Česká účast na Sjezdu pracující mládeže v Římě

sof

Jako naplnění přijatého bodu akčního programu na 17. sjezdu Světové odborové federace v jihoafrickém Durbanu se v Římě konal 3. Sjezd pracující mládeže, složený z delegátů členských organizací SOF mladších 35 let. Této důležité akce jsem se zúčastnil jako zástupce Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska , jediných českých třídních odborů. Sjezd se uskutečnil ve spolupráci Světové odborové organizace a její členské organizace a hostitele kongresu, italských militantních třídních odborů USB. Mottem akce byly kromě verše sovětského básníka Vladimíra Majakovského tyto zásadní programové body:

Mladá generace bojuje za přítomnost a budoucnost

  • Za právo na práci a vzdělání, za právo na vlastní rozvoj ,využití volného času a za svá sociální práva
  • Za aktivní, nekompromisní a militantní zapojení do odborové činnosti
  • Za boj za celosvětové odstranění kapitalistického barbarství

 

Sjezd pracující mládeže SOF se konal v situaci, kdy 40% světové populace nemá přístup ke vzdělání a 115 milionů mladých lidí ve věku 15-24 let je negramotných. 71 milionů mladých lidí je nezaměstnaných a 156 milionů mladých žije v extrémní chudobě. Globálně na světě 20% lidí migruje za prací. Kongres byl uveden emotivním projevem předsedy odborů USB Pierpaolem Leonim. Mluvil jasně, stručně a přímo. Pierpaolo k odborářům a sympatizantům znovu pronesl projev spolu s dalšími italskými soudruhy na večerním setkání v sále USB. Italské třídní odbory nepatří k největším organizacím v zemi,ale jejich politický profil je předurčují k přednímu místu v centru třídních bojů italského lidu. Na závěr dvoudenního kongresu přišel očekávaný projev generálního tajemníka Světové odborové federace a hrdiny světové pracující třídy Georga Mavrikose. Projev byl jako vždy skvělý, konkrétní, kritický, na jasném třídním základě. A mezi projevem předáka italských pracujících a reprezentanta 92 milionů odborářů světa se vystřídalo množství delegátů ze všech koutů světa: z Řecka, Kypru, Francie, Panamy, Venezuely, Brazílie, USA, JAR, Palestiny, jižní Koreje,Indie, Bangladéše, Ruska, Polska, Luhanska, Rakouska a dalších zemí. Pozoruhodné bylo mezi všemi kvalitními příspěvky vystoupení dvojice mladých odborářů z jihokorejského Samsungu. Mluvili o brutálních represích odborářů, o fašistických metodách a politice diktátu velkokapitálu a korupci na Jihu, stejněn tak, jako připomněli, že jejich cílem rozhodně není válka s jejich bratry na Severu. Znovu se ukázalo, že právě třídní politika a internacionalismus jsou jediným řešením a vodítkem v boji proti kapitalismu. Ukázalo se, že internacionalismus spojuje národy, které rozeštvávají jejich panské třídy buržoazie. Hezkým příkladem byla například přátelská kooperace delegátů ze Španělska, Katalánska a Baskicka. Koneckonců byl to právě delegát s Katalánska spolu s delegátkou z Luhanska a reprezentantem jihoafrických odborů, kdo za mladou generaci promluvil i před dalšími diváky při kulturněpolitickém večeru v sídle USB. Sám jsem měl tu čest pronést jménem Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska svou řeč ohledně problematiky mladé generace. Zde z ní uvádím úryvek:

„… Stejně jako každý z Vás musím být kritický k situaci naší pracující třídy v zemích, kde stále vládne kapitalismus a kde se zájem pracujícího musí vejít do úzkého prostoru kdesi pod masivní zájem vykořisťující třídy. Mladá generace nemá v naší zemi  výsostnou pozici co se týče reálných možností a práv, naopak její situace je velmi riziková a citlivá, za údajnými možnostmi dnešní doby se skývá beznaděj a mrhání silou, která by v lepším systému byla zárukou pokroku a důstojnosti.

Neustálá propagandistická masáž v duchu neoliberalismu a srovnání s realitou každodenního života mě vede k zásadním otázkám a pochybnostem. Jsou to otázky nepříjemné, ale pochopitelné a nejen v naší zemi musí zaznít.

Ptám se tedy, jestli je život v iluzích a život bez budoucnosti ta svoboda, kterou nám měl přinést kapitalismus v roce 1990. Ptám se, jestli neoliberální režim může kromě atrakcí zabezpečit skutečný individuální a společenský rozvoj počínaje mladou generací. Ptám se, kolik toho pro mladou generaci udělala třída kapitalistů a kolik možností jí nabízí zahraniční monopoly. Pokud chcete znát odpověď na tyto otázky, tou odpovědí je současný stav. Naivní „možnosti“, nesmyslné iluze a zadlužená budoucnost, nemožnost dosáhnout jakési důstojnosti bez tísně z finančního tlaku.

Jsme země střední Evropy, jsme ostrov kolonizovaný monopoly, naše mladá generace studuje bez možnosti celkového uplatnění, studuje jak nebýt součástí společnosti, jak zapomenout na svou kulturu, svůj národ, svou historii, své nejlepší tradice a na svou pracující třídu. Mladá generace pracuje pro vrstvu maloměšťáckých živnostníků, pracuje pro české kapitalisty i pro cizí monopoly. Odvádí často nekvalifikovanou práci, její pracovní výkon není dobře ohodnocen a její kvalifikace pozicí „levné pracovní síly“ upadá podobně jako vyspělost celého národa. Proč? Protože to je naše postavení v kapitalismu. To je naše postavení v systému, který nám byl vnucen. Protože jsme jako většina jiných národů kolonizováni a protože mladá generace , která má být motorem všech progresivních změn je omezena možnostmi existence v systému vykořisťování, vymývání mozků ideologií neoliberalismu a bržděna emigrací za prací, za nekvalifikovanou prací placenou v cizí měně, kdy je náš zaměstnanec zase jen levná pracovní síla v cizí zemi. To není budoucnost, to není důstojnost!

Je to mladá generace, která nemůže využít svůj myšlenkový, kulturní a sociální potenciál buď kvůli kapitalismu, nebo kvůli imperialistické válce a dalším dopadům tohoto anachronického a zvrhlého systému. Stejně jako v době Říjnové revoluce, Velké vlastenecké války a v době všech bojů protio fašismu, reakci a imperialismu byla mládež na předních pozicích. Plná energie, odhodlání, vůle měnit svět k lepšímu. A je to mladá generace, která pochopila význam politického i odborového hnutí, i když je aktivní její předvoj, ne celá masa. Ale jsme tu, abychom sdělili třídním odborářům, pracujícím a světu, že jsme si vědomi vlastní odpovědnosti a  že bereme za své poselství třídní, moderní, demokratické a především spravedlivé a revoluční činnosti Světové odborové federace. Proto tu jsme.“

Zkušenost vyslechnutí zásadních projevů,osobního setkání a výměny zkušeností s mladou generací třídních odboráří byla neocenitelná. Nešlo zde o žádná verbální cvičení, ale o slova ukovaná každodenními zkušenostmi a každodenní aktivitou a bojem. Pro jakékoukoliv odborovou činnost a pro příští revoluční hnutí musí být příkladem nejen mladá generace Světové odborové federace – v její neústupnosti, zásadovosti a především v jejím sepětí s pracující třídou.Kongres se uskutečnil v čase 60. výročí úmrtí komunisty , předsedy SOF a zakladatele italské odborové centrály CGIL Giuseppe Di Vittoria. Jeho hrob na čestném pohřebišti KS Itálie na hřbitově Verano jsem osobně navštívil.

 

Martin Peč