Dialog v Dialogu: PROČ JSEM VOLIL M. ZEMANA?

zeman

I v rámci naší RRD a některých jí blízkých soudruhů, se projevila interní, především e-mailová, až příliš vyostřená debata k volbě prezidenta, kdy jen značně menšinová část se hlásila k tomu, že bude volit M. Zemana. Přitom „narazila“ nejen na nepochopení, ale přímo na poměrně ostrou kritiku ze strany mladších soudruhů.

Zde se zřejmě jako jistý nosný problém vyjevuje především problém generační. A to proto, že i přes jistou nechuť či neochotu s tolerancí vyslechnout všechny argumenty nás starších, ono „pro a proti“, se však v onom podstatném pohledu na prezidentské kandidáty a společensko-politický a ekonomický systém kapitalismu u nás, v němž volby probíhají, nelišíme. O co tedy jde?

  1. Co musím úvodem především zdůraznit je to, že M. Zemana bych nevolil, kdyby byl mezi kandidáty i skutečně levicový občan, muž či žena. A nemusel by to být jen člen KSČM. Vhodný by byl i levicový kandidát nestraník nebo z blízkých stran a hnutí, jako je Strana demokratického socialismu, hnutí SPAS, Levicový klub žen, Klub českého pohraničí apod.

K tomu ovšem, tak jako v minulosti, nedošlo. KSČM zcela rezignovala na možnost využít volební kampaně k prezentaci svých názorů a stanovisek, pro získávání občanů pro ně.

  1. Podle mého názoru si nerozumíme v tom, že se naši mladí striktně drží principiálnosti v tom hodnocení, že podle nich volba prezidenta prakticky v našem pseudodemokratickém systému vlastně mnoho neznamená. Neboť je prý „prakticky jedno, která z figur bude v tomto buržoazně parlamentním režimu sídlit na Hradě, zvláště jsou-li všichni kandidáti v podstatě stejní. Pokud by se mezi nimi vyjímal pokrokový kandidát, sám by nic nezměnil. Mohl by se však stát symbolem, počátkem cesty, signálem ke změně. V takové situaci se však ani náhodou nenacházíme.“ (SMKČ k prezidentské volbě, 12. 1. 2017) To je sice do značné míry pravda, ale otázka je podle mne složitější!

Proto s tím nemohu zcela souhlasit. Proč? Ve skutečnosti nejde o naprostou stejnost všech kandidátů, tak jako o stejnost posledních dvou, kteří postoupili do druhého, tedy rozhodujícího kola. Stávajícího a známého prezidenta M. Zemana – buržoazního politika „více azimutů“, který prosazuje potřebu spolupráce jak v rámci zemí EU a NATO, tak ale i s ČLR a Ruskem. Nejen to, je i stoupencem ne totální likvidace tzv. sociálního státu, což u nás znamená záchranu alespoň těch pár zbytků z výdobytků socialismu (státní školství a zdravotnictví zatím bez větších poplatků), ale jeho udržení a rozvinutí (s odvoláváním se na severský, švédský sociální stát). Na druhé straně neznámého, troufám si říci zcela jistě nastrčeného, zpočátku skrytě a poté otevřeněji podporovaného J. Drahoše. Kandidáta jednoznačně nejen antikomunistického, antisocialistického, ale až fanaticky antiruského a antičínského, obklopeného a prosazovaného vyhraněně pravicovými, bezohledně asociálními stranami. Tedy kandidáta jen a jen eurohujerského a euroatlantického zaměření. Vnějškově jakéhosi serióznějšího člověka, reprezentujícího však vyhraněnou politickou pravici u nás.

To lze mj. demonstrovat na jeho bleskové podpoře ze strany pánů Horáčka, Fischera, Hilšera (kandidátů Kroměřížské výzvy, která přišla i s Drahošem) i Topolánka. K podporovatelům Drahoše patří další „elitáři“, signatáři oné výzvy jako: J. Kalvoda, M. Kocáb, M. Žantovský, J. Ruml, P. Pithart, D. Kroupa, H. Marvanová a P. Kolář – bývalý diplomat v USA a spolupracovník neziskového think-tanku, Evropských hodnot Jakuba Jandy a Radka Hokovského, který sám sebe definuje jako lobbistický think-tank na podporu transatlantických vazeb. Pro zajímavost P. Kolář, dnešní poradce J. Drahoše byl „architektem“ setkání bývalého ministra kultury a prosudetského koně D. Hermana s Dalajlámou. Schůzku dojednal na ministerstvu úmyslně na pokyn amerických poradců. Petr Kolář rovněž ostře kritizoval vládu kvůli tomu, že se nechce připojit ke Kroměřížské výzvě, a že nechce žalovat prezidenta M. Zemana za vlastizradu. (Parlamentní listy, Odhalení natvrdo: Kdo volí Jiřího Drahoše…, 16. 1. 2018 aj.)

  1. Drahošovi byla bleskově sdělena i podpora europoslanců z Evropské lidové strany – J. Štětiny, L. Niedermayera, J. Pospíšila, T. Zdechovského, P. Svobody, S. Polčáka a M. Šojdrové, kteří si zcela jednomyslně přejí, aby funkci hlavy státu nově zastával právě J. Drahoš. K podporovatelům Drahoše patří i představitelé KDU-ČSL na čele s Bělobrádkem, tak jako Kalouskova TOP 09, Fialova ODS, Starostové a Piráti. Tedy pravicové seskupení pod praporem „Anti-Zeman“, ke kterému již nemá cenu cokoli dodávat.

Pokud jde o Kroměřížskou výzvu, ta v září 2016 na svém webu uvedla jména svých vybraných prezidentských kandidátů v tomto preferovaném pořadí: Michal Horáček, Tomáš Halík, Šimon Pánek (šéf a zakladatel Člověka v tísni), Jan Švejnar a již vzpomenutý Petr Kolář.

  1. Vraťme se k argumentaci mladých, v níž provádí ostrou kritiku Zemana. Správně jej považují, za spolutvůrce i produkt a významného představitele soudobého bezohledného kapitalismu, zastíraného mj. pojmy „liberální demokracie“ a „tržní ekonomika“. Na konkrétních příkladech upozorňují na jeho asociální rozměr (ve vztahu k dlouhodobě nezaměstnaným, které označoval, tak jako některé náboženské i národnostní menšiny za nepřizpůsobivé, podporoval nucenou práci, přispěl tak omezování sociálních a politických práv a tím, při podpoře Babiše, i přispěl k oligarchizaci ČR atd.). Tak jako i na jeho plané sliby. Řeči o znárodnění bytů OKD a majetku Z. Bakaly, o zrušení církevních restitucí, o podpoře OKD a těžby uhlí na Ostravsku a Karvinsku, Mostecku či jiných surovin, iniciativa směřující ke zrušení koncesionářských poplatků apod. Víme, že prezident nemá v řadě těchto problémů pravomoc k jejich prosazení. Nicméně jeho aktivita končila v tomto případě jen u slov). Nemluvě o jeho podpoře V. Havla, zejména při jeho volbě prezidentem v roce 1998 (prostřednictvím umožnění zatčení M. Sládka) a zahraničních agresí a imperialistických institucí a států (NATO, EU, Izrael). S tím vší lze, podle mého názoru, souhlasit.
  2. Avšak v čem se lišíme, je podle mne to, že mladí nedoceňují, nebo nechtějí vidět určité dosti podstatné odlišnosti mezi jednotlivými kandidáty na prezidenta, které mohou hrát, za jistých okolností významnou úlohu. Tedy nelze je v tomto případě „házet do jednoho pytle“. To lze zřejmě jen v případě spojenců a aktivních podporovatelů J. Drahoše.

Přestože je Zeman bytostně spjat jak s kontrarevolučním převratem, s obnovou kapitalismu (Technický magazín, OF) tak, jako s jeho budováním a rozvojem (předseda ČSSD, stoupenec naplno „otevřených dveří“ pro příliv zahraničního kapitálu a tím i výprodeje ekonomiky ČR, privatizace bank zahraničním kapitálem, premiér s opoziční smlouvou, volený prezident atd.), což má zcela společné s ostatními politickými představiteli. Je však zároveň i výrazněji odlišný od Klausů, Topolánků, Nečasů, Kalousků, Schwarzenbergů aj. i případného následníka, možného prezidenta Drahoše, politicky „odkojeného“ nejen „pražskou kavárnou“ – „havlérkou“ a jejím okolím atp. Proto vše vypadá na to, že by Drahoš jako prezident jmenoval premiérem předsedu ODS Fialu, představitele onoho pseudodemokratického bloku, pravicového bloku, který se zformoval po volbách.

Z tohoto hlediska jsem považoval za vhodné do problematiky volby prezidenta vstoupit a vyjádřit tak zřejmě nejen svůj názor. Šlo a jde o skutečně zásadní věc, o otázku: buď podpořit kandidáta, který není totálně postižen hluboce zakořeněným, nenávistným antisocialismem a antikomunismem s hlubokou nenávistí k ČLR a zasažen těžkou rusofobií, který není stoupencem války s Ruskem atd.

Zdeněk Košťál

Poznámka redakce

Tento článek není, ani nemůže být agitkou k volbám – je již po volbách!

Jde o prezentaci názoru mladším komunistům pro pochopení komunistů starších, chcete-li, o jiný úhel pohledu na volbu prezidenta!