Jednání v Nymburku překvapení nepřineslo

hruza_01

21. sjezd KSČM byl svolán na den 21. dubna 2018 v reakci na opakované volební neúspěchy v roce 2016 a 2017. Porážka v posledních volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR byla přitom historicky nejhorším výsledkem komunistů, které nemá srovnání. A tak když vrcholoví funkcionáři nedali funkce k dispozici, bylo jednání sjezdu spojováno s očekáváním změn ve vrcholovém vedení a v oblasti programové. Nebyl to ale sjezd přelomový, převládla obava ze změn a účelová spojení.

Lze jen velmi těžko pochopit, že ani 6 měsíců po volbách ve vystoupení předsedy Vojtěcha Filipa nezazněla slova sebekritiky a odpovědnosti za bolestný stav strany a volební porážky. Jako by se vytratil hlavní důvod svolání tohoto sjezdu. Prezident Zeman přítomností a vystoupením nepřekvapil, podpořil stávajícího předsedu přátelským oslovením: „Milý Vojto“ a pak rozehrál hru s radami, jak se ještě více přiblížit sociální demokracii. Diskuse obsahovala více kritických pohledů, než na předchozích sjezdech. Na představení kandidátů volených do funkcí předsedy a místopředsedů měl každý 3 minuty, příliš málo času na sdělení vizí, co dělat v naší situaci. Řekl jsem mimo jiné, že KSČM je na křižovatce a ve vážné krizi. Nežádoucí vývoj stavu členské základny společně s křehkou ideovou jednotou významně omezuje naši akceschopnost. Vrcholové vedení nereaguje na varovné hlasy zdola. Postavení KSČM ve společnosti se dlouhodobě zhoršuje. Ztratili jsme protestní hlasy nespokojené části společnosti, nepřetavili je v naši otevřenou podporu a hlasy programové. Dnes nemáme obraz důrazné opoziční strany. Mnohým voličům chybí jistota, že budeme neohroženě bránit jejich práva a oprávněné zájmy.

V mezích časových možností jsem vyjádřil názor, na co se v zájmu změny naší situace musíme zaměřit. I když zdola vytrvale opakujeme, že odmítáme salónní politiku a kumulace funkcí, nově zvolený předseda Vojtěch Filip (po výzvě poslance Luzara, aby upřesnil, s kým chce spolupracovat) požádal o podporu třech navržených do funkcí místopředsedů, kteří nyní působí současně v parlamentních lavicích. Výslovně požadoval Grospiče, Vostrou a Konečnou a neupřesnil, jak se budou ve spojení s parlamentní prací plně věnovat vlastnímu řízení strany. Výsledky tajného hlasování ukázaly, že sjezd představu předsedy o nejbližších spolupracovnících vyslyšel jen částečně. Z diskuse i výsledků voleb do nejvyšších stranických funkcí soudím, že se polarizace ve straně prohloubila. Mám za to, že mezi těmi, kteří požadují změny ve vedení strany včetně přijetí nového programu odpovídajícího současnosti a těmi, kteří tuto potřebu nesdílejí je nyní velmi tenká hranice.

Mnozí zdola očekávali od X. sjezdu více, proto jsou slyšet i slova zklamání. Prvořadým úkolem dneška je proto stmelení našich řad, musíme zabránit dalším odchodům z KSČM. To nás na škodu věci potkalo již v minulosti a oslabilo naše možnosti při upevňování komunistického charakteru strany. Opět se ukázalo, že ve straně působí několik názorových proudů, mezi nimiž je křehká jednota. Na výsledek vnitrostranických voleb mají vliv i vazby osobní a zaměstnanecké. Přál bych si, aby o možné podpoře nově vznikající menšinové koalice ANO a ČSSD rozhodovala ve vnitrostranickém referendu členská základna KSČM. Případná podpora nesmí být z naší strany spojována s kupčením a výměnou za vysoce honorované posty pro vybrané funkcionáře. Rizika pro stranu v naší situaci jsou značná a kopírovat italskou, či francouzskou cestu by bylo cestou do pekel.

Ivan Hrůza