Masové protesty v Íránu

iran

Na přelomu roku propukly demonstrace v Mešhedu na severovýchodě země a během týdne se rozšířily prakticky po celém Íránu. Protivládní akce se konaly v 66 městech. Ve zhruba polovině z nich lidé demonstrovali každý den. Protesty postupně přerostly v ozbrojený boj. Část účastníků útočila na policejní i hasičské stanice a vojenské posty a snažila se proniknout do vládních budov. Při srážkách s policií zahynulo v prvém týdnu nepokojů nejméně 23 lidí a stovky dalších byly zatčeny.

Rozbuškou byl odpor k inflaci a vysoká nezaměstnanost, která dosahuje oficiálně asi 12 %. Bez práce je především až 29% mladých lidí. Ačkoli ekonomika počítá se 4% růstem, inflace má činit 9%, takže Íránci mají zchudnout o 5%. Ekonomický růst je ovšem podmíněný zrušením mezinárodních sankcí, o jejichž obnovení usiluje prezident USA s Izraelem v zádech, a zvyšováním světových cen ropy. Íránský ropný průmysl je přitom takřka celý v rukou státu a zisky z něj plynou do rukou vládnoucích duchovních.

Prezident Róhání v prosinci při předkládání státního rozpočtu zavedl četné nové daně a poplatky. Současně poodhalil, jakými sumami stát přispívá náboženským nadacím. Obyčejný Íránec, na něhož žádné dotace nezbyly a místo toho jej čekají vyhlídky na další chudnutí, musel dostat vztek.

Reformní prezident chtěl získat páku na zkostnatělé konzervativní šíitské  duchovenstvo, ale také to využilo nepokojů proti „neoliberálnímu“ prezidentovi. Protesty se tak staly příležitostí ke střetu mezi konzervativními duchovními a Róháním, který vsadil vše na jadernou dohodu se Západem a na politiku „otevírání se světu“. Ovšem právě frustrace z toho, že dohoda z roku 2015 uvolňující západní sankce nevedla k výraznějšímu zlepšeni životní úrovně podnítila nespokojenost až ke kritice režimu jako takového.

Donald Trump okamžitě zneužil protestů k vměšování. USA požadovaly svolání Rady bezpečnosti; jistě ne na obranu íránských pracujících, ale svých zájmů. Trump postupoval podle loni vyhlášeného záměru využívat lidských práv jako klacku proti nepřátelům typu Íránu, Číny nebo KLDR, zatímco spojenci USA jako Saúdská Arábie mají dostat zelenou. Politika USA a Izraele ovšem vedla stoupence prezidenta i konzervativní mulláhy k ukončení střetu a snahám ukončit nepokoje.

 

Ilja Jihlavský