na mysli pořad Vlivní, který byl o Vás. Ten pořad jsem si později našel na internetu a na díl s Vámi se podíval. Prosím, jste vůbec schopný zhodnotit, jak jste v tomto pořadu na lidi mohl působit?

Dalším z momentů byla odpověď na jeden dopis, který Vám poslala mně známá soudružka bezprostředně po X. sjezdu. Ukázala mi jak její dopis určený Vám, tak Vaši odpověď. Byl jsem doslova šokován Vaší reakcí na tento dopis. Taková míra nadřazenosti a arogance! Nešlo mi vůbec do hlavy, jak jste v době, kdy mnoho lidí vyjadřovalo oprávněné obavy z tragické situace strany a hlavně z toho, že žádná reflexe na volební neúspěch neproběhla, což nutně muselo mít fatální dopad na budoucnost naší strany (a obavy se prokázaly jako oprávněné), mohl takto reagovat. Samozřejmě to umocnila i skutečnost, že soudružku, na jejíž vyjádření jste takto reagoval, osobně znám a znám také její obětavou práci, kterou vykonává za příjem, který je jen pouhým zlomkem toho Vašeho královského platu! Byl to výraz otřesného pohrdání aktivním a obětavým členem strany.

Jedním z pro mě nejsilnějších zážitků spojených se stranickou politikou byl samotný X. sjezd. Přesněji řečeno, přítomnost prezidenta Zemana na sjezdu, na které máte velikou zásluhu. Pozvat jako svoji oporu na sjezd antikomunistu, který ve své řeči pošpiní život a dílo statisíců soudruhů, jenom proto, abyste si pojistil znovuzvolení, to bylo něco tak odporného, že to má jen těžko nějaký ekvivalent ve vnitřní politice KSČM. Člověk, který aktivně napomáhal likvidovat socialismus, člověk, který pohrdá komunisty, oslovuje předsedu komunistické strany „milý Vojto“! Zdá se, že i antikomunista Zeman je schopný vzít na milost komunisty, ale nejspíš jen ty, kteří mají takové výsledky, jaké předvádíte Vy v čele strany.

Víte, můj dědeček vstoupil do KSČ již v 50. letech, po tom „prohraném Únoru“ – jak se vyjádřil Zeman o tomto vítězství pracujícího lidu, fáral do dolů, byl aktivní v Lidových milicích, při tak náročném zaměstnání si doplňoval po večerech vzdělání, byl aktivní ve stranické politice, pomáhal na brigádách budovat město. I jeho odkaz mohl Zeman na sjezdu strany špinit. A to díky Vám. To Vám samozřejmě nikdy neodpustím a nemůžete se jistě divit, že jste tím v mých očích klesl až na samé dno.

Samozřejmě, mohl bych se dále rozepisovat o stavu strany, který je vlastně vizitkou Vaší práce, ale to dělat nebudu. Chtěl jsem hlavně ukázat, jak také na některé lidi můžete působit. Můžete působit jako člověk, který nemá nic společného s pracující třídou, naopak je součástí třídy „horních deseti tisíc“, jako člověk povýšenecký a arogantní a jako člověk, který ve svůj prospěch klidně obětuje důstojnost svých soudruhů.

Jsem přesvědčen o tom, že samotný stav strany a stav členské základny je Vaším největším spojencem. Opravdu fungující strana s uvědomělou a aktivní členskou základnou by Vás ve svém vedení nemohla trpět a dávno byste byl odvolán. Myslím si, že není Vaším zájmem skutečně komunistickou stranu mít, jelikož by to byl zároveň Váš konec v politice. A Vy si toho jste velice dobře vědom a jako předseda musíte mít přehled o stavu, v jakém se stranická struktura nachází. Neudělal jste nic, co by mělo pozitivní dopad, protože to ke svému „úspěšnému“ politickému životu nepotřebujete. To, že se s tímto vědomím opíráte do členské základny za účelem opět se vyvinit, odhaluje nejen Váš cynismus, ale také Vaši duši prolezlou buržoazní morálkou, když ukazujete uvažování po vzoru kapitalistů – když se daří, je to náš úspěch, když se nedaří, mohou za to „podřízení“.

Odmítám debatu o nutné změně politiky KSČM vtisknout do roviny dvou osob – V. Filipa a J. Skály. Takto věc rozhodně nestojí. Uvědomte si, že volba Josefa Skály je jistě z nějaké části především volbou proti Vám, proti politice, kterou děláte, proti obrazu strany, který jste vytvořil. Je nad slunce jasnější, že po volebním debaklu se nezměnilo vůbec nic a „rošáda“ ve vedení a chlácholení „mladou tváří“ také nemůže zabrat, jelikož ta „mladá tvář“ není nic jiného, než dlouholetý představitel likvidátorské politiky, Váš odchovanec a věrný spojenec.

Velice pěkně se to ukázalo na programu pro volby do Evropského parlamentu. Na něm se ukázalo jednak to, že vedení není schopno a ochotno zásadní programové změny, jelikož program KSČM pro eurovolby je opět snůškou nekomunistických, servilních tezí a bláznivého snění o změnitelnosti imperialistické EU. To je produkt té „nové“ politiky, kterou měla přinést „mladá tvář“ v podobě Kateřiny Konečné. A na tom návrhu programu se také ukázalo, jakou „změnu“ stylu práce „nové“ vedení přineslo, když se ukázalo, že program není možné ani diskutovat a připomínat na všech úrovních, jelikož se do některých organizačních složek dostal až po uplynutí termínu k připomínkování. Bude předmětem jednání na úrovni ÚV – ano, toho ÚV, který je jen odrazem žalostného stavu celé strany.

Nezměnilo se vůbec nic. Je to ukázka naprosté paralýzy strany. Je to také předzvěst toho, jaký styl tvorby nového programu a úpravy Stanov můžeme očekávat, pokud zůstanete na svých postech. Vaše podpora kapitalistické vlády, jako argument proti posílení pravice, též přinesla trpké plody.  Právě naprosto opačný výsledek – neoddiskutovatelné posílení pravicových stran a ještě drtivější porážku pro KSČM. Pro současné vedení opravdu platí, že „co krok, to tragédie.“

Vzpomínám si ještě na jeden Váš výrok, který jste pronesl na setkání pod Kunětickou horou: „Naše strana je na revoluci připravena!“ Bylo to tuším v roce 2016, tudíž v předvečer fatálních volebních porážek. My marxisté přece velice dobře víme, že imperialismus, poslední fáze kapitalismu, je charakteristický třemi druhy rozporů – rozporem mezi prací a kapitálem, rozporem mezi imperialistickými centry a zeměmi ovládanými a rozporem mezi imperialistickými centry samotnými. Tyto rozpory nutně vedou ke krizím a k válečným konfliktům. Naše strana ukázala, že není připravena na to, ani důstojně využít příležitost voleb v době, která zatím na kapitalistické poměry poměrně dobře umožňuje širokou činnost komunistů. A Vy před členy prohlásíte, že je strana na revoluci připravena. Jistě víme oba, že strana je v takovém stavu, že by nebyla schopna přežít žádnou opravdu krizovou společenskou situaci, natož nějakým adekvátním způsobem směřovat společnost k revoluční přeměně. Docházím tedy k závěru, že se projevila další Vaše schopnost – schopnost bez mrknutí oka obelhávat vlastní obětavé členy strany.

Pokud jste dočetl až sem, můžete se jistě cítit dotčen. Můžete být naštvaný a dokonce si můžete myslet, že v hodnocení Vaší osoby se naprosto mýlím. Uvědomte si ovšem tu skutečnost, že já, stejně jako drtivá většina obyvatel České republiky a myslím, že i většina členů KSČM, Vás znám jen a pouze podle Vašich výroků, podle působení v médiích a podle výsledků, jakých strana dosahuje pod Vaším vedením. A to v součtu zkrátka vytváří tento nelichotivý obraz, nemohu si pomoci. Takto na mě zkrátka zprostředkovaně působíte a troufnu si říct, že v tom nebudu sám.

Můžete tento dopis považovat za osobní útok, nebo mi můžete vyčíst, že jsem se místo argumentace k věci uchýlil k argumentaci k osobě. Ale skutečnost je taková, že jste neodmyslitelně spjat s obrazem strany, takže i takové posouzení osoby samotné je namístě.

Kdysi dávno jsem Vám přál, abyste se stáhl do ústraní a jako odborník pro stranu pracoval, nabídl jí své bohaté zkušenosti. V té době jsem si myslel, že můžete ještě odejít se ctí. Dnes vidím, že nejste schopen odhadnout, kdy odejít. Jakmile zmizíte z vedení strany, se ctí to již samozřejmě nebude. Vy jste docílil toho, že Vaše jméno bude zapsáno v historii komunistického a dělnického hnutí černým písmem. Ruinujete dědictví téměř sta let strany a socialismu kvůli čemu? Kvůli tomu, abyste déle měl příjem z funkcí v buržoazním zastupitelstvu. Kde je těch téměř 200 000 měsíčně, které díky straně berete? Kolik z nich odevzdáváte straně, které se finance nedostávají? Za průměrnou dělnickou mzdu, soudruhu, to byl požadavek komunistů a byl to požadavek zdůvodněný tím, že jsme součástí dělnické třídy a víme, že bytí utváří vědomí! Ale Vy samozřejmě nejste příslušníkem dělnické třídy, nevypadáte tak, nechováte se tak, a zcela jistě, v koutku duše se tak ani necítíte. Díky Vašemu působení jsme ztratili mnoho, mnoho sil, mnoho času. Je otázkou, jak dlouho potrvá vybudovat to, co jste Vy stačil zlikvidovat. A opravdu, myslíte si, že není v této chvíli jasné, s ohledem na stav strany pod Vaším vedením, kdo je tady skutečný rozvraceč?! Jste jím samozřejmě Vy a jméno Vojtěch Filip je již teď neodlučitelně spojeno s likvidací komunistické strany.

Mgr. Aleš Hubert, člen KSČM