Přesmyčky soudruha Třešničky

filipes

Tentokrát bych chtěl vyzvednout skvělou práci tvůrců Haló novin. Geniálně ustřihli drápky věčným stěžovatelům a kritikům a musím říct, že to udělali šikovně. V prvních povolebních dnech se sice tragickým výsledkem KSČM zabývali, ale díky řadě autorů povolebních článků si každý čtenář uvědomil, že se vlastně nic tak strašného nestalo. Teď už je ale úplné ticho po pěšině, čemuž jsem nesmírně rád.  Naši nejzasloužilejší soudruzi (jak je nazvali autoři zmíněných povolebních článků) nyní dělají politiku, která by se filmovou řečí dala nazvat „vysokou hrou patriotů“. Ta se určitě velmi kladně projeví v nadcházejících komunálních volbách. Jak říká pan Drahoš, „sice nezvítězíme, ale také neprohrajeme…“

Avšak od vysoké politiky zpět k prospěšné práci Haló novin. Tak třeba 11. ledna 2018 otiskly rozhovor s „vědeckou novinářkou“ Marinou Hužvárovou. O skutečně kvalitním přínosu takových materiálů pro čtenáře HaNo nejlépe hovoří tato pasáž: „Každá totalita mrhá svými nejlepšími mozky, když je vyhání z vlastní země, a nejinak tomu bylo v bývalém Československu.“ Stejně tak mě potěšil článek Mirky Vohralíkové z 8. ledna 2018, jež čtenářům HaNo, představuje Naďu Komendovou, která „po roce 1968, kdy nesouhlasila se vstupem spojeneckých vojsk, pracovala na různých místech a život si zpestřovala právě vytvářením koláží, které končily v šuplíku“. Řeč je o výstavě koláží k nedožitým 93. narozeninám paní Komendové. Také mě velmi zaujala celostránková recenze opery o „jednom z našich nejvýznamnějších spisovatelů 20. století“(!) Bohumilu Hrabalovi, ze dne 8. ledna 2018. Zejména jsem ocenil myšlenkové pochody Tomáše Hejzlara, který mj. napsal: „Posluchač tudíž není zavalován typickou hrabalovskou šíří srovnatelnou někdy dokonce s formotvornou epičností stylu Aloise Jiráska, směřující v naší době až k archaizaci.“

S chutí jsem si také přečetl, v čísle HaNo z 8. ledna, obsáhlý rozhovor s Pavlem Kováčikem. Moudře v něm v souvislosti s nadcházejícími komunálními volbami radí, abychom stranu s chladnou hlavou podrželi tak, aby měla šanci se „odrazit od dna, pokud už je to dno.“ Líbily se mi i jeho závěry k uplatňování politiky strany v současnosti, kdy říká: „Já tvrdím, že v situaci kdy ekonomika je na vrcholu, nezaměstnanost je kolem tří procent, je velmi těžké uplatňovat levicové myšlenky.“  To je podle mého názoru myšlení, vskutku hodné jednoho z vrcholných představitelů naší strany.

Nemohu si ještě odpustit dodatečnou pochvalu Radkovi Nejezchlebovi, funkcionáři KV KSČ Jihočeského kraje, i když jeho článek vyšel už 18. prosince minulého roku.  Tento dobrý muž totiž mj. napsal: „Bohužel levicové strany dostaly výprask, (autor tím míní volby do poslanecké sněmovny) snad také kvůli zvědavosti (!) lidí, jaké to bude, mít ve sněmovně „nahnědlé“ (sic!) okamurovce či bizarně vyhlížející Piráty.“ Nebylo by od věci na chystaném sjezdu za podobné materiály Haló novinám poděkovat.

Hlavně však za to, že nemá stálou stránku dopisovatelů, jako tomu bývalo dříve v různých levicových novinách pravidlem. Však to by tak hrálo, aby každý, kdo má díru v zadku mohl kritizovat a zpochybňovat naše nejzasloužilejší…

Jan Souček