K vítězství Sýrie nad terorismem

pec

Odpověď člena zahraniční komise třídních odborů OS ČMS Martina Peče na otázku syrské tiskové agentury SANA ohledně vítězství Syrské arabské republiky nad terorismem

 

Dnes, ve chvíli mezi válkou a mírem v Sýrii, cítíme i u nás v České republice radost nad porážkou terorismu v této válce a pohnutí nad otřesnými ztrátami, které Sýrii postihly. Přes optimismus si ale na začátku dovolím být kritický k té části české společnosti, naštěstí minoritu, která si toto vítězství nepřála a které dnešní úspěchy leží jako kost v krku. Byla to česká politická pravice a oficiální média, která sehrála velmi negativní roli při formování názoru o dění v zemi od počátku údajné rebelie přes celou válku, konče smyšleným chemickým útokem a agresí trojice imperialistických zemí v dubnu tohoto roku. To pokládám za nutné připomenout, za podstatné nemlčet, protože jestli se za něco máme v Česku stydět, pak je to konformní politická scéna a prolhaná média. Ale jestli můžeme být na něco hrdí, pak jsou to naši čeští lidé, kteří naordinovaným bajkám neuvěřili.

Ti pokrytci, kteří psali o brzkém konci syrského „nedemokratického“ režimu a začátku jakési „demokracie“, se klaní před saúdskými fanatiky a tleskají, když Izrael páchá masové vraždy původních obyvatel země. Ti pokrytci, kteří chtěli úplně vymazat tradiční česko-syrské přátelství, se teď budou muset zpovídat ze svých vylhaných zpráv, ze svých stanovisek reálně podporujících státní terorismus, a především z toho, že to byli oni, kteří Česku ukradli jeho vlastní suverenitu. To je pravda, kterou nezamlčí ani vysílání režimní televize, kterému už nevěří skoro nikdo. Hanba padá na tu část českého politického spektra, která podvázaná sionismem tleskala utrpení syrského lidu a jako jed šířila smyšlenky, výmysly a donebevolající lži!

Syrské vítězství je vítězství nás všech, kteří věříme ve svobodu, suverenitu, mír a pokrok, je to vítězství nejen proti fundamentalismu a terorismu jako takovému, ale proti mezinárodnímu spiknutí, proti hegemonismu proamerické koalice, saúdského režimu a Izraele, který se teď třese strachy ze syrského postupu ke Golanským výšinám a z legitimní íránské vojenské přítomnosti.

Blíží se konec hrozných sedmi let války, které změnily tvář Blízkého východu, ale také posílily partnerství těch, kteří ve snaze rozhodovat o sobě sami kladou odpor imperialismu v dané oblasti: Sýrie, Íránu a libanonského Hizballáhu. Toto vítězství, které se velmi rychle blíží, je těžká rána pro saúdský středověký režim, který se teď zaměřuje na genocidu Jemenu, i pro Izrael, který si donedávna myslel, že je pánem situace.

Jedna věc je s příchodem vítězství jasná. Prezident Asad se stal nejmenovaným vůdcem arabské jednoty, suverenity a modernizace, navzdory zrádcům, zkorumpované Arabské lize i posluhovačům neokoloniálních velmocí, nadnárodnímu kapitálu a sionismu! Za 7 let se ze syrského prezidenta Asada stal opravdový nástupce prezidenta Násira a prezidenta Hafíze Asada ve věci arabské jednoty proti neokolonialismu a sionismu, za 7 let nezávisle myslící Arabové hledí k Damašku jako k majáku suverenity, jako dřív pohlíželi na Káhiru a následně na Tripolis. Syrské vítězství bude nový a šťastný začátek nejen pro Syřany, ale pro celý arabský svět po dlouhé noci započaté spiknutím nazvaným „Arabské jaro“ s jeho totálním rozvratem severoafrických zemí a explozí terorismu do ostatních oblastí. To skutečné „jaro“ začne teď v Sýrii!

Nejdůležitější hodina pro blízkovýchodní region, kdy se syrská vlajka vztyčí na posledním osvobozeném místě země, se blíží. Hegemonismus prohrál, prohrála aliance státního terorismu USA, Izraele a Saúdské Arábie, a zanedlouho musí z historické nutnosti prohrát i turecká agresivní rozpínavost, která nemá nic společného se zájmy utlačovaného tureckého lidu.

Mezinárodní spiknutí s cílem svrhnout legitimní syrskou vládu, zavést chaos a zničit syrskou svrchovanost, stálo více než 400 000 životů syrských lidí a asi 5 milionů uprchlíků ze země. To je obrovská daň, kterou syrský národ platí. Pro srovnání, Československo mělo 360 000 obětí druhé světové války. Je to katastrofa. Ale po každé sebedelší noci následuje den!

Co se týká české strany, pokud nemáme stát na straně agresora a na straně vývozu terorismu, musíme přehodnotit, kriticky přehodnotit, naše pochybné partnerství se Saúdy a s Izraelem. Obojí nás morálně i politicky poškozuje, obojí z nás dělá sluhy dvěma nejnechutnějším režimům planety. Saúdští fundamentalisté a izraelští rasisté by měli tvrdě zaplatit za to, co syrskému národu způsobili. Pokud má být poražen Islámský stát, pokud má být poražen terorismus, který světem prorůstá jako rakovina, tak musí být poraženy především tyto dva zvrhlé režimy.

Pokud by byla Česká republika skutečně nezávislá a ve svém rozhodování skutečně svobodná, hájila by i svobodu a nezávislost dalších zemí světa. Až se tak stane, navzdory EU, navzdory paktu NATO, navzdory USA a navzdory Izraeli, tak i my můžeme mluvit o vlastní nezávislosti, o vlastní suverenitě, odpovědnosti a o tom, že tato republika skutečně patří tomuto národu!

Totální vítězství syrského lidu a jeho spojenců nad terorismem a spiknutím je skoro zde, a pokud na něj chceme reagovat, pak posilme česko-syrské přátelství, posilme politickou spolupráci, ekonomickou spolupráci, kulturní výměnu a odpovězme na výzvu přestavby Sýrie!