Schizofrenní Rusko

rusko_vlajka

Použít termín z psychiatrie pro charakteristiku státu není možná z odborného hlediska nejpřesnější, nicméně podle mého názoru nejlépe vystihuje ruskou současnost. Vladimír Putin v březnu opět vyhrál prezidentské volby. V předvolební kampani se mj. chlubil, že jeho dědeček Spiridon byl Leninovým a později i Stalinovým kuchařem. Netajil se ani svou minulostí agenta KGB.

Měl jsem příležitost přes internet sledovat více než hodinový televizní přenos z vojenské přehlídky ve Volgogradu k 75. výročí vítězství ve stalingradské bitvě. Byl to úžasný zážitek, připomenutí slavné historie Sovětského svazu. Nechyběla nesmrtelná píseň A. V. Alexandrova na text Vladimíra Lebeděva-Kumače  „Svjaščennaja vojna“ (nikdy nezapomenu na obrovský dojem z této skladby, když zněla z reproduktorů nad schodištěm vysoké Mamajevské mohyly za mé návštěvy památníku v roce 1970), v čele pochodu nesli vojáci portréty všech hrdinů SSSR, kteří padli v bojích o Stalingrad, vedle moderní vojenské techniky byly předvedeny i legendární kaťuše či tanky T-34.

Na druhé straně je Rusko po restauraci kapitalismu zemí, kde jsou podnikatelé v zájmu vyššího zisku k lidem stejně bezohlední jako v jiných státech, kde vládne kapitál. Požár v nákupním centru sibiřského města Kemerovo 25. března možná způsobil elektrický zkrat, ale smrt 64 lidí včetně čtyř desítek dětí zavinilo porušování požárních předpisů, poskytování služeb neodpovídajících požadavkům bezpečnosti i chaotická evakuace.

„Jednáte s lidem jako se skotem,“ řekl na smutečním shromáždění v Kemerovu Igor Vostrikov. Při požáru zahynula jeho sestra, manželka a tři děti ve věku od dvou do sedmi let. Kemerovské občany rozhořčil i následný liknavý postup úřadů a netaktní jednání policie, která podmiňovala přístup rodičů k mrtvým tělům dětí v márnici podpisem závazku o mlčenlivosti.

Ruský publicista Vladimir Melichov napsal: „Měli bychom konečně pochopit, že strašlivé a tragické události, vznikající u nás (tj. v Rusku) nezávisle jedna na druhé, jsou ve skutečnosti články jednoho řetězu, jehož hlavním pojítkem je absolutní pohrdání lidským životem.“ Novinář připomněl vedle požáru v Kemerovu i případ otrávených dětí kvůli skládce odpadů ve Volokolamsku.

Obdobně rozporuplná je i ruská zahraniční politika. Na jedné straně se např. rozhodně zasloužila o záchranu syrské vlády, na druhé se spojuje s Tureckem bojujícím proti Kurdům… A podobných rozporů je jistě možné najít více, což však neopravňuje mocnosti NATO k tažením vůči Rusku.

Když v USA hledaly záminku k válce proti Husajnovu Iráku, vymyslely bajku o iráckých zbraních hromadného ničení. Americkou vládu věrně následovala Británie, třebaže v Londýně experti věděli, že Saddám žádné takové zbraně nemá. Downing street je stejně nedůvěryhodný jako Bílý dům. Po těchto zkušenostech nelze tvrzením britské vlády důvěřovat a platí to i v případu otravy přeběhlého ruského agenta Skripala.

Ponechme stranou otázku, jaký osud čeká přeběhlíky od amerických tajných služeb. Kolem otravy Skripala je neobjasněných podivností víc než dost. Britští vědci přiznali, že nejsou schopni určit, odkud materiál identifikovaný jako Novičok vzešel. Deník Independent poté informoval, že britská vláda má stejně jasno, protože si „doplnila další indicie“. Britská policie si ovšem vyžádala na vyšetřování několik měsíců. Proti Novičoku prý zatím neexistuje žádný lék, Skripala a jeho dceru se přesto podařilo zachránit. Jsou snad britští záchranáři kouzelníky?

Tereza Spencerová ve svém pravidelném okénku v Parlamentních listech 5. 4. označila britská tvrzení za pohádku a napsala: „Ty západní hodnoty! Ty evropské hodnoty! Fakt už jsou jak lochneska – všichni o nich mluví, ale když je budete chtít najít, tak zjistíte, že je už dávno nikdo nezažil. Pohled na politické elity Západu, které neváhají stavět svou politiku na lži – a navíc na lži odfláknuté, ale zato potenciálně mířící k válce – je hodně smutný.“

 

Ilja Jihlavský, 7. 4. 2018