70. výročí Vítězného února 1948 – vzpomínky účastníků: Karel Hejný

hejny_karel

Karel Hejný, *24. 7. 1917, †14. 10. 2007 (vzpomínky psané koncem 80. let a v 90. letech)

 

  1. Jak ses dostal ke komunistickému hnutí?
  2. Jaké máš konkrétní vzpomínky na Únor 1948?
  3. Připouštěl sis v období od Února 1948 do roku 1989 možnost obnovy kapitalismu? Pokud ano, proč?

 

Ad 1.

Od 10. února 1936 jsem pracoval u fy Sellier&Bellot. Do zaměstnání jsem chodil denně 10 km do Vlašimi a 10 km zpět do mé rodné obce Pravonína přes obec Vracovice, kde bydlel Bedřich Soucha, jeden z nejpoctivějších členů strany, které jsem v životě poznal. Při našich společných cestách do práce a z práce mi vysvětloval politické události, dával číst knihy ze života proletářů a dělnické třídy. Zvlášť velmi pečlivě mi vysvětloval politické a hospodářské pozadí událostí. Když byla 20. května 1938 vyhlášena „částečná mobilizace“, poukazoval na zrádnou politiku naší buržoazie a řekl: „To nic neznamená, agrárníci a buržoazní vláda už republiku prodali“.

Když potom po mnichovských událostech byla zakázána činnost KSČ a v prosinci 1938 komunistická strana rozpuštěna, tak říkal: „Strana přeci není Vitelo nebo Ceres“ a předával mi na našich společných cestách ilegální výtisky Rudého práva, které zpočátku bylo tištěno na jemném hedvábném papíře, aby nešustilo. Nosil ho do závodu za košilí, nebo omotané kolem nohou pod kalhotami a dával mi tak i první ponaučení a pokyny ke konspirativní činnosti do dalších let okupace. Ilegální Rudé právo jsem pak předčítal svým bratrům, rodičům a dalším dobře známým občanům, kterým jsem mohl plně důvěřovat. Nikdy jsem však výtisk Rudého práva nebo později i jiných ilegálních časopisů z opatrnosti nikomu nenechal. Vždy jen přečetl a odnesl. S Bedřichem Souchou jsem takto spolupracoval až do jeho zatčení v roce 1941. Jen pro úplnost uvádím, že jsem mu také měsíčně přispíval, vždy po výplatě, částkou cca 10-20 korun, na výdaje spojené s tiskem Rudého práva a později i na podpory rodinám po zatčených soudruzích.

Tehdy jsem navázal spojení i s Ladislavem Kodetem, pracovníkem ministerstva hospodářství, a dodával jsem mu informace, které požadoval. Byly to informace týkající se výroby v Továrnách na střelivo, především pracovního výkonu a všeho, co s válečnými dodávkami wehrmachtu souviselo včetně výroby jednotlivých druhů munice, jejich množství a místa určení a především, kam jsou odesílány. Takové zprávy jsem předával někdy na lístku z tramvaje, jindy z počítačky, kde jsem na štítku z tramvaje proštípl číslo 20 a 10, což znamenalo, že protileteckých PL 20 se vyrábí 10 milionů, nebo na lístku z počítačky jsem uvedl 09 100, což znamenalo, že ráže 9 mm se vyrábí 100 milionů apod. Takový lístek jsem si strčil do kapsičky u kabátu tak, aby to i v případě prohlídky gestapem šlo zničit a nebudilo to pozornost. Dále pak měl zájem o zvyšování výroby, zavádění nových druhů střeliva pro německou brannou moc, o velikosti zakázek a o sabotážích v továrně, jako vyhořelá skladiště a výbuchy. Od něho jsem pak dostával časopis V boj, Kapitán Nemo, které jsem ve Vlašimi a okolí předčítal spolehlivým lidem.

U Ladislava Kodeta jsem byl naposledy se zprávami v pátek 27. března 1942 večer. Jako vždy před tím jsem, po získání informací od něho, přespal a ráno s ním jel do zaměstnání. V tramvaji jsme se také scházeli s Bedřichem Ševčíkem, tehdy vrchním oficiálem Zemské školní rady, bytem Praha Ruzyně, Denisova 16, rovněž členem ilegální skupiny Kapitán Nemo, s kterým jsme si vyměnili několik informací. Moje spolupráce s nimi však později skončila. V budově ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství, tehdy ministerstva hospodářství a práce, Na Františku, jsem se s Ladislavem Kodetem naposledy rozešel v sobotu 28. března 1942 ráno, asi v 8 h. 29. března 1942 byl ve svém bytě zatčen a 26. června téhož roku v Ruzyni zastřelen.

Do KSČ jsem vstoupil 1. června 1942. Toto datum mám také uvedeno ve stranické legitimaci, i když jsem pro stranu pracoval již od svých dvaceti let, od roku 1937.

V období okupace až do 5. května 1945 jsem pracoval v ilegalitě, kde jsem byl zapojen v několika odbojových skupinách.

Ad 2.

V květnu 1945 jsem byl zvolen členem předsednictva OV KSČ. Předseda byl Jindřich Vecker, který se vrátil z koncentračního tábora. Členem předsednictva okresního výboru KSČ byl i Václav Kurka. Jako šéfredaktor Jiskry, listu, který vydával OV KSČ. Vedl politický boj proti narůstající agrární, lidovecké, národně socialistické, ale i sociálně demokratické opozici.

V březnu 1946 jsem byl zvolen, na II. okresní konferenci KSČ, předsedou OV KSČ.

Jindřich Vecker se stal předsedou ONV.

Nelze nevzpomenout, že z mé iniciativy – předsedy OV KSČ – byla ustavena první strojní opravářská brigáda na pomoc vesnici. Byla to první brigáda v celé republice. Při socializaci vesnice sehrála významnou úlohu, přispěla k sblížení rolnictva s dělnickou třídou, k semknutí rolnictva kolem KSČ a k budování socialistické vesnice. Tuto akci ocenil i Klement Gottwald při setkání s vlašimskými komunisty (viz fotografii) ve velkém sále pražské Lucerny, kde se 29. 3. 1946 konal první poválečný a celkově VIII. sjezd KSČ. Na tomto sjezdu jsme (my delegáti) dostali publikaci „Dějiny Všesvazové komunistické strany (bolševiků)“. Od části delegátů jsem si ji nechal podepsat (viz ukázku).

Jindřicha Veckera jsem osobně poznal až po návratu z koncentračního tábora v roce 1945. Byl zatčen hned první den po příchodu Němců, 15. března 1939, a odvezen do koncentračního tábora. Velmi úzce jsme spolupracovali. Denně jsme se stýkali. Vážil jsem si ho jako soudruha, který byl zvyklý z dob I. republiky přesvědčovat, nekomandoval, ale přesvědčováním se snažil získávat další občany pro myšlenku naší strany.

Znal jsem i jeho bratra Václava Veckera, který již 17. února 1948, po nedokončené schůzi vlády, hned jako kurýr ústředního výboru KSČ přijel za mnou do Vlašimi a dal si mne vyvolat z podniku. Chodili jsme asi 20 minut po chodníku a domlouvali se na postupu. Žádal mne, abychom ustavili závodní stráže k hlídání jednotlivých objektů v továrně a tím zamezili případné sabotáži. Uvedl, že třídní nepřítel se snaží provést kontrarevoluční zvrat, tzn., aby republika nešla k socialismu, ale zpět ke kapitalismu. Žádal, aby takové strážní hlídky byly ustaveny ve všech podnicích v okrese. Protože náš závod vyráběl munici, musíme se připravit na případnou pomoc dalším závodům k jejímu dodání. Řekl jsem mu, že vše zajistím.

Po návratu do továrny jsme hned utvořili skupinu 160 strážných z nejlepších členů strany. Ve dne i v noci se střídali a hlídali jednotlivé objekty, aby nám někdo něco nevyhodil do povětří apod. Z těchto strážných oddílů byla po 4 dnech vytvořena Lidová milice!

Vítězný únor 1948 tak rozdrtil kontrarevoluční pokus o obnovení buržoazního řádu v naší vlasti, odstranil poslední překážky, které bránily tomu, aby naše země vstoupila na cestu budování socialistické společnosti. V únoru 1948 byla dovršena „bitva kdo s koho“! Tehdy se v naší zemi rozhodlo o vítězství socialismu pro čtyři desetiletí!

Ad 3.

… a je tu 17. listopad 1989.

O KSČ neslyšíme nic dobrého, žádné kladné hodnocení naší práce z minulosti!

V tomto smyslu jsem také jako delegát vystoupil na I. městské konferenci KSČ v Brně již v roce 1990.

Byl zrazen náš Vítězný únor. Ten je „sametovým“ kontrarevolucionářům dodnes trnem v oku, tak ho museli poplivat. Tuto zradu umožnila gorbačovská perestrojka!

A mám-li odpovědět na otázku „kdy jsem si začal připouštět možnost obnovy kapitalismu a proč?“, tak budu velmi stručný.

= Když byla zrušena Národní fronta, politický svazek pracujícího lidu, její jednotné organizace a všechny lidové orgány moci, včetně národních výborů.

= Když byla zahájena privatizace – vrácení výrobních prostředků do soukromého vlastnictví!

= Když tzv. restituce byly provedeny v rozsahu, který v nejednom případě šel daleko před Únor!

= Když začal útok na Benešovy dekrety!

= Když v zájmu buržoazie začalo docházet k postupnému umrtvování revolučního charakteru komunistické strany – viz KSČM!

= Nikdy jsem neměl důvěru k těm, kdo mě chtěli učit důvěře v kapitalismus!

 

Karel Hejný pracoval po Únoru na významných hospodářských i stranických funkcích.

Delegát VIII. sjezdu KSČ

hejny_kg_01

Podpisy_1 Podpisy_2 VÚ_def VÚ_def1