15. květen 2011, sedm let poté

spanelsko

„O čem se v českém tisku jen tak nedozvíte.“

 

V polovině května před sedmi lety byl Madrid zaskočen projevem masové občanské neposlušnosti.

Po několik týdnů se na centrálním náměstí Puerta del Sol scházeli občané, mladí lidé především, kteří byli nejvíce postiženi důsledky hospodářské krize. Nešlo jen o zchudnutí, násilné vyhánění z bytů pro neschopnost splácet hypotéky a nezaměstnanost rekordních rozměrů, hlavní příčinou vzdoru byla beznaděj.  

Desítky tisíc lidí dalo najevo nespokojenost způsobem, který nešlo mocensky potlačit ani mediálně zamlčet. Protest se rozšířil do mnoha dalších velkých měst.

V opakovaných vydáních bylo možné koupit manifest Stéphane Hessela „Rozhořčete se!“, knihu budoucího předsedy Sjednocené levice Alberta Garzona „Má to řešení“ či emotivní text herce Guillermo Toleda „Důvody ke vzpouře“. Díky vzdělaným mladým vůdcům, kteří se staví do čela dění, získává projev občanské neposlušnosti kontury programového hnutí. Rodí se „Podemos“, které ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014, prvních kterých se účastní, získá k překvapení všech 6 mandátů.

Jak se změnilo Španělsko sedm let poté?

Každodenní život většiny obyvatel nijak zvlášť. Důsledky krize přetrvávají, i když již v méně drastické podobě. Hospodářské oživení je patrné ve všech oblastech. Díky teroristickým excesům v jiných destinacích (Tunis, Egypt, Turecko) dosáhlo Španělsko rekordních čísel v pasivním cestovním ruchu.

Krize přivedla k oslabení středních vrstev a drakonickému vyostření sociální a majetkové nerovnosti.

Na politické scéně se objevily nové subjekty. V pravicovém spektru to je strana Ciudadanos (Občané), která působila v počátcích jen v Katalánsku, nyní má celošpanělskou působnost. Na levici je to Podemos (Můžeme), která při parlamentních volbách vystupuje ve formaci se sjednocenou levicí (IU Izquierda Unida) jako UP (Unidos Podemos).

Po smrti diktátora Franka (1975) se v 80. letech zformoval mechanismus střídání u vlády lidovců a socialistů, který až do poslední krize byl zárukou neměnnosti moci kapitálu. V posledních parlamentních volbách v červnu 2016 zvítězili lidovci s 33 % hlasů. Na většinovou vládu to nestačilo.

Jednobarevná menšinová vláda lidovců přetrvává díky abstenci socialistů při hlasování o důvěře.

Nálady voličů se mění, a tak místa starostů největších měst (Madrid, Barcelona, Valencie) obsadila levice. V posledních volbách v Katalánsku v prosinci 2017 byli Ciudadanos stranou, která získala nejvíce hlasů. Průzkumy nyní ukazují, že tato strana by získala nejvíce hlasů i v celošpanělských volbách, následovaná Unidos Podemos.        

Krize dosud fungujícího mechanismu je zjevná. Lidovcům přebíhají k Ciudadanos celé regionální organizace. Hloubka neřešených případů korupce a stále se objevující nové kauzy lidoveckých politiků stranu a systém diskreditují.

Politika lidovců ve vztahu k snahám o dosažení nezávislého Katalánska je ve slepé uličce. Po volbách organizovaných madridskou vládou v prosinci 2017 je ve většině opět koalice independistických stran.

Katalánští političtí lídři jsou buď ve vězení, nebo v exilu. Skotská, belgická a německá justice je odmítá vydat. To vede k zuřivosti španělských orgánů, které to hodnotí jako pohrdání španělským justičním systémem.

Nový katalánský premiér Joaquim Torra po pětiměsíčních tahanicích složil přísahu, avšak vypustil z ní pasáž o oddanosti španělské ústavě a králi.    

Španělsko je na prahu nové turistické sezony a dalších měsíců politické nestability.   

                                                                                                                                           Luboš Motejlek