Miroslav Florian: Podzimní epištola

florian

Komunisté se nemusí jen kát.

Nemají proč se stydět za svoji víru.

Šli na zteč v Karpatech,

šli zpříma pod sekyru,

snad je to dávno, snad je to už pasé,

ale ne všechno smaže listopad.

Bránili máj – oslaví jej zase.

Nad komunisty dneska

sviští bič;

a nezdá se tak zcela sametový.

Šátrá i po Julkovi, po Zikovi

a jedenačtyřicet let škrtne bez cavyků…

Rozverný biči, výskej si a syč,

nevzdáme socialistickou republiku.

Komunisté se nesmí mlčky třást –

a zejména ti nezištní a ryzí.

Co přemetů

lze zhlédnout v televizi!

Dá tahle země na kulatá slova?

Už teď se vznesla ze svraštělých brázd

k podhůří plachá vločka únorová.

Komunisté si nemohou nic lhát.

Čeká je dlouhá,

odříkavá směna.

Budoucnost nebyla však poražena.

A naše hvězda do mlh nevytratila se:

tu vždycky rozžal strohý chlad…

Milostný šeřík připne si ji zase.

A slunce přečte hlavní referát.

1989

(Ze sbírky Májové sirény, 1991)