70. výročí Vítězného února 1948 – vzpomínky účastníků: Miroslav Bělohlávek

belohlavek

Miroslav Bělohlávek, *20. 5. 1927 (stať napsána v lednu 2018)

 

Vítězný únor 1948 – velká výzva pro současné a budoucí generace

Před 70 lety v únoru 1948 byla v Československé republice vybojována velká třídní bitva, která skončila vítězstvím pracujícího lidu. Z celé historie je dobře známo, že buržoazie vždy zakrývá podstatu svého kontrarevolučního záměru a odkrývá své karty postupně. Tak tomu bylo v únoru 1948, v roce 1968 i v listopadu 1989, kdy šlo domácímu i zahraničnímu kapitálu o to, dostat do rukou politickou a ekonomickou moc a znovu obnovit v naší zemi kapitalistický vykořisťovatelský systém.

Únorové události však skončily tak, jak si to domácí a zahraniční reakcionáři ani ve snu nepředstavovali. Puč skončil zásluhou jednoty a společné vůle pracujícího lidu, jejich důvěry v politiku gottwaldovské komunistické strany zdrcující porážkou.

Rozhodla jednota a společná vůle pracujících

Pracující lid, zejména dělnická třída, poznali, že zde běží o nebezpečný pokus reakce zvrátit lidově demokratický režim a ztratit vše, co našemu lidu přineslo osvobození hrdinnou Rudou armádou v květnu 1945 a národně demokratická revoluce, jejichž výsledkem bylo vyhnání fašistických okupantů a zbavení moci nejvíce zkorumpované a zprofanované části české a slovenské buržoazie. „Proto ono přímo živelné zaburácení lidového hněvu a odporu, které od 20. do 25. února roku 1948 prošlo celou republikou od Šumavy až k Tatrám a které rozmetalo černé plány reakce jako domek z karet“, jak ho charakterizoval předseda KSČ a vlády soudruh Klement Gottwald.

Dnešní reakce s mezinárodním, zejména americkým a německým kapitálem a revizionistickou zradou Chruščova a Gorbačova a jejich stoupenců, která má u nás na svědomí kontrarevoluční převrat v listopadu 1989, často mluví o „puči“ komunistů v roce 1948. Přitom zakrývají svoji skutečnou pučistickou reakční úlohu, která má – pokud jde o cíle – mnoho společného s rokem 1948 a 1968. Proto je nezbytné, zejména mladé generaci, ukazovat skutečnou pravdu. Bylo tomu především proto, že gottwaldovská komunistická strana včas odhalila záměry reakce – na rozdíl od vedení KSČM, které se od svého zrodu v letech 1989 – 1990 zřeklo marxisticko-leninského kurzu, zejména obrany a obhájení výsledků únorového vítězství, 40 let socialistické výstavby, poctivé práce dělnické třídy a ostatních pracujících.

Komunisté se nikdy netajili a netají, že stojí v čele boje za společenský pokrok, za socialismus. Revizionistická zrada ve vedení a podvod spáchaný na většině národa jim znemožnily splnit své poslání v roce 1989. A v tom je únor 1948 pro skutečné komunisty, pro odbory, levicové a demokratické síly stále živým příkladem pro současné a budoucí generace. Taková je historická pravda o únoru 1948.

Zvítězila socialistická orientace

Zvlášť rozhodně vyjádřil vůli dělnické třídy a ostatních pracujících sjezd závodních rad svolaný z iniciativy Revolučního odborového hnutí na neděli 22. února 1948 do Průmyslového paláce v Praze. Sjezd, kterého jsem se zúčastnil jako delegát závodu Kovolis Turnov společně s 8030 delegáty zastupujícími pracující z celé republiky, dal plnou podporu návrhům soudruha Gottwalda, předsedovi KSČ a vlády, který se jako jediný z pozvaných předsedů stran Národní fronty sjezdu zúčastnil, při řešení vládní krize, zejména přijetí demise reakčních ministrů a doplnění vlády lidmi oddanými lidově demokratické republice.

Nikdy nezapomenu, jak bouřlivě jsme jako delegáti přijali slova soudruha Gottwalda: „Vyzývám vás, abyste jako předvoj národa byli příkladem jednoty a svornosti, abyste všemožně upevňovali jednotu Revolučního odborového hnutí a všeho lidu … Tvořte ve všech závodech i ve svých obcích, okresech a krajích akční výbory Národní fronty z upřímných představitelů dělnictva i ostatních pracujících vrstev, z demokratických a pokrokových představitelů všech stran a společenských organizací.“ Závěrečná slova „Kupředu cestou pokroku, kupředu, zpátky ni krok!“ byla provázena bouřlivým souhlasem delegátů.

Plnou podporu delegátů dostalo vystoupení předsedy Ústřední rady odborů soudruha A. Zápotockého, který přednesl a zdůvodnil návrh rezoluce požadující splnění všech závazků obsažených v Budovatelském programu vlády, zejména další znárodnění veškerého domácího a zahraničního velkoobchodu, výroby lihovin, výroby a distribuce léků a všech podniků zaměstnávajících více než 50 zaměstnanců. Sjezdová rezoluce se plně postavila za požadavek rolníků, aby půda patřila těm, kdo na ní pracují. Na podporu splnění těchto požadavků sjezd vyhlásil na 24. únor 1948 jednohodinovou generální stávku. Rezoluce sjezdu byla po diskusi přijata. Jen 10 delegátů, převážně na výzvu národně socialistické strany, bylo proti.

Velký význam v těchto revolučních dnech měl vznik obrozené Národní fronty a akčních výborů, sjezdy rolníků, pokrokové inteligence, mládeže a žen. Jako výraz obrany zájmů pracujících se zrodily Lidové milice, které poctivě po celou dobu socialistické výstavby, spolu s SNB a ČSLA, chránily naše závody, klid, mír a bezpečnost našich domovů. Právem se proto tyto dny hodnotí jako únorové vítězství pracujících nad reakcí, které otevřelo cestu k socialismu.

Právě dnes je třeba vzpomenout, jak velký důraz kladl soudruh Gottwald na to, aby se „starší i mladí hodně učili z těchto revolučních dnů. V nich bylo možno přímo pozorovat aktivní úlohu komunistické strany, mechanismus politického boje, mechanismus boje vedeného dělnickou třídou, kdy dělnická třída dovedla strhnout na svou stranu ostatní vrstvy pracujícího lidu a zasadit reakci zdrcující ránu. V tomto boji poznáváš, jak nás učil V. I. Lenin, co je umění komunistické strany. V rozhodující chvíli, na rozhodujícím místě, soustředit takovou sílu a moc, že nepřítel má předem ztracené všechny šance na výhru, že již předem je boj rozhodnut.“

Převzetí politické moci dělnickou třídou ve svazku s rolnictvem a pokrokovou inteligencí mělo velký mezinárodní význam, jak pro upevnění pozic socialismu ve světě, tak i pro nás posílením solidarity. Zvlášť silně působilo zejména to, že k vítězství pracujících došlo v zemi s vyvinutým průmyslem a silnou demokratickou tradicí. Domácí a zahraniční reakce zuřila, ale sebevědomí pracujících získalo nové zkušenosti a posilu. 10. března 1948 bylo ústavodárným shromážděním stvrzeno, že řešení vládní krize mělo hluboce demokratický ústavní a parlamentní charakter.

Socialismus prokázal své schopnosti

Pro velkou část pracujících a národa zůstává i dnes Vítězný únor a 40 let výstavby socialismu velkou výzvou, která bude stále více – přes pomluvy a očerňování ze strany reakce – mobilizovat hlavní společenské síly, zejména dělnickou třídu, rolnictvo a pokrokovou inteligenci do boje za změnu jejich dnešního postavení. Byl to socialismus, který znárodněním klíčových odvětví národního hospodářství zbavil společnost vykořisťování člověka člověkem, hospodářských krizí, nezaměstnanosti a soustavného zbídačování většiny národa.

Plánovitý rozvoj ekonomiky ve spolupráci s ostatními socialistickými státy, zejména se Sovětským svazem, přes všechny problémy, které byly řešitelné využitím předností socialismu, vytvořil podmínky pro šestinásobný růst ekonomiky a čtyřnásobný růst životní a kulturní úrovně. Velký význam mělo pozvednutí ekonomiky Slovenska na úroveň českých zemí.

Byl to socialismus, který vytvořil podmínky pro družstevní velkovýrobu v zemědělství a zabezpečení výživy národu. Postupně likvidoval chudobné dělnické kolonie z první republiky a umožnil, aby většina národa bydlela v moderních bytech. Zavedl bezplatné vzdělání a péči o zdraví lidu. Nejširším vrstvám národa zpřístupnil kulturní bohatství. Zabezpečení lidských a občanských práv se stalo realitou života. Dokladem demokracie, na rozdíl od dnešní skutečné totality, bylo zejména to, že hlavní pilíře státu – parlament, prezident, vláda a celá soustava národních výborů – se nacházely v rukou dělníků, rolníků a pokrokové inteligence. Pracující lid, tvůrci všech hodnot se stali skutečným zdrojem moci ve státě.

Celý svět je těhotný změnou

My, kdo jsme prožili období revolučních bojů proti kapitálu a vykořisťování, kteří jsme se aktivně podíleli na výstavbě socialismu, jsme s velkou částí národa přesvědčeni, že budoucnost patří socialismu. Bez socialismu nebude žádné budoucnosti. Byla to Velká říjnová socialistická revoluce v roce 1917, která po staletí utiskovaným národům ukázala cestu, jak se zbavit vykořisťování, útlaku a válek, jak otevřít cestu k mírovému životu, ke skutečné demokracii, vládě pracujícího lidu, tvůrcům všech hodnot.

Konfrontace a analýza 40 let socialismu a 28 let obnovené vlády kapitalismu ukazuje, že je životně nutné znova semknout pracující a většinu národa do rozhodného boje za konečné skoncování se všemi podobami útisku a vykořisťování, sociální nespravedlnosti a sociální nesvobody. To však předpokládá začít budovat ze všech komunistů z antikapitalistických a vlasteneckých organizací, z organizací odborů, mládeže zcela novou marxisticko-leninskou revoluční stranu gottwaldovského typu. Není náhodné, že stále větší část pracujících a národa říká otevřeně, že se jim za socialismu žilo lépe a že komunisté zbaveni revizionistických iluzí najdou odvahu postavit se do čela jejich boje. To není nostalgie po „starých“ časech, jak slýcháme od vedoucích funkcionářů KSČM. To je cesta, jak překonat rostoucí propast mezi vykořisťovateli a vykořisťovanými. Jen tak je možné změnit dnešní postavení pracujících a většiny národa, aby se stali hospodáři ve své zemi.