Kandidát(i) voleb X. sjezdu KSČM

zacharias

Před nedávnou dobou mě dostalo do kolen tvrzení čtyřiadvacetiletého soudruha Filipa Zachariaše, údajně kandidáta na místopředsedu ÚV KSČM: „že už komunisté neusilují o diktaturu proletariátu. Chtějí vládnout pro lidi a lidem, třeba prostřednictvím referend.“ (viz níže, odkaz na článek ze serveru Parlamentní listy.) Nevěnoval jsem však tomu příliš pozornosti, neb jsem si říkal, že jde jen o výkřik do tmy silně se přeceňujícího mladého člověka, bez sebemenšího povědomí o vědeckém světovém názoru coby ideovém základu politiky komunistických stran, a že přece není možné, aby za těchto okolností na takovouto funkci kandidoval. Jenže když jsem později četl materiál pro přípravu X. sjezdu KSČM s názvem „Návrhy kandidátů do volených funkcí“, zjistil jsem, jak velice jsem se mýlil, neboť tento soudruh (pod číslem 240) kandiduje dokonce na funkci 1. místopředsedy ÚV KSČM!

Kdyby se soudruh Zachariaš alespoň občas věnoval četbě klasiků marxismu-leninismu, musel by vědět, že politickým panstvím třídy kapitalistů a systémem politického potlačování pracujících v kapitalistické společnosti je diktatura buržoazie, byť zahalená do nejrůznějších demokratických forem, upevňujících vykořisťování převážné většiny obyvatelstva kapitalistickou třídou (Vykořisťování = bezplatné přisvojování si výsledků práce jedné společenské třídy třídou druhou.) Zatímco diktatura proletariátu je politické panství dělnické třídy (třídy pracujících), nastolené v socialistické revoluci pro potlačení odporu vykořisťovatelů, pro vybudování a upevnění socialismu. Ono zmíněné „bezplatné přisvojování si výsledků práce jiných“ není ničím jiným, než trvalou zlodějnou buržoasie. A že se zloděj ukradeného dobrovolně nevzdá je nabíledni, a proto je změna možná pouze cestou socialistické revoluce. Žádné referendum, které by mohlo vyústit v takovouto zásadní změnu, nebude v kapitalistické společnosti nikdy umožněno!

Naproti tomu socialistickou revoluci (a tudíž diktaturu proletariátu) odmítají sociálně demokratičtí ideologové, a místo ní hlásají třídní spolupráci s kapitalisty, „spoluvlastnictví“ a „spolurozhodování“, tj. v pojetí KSČM všelijaké ty „kognitariáty“ a nesmyslné -ismy v 21. století. K čemu takováto kolaborace s kapitálem vede, ostatně dokazuje, více než plasticky, celý polistopadový vývoj ČSSD. A to, že v roce 2017 zažila KSČM největší volební debakl ve své historii, není důsledkem ničeho jiného, než toho, že dlouhodobě opustila principiálně revoluční komunistickou cestu a vydává se na obdobnou cestou kolaborace s kapitálem, jako sociální demokracie.

S trochou nadsázky říkávám, že: „KSČM je stranou s komunistickým názvem, nekomunistickou politikou a antikomunistickým vedením.“ Když se však nad tím zamyslíme, nezapadá v současnosti vše do oné ironicky hořké definice, včetně toho, že člověk s takovýmito názory může kandidovat na druhou nejvyšší funkci ve straně, mající ve svém názvu označení „komunistická“, což by mělo být zároveň nejkratším vyjádřením jejího programu?

A, žel, takovýto na této kandidátce není sám…

Karel Košťál

 

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Mlady-komunisticky-funkcionar-Demokracii-neohrozuje-Ondracek-ale-Jana-Necasova-Kradli-tu-ani-pauzu-na-obed-nedrzeli-Lide-pochopi-ze-jsme-na-jejich-strane-528991