Za naší Líbou…

dialog_zahlavi

Zpráva o odchodu Libušky Koukalové do Marxova nebe mě zasáhla jako blesk z modrého nebe. Ještě před pár dny jsme spolu dodělávali jednu publikaci. Nejméně tři knihy, na kterých Libuška v posledním čase pracovala, spatří světlo světa jako pohrobek.

Nikdy jsem si neuvědomoval a ani nepřipouštěl, že se jí naplnil devátý křížek. Vím, někdo namítne požehnaný věk…, někdo, že jsme všichni smrtelní a nahraditelní…, ale není to pravda. Líba pro mnoho z nás bude dlouho nenahraditelná.

Za svůj život poznala mnohé. Pracovala i v zahraničí a na ministerstvech. Po převratu dlouhá léta v redakci Haló novin. Byla korektorkou a redaktorkou „Dialogu“, Slovanské vzájemnosti, Hraničáře, čtvrtletníku Venceremos, Fantoma a mnoha dalších. Od vzniku komunistického vydavatelství OREGO byla mou blízkou spolupracovnicí. Pracovala téměř na všem, co jsem dělal. Přepisovala, překládala, redigovala, dělala korektury, pomáhala autorům… Byla neskutečně pracovitá, až jsem se mnohdy o ni bál.

Byla však nejen vynikající korektorkou a velice často i redaktorkou, ale byla především neskutečně vzdělaná a chytrá. Mnohokrát jsem zažil, jak přivedla autory málem k šílenství, když jim nacházela nejen gramatické, ale především faktografické chyby a nedostatky. Erudovaní spisovatelé – autoři zírali, co jim dokázala najít za chyby a nedostatky. Ke každé práci přistupovala velice odpovědně.

Libuška vždy věděla, že na levicové literatuře faktu se nedá zbohatnout a přesto se mnou obětavě přes dvacet let spolupracovala. Měla nemalý redakční podíl na více jak stovce knih z mého nakladatelství. Měla čich i takt. Uměla i nepříjemné věci říci narovinu a do očí. Všechno, co jsem nestíhal, tak se svou kvalitou a pracovitostí snažila zachraňovat.

I když mně mnohému naučila, nedovedu si spoustu činností bez Libušky vůbec představit!

Neumím si ani představit, že ji už nikdy neuvidím!

Chtěl bych jen pro klid své sobecké duše věřit, že věděla, že si jí velice vážím.

Milan Havlíček, Orego