O protestních hlasech

dialog_zahlavi

Ve vystoupeních politiků i v povolebních komentářích buržoazních médií lze často slyšet, že hnutí ANO i SPD a Pirátská strana sbíraly „protestní hlasy“. Hovořil o tom 30. 10. také předseda KSČM. I on, natož ostatní hlasatelé této „pravdy“, ovšem důsledně mlčí o tom, proti čemu voliči protestují v údajně „prosperující“ kapitalistické společnosti.

Proč? Zdánlivé „protestní hlasy“ fakticky podporují další posilování buržoazního státu a je prakticky skoro lhostejné, zda jej bude řídit Andrej Babiš a jeho ANO nebo tak činila před ním sociální demokracie a tomuto „kurzu“ napomáhala „státotvornost“ lídrů KSČM. Až na výjimky, jako například v některých vystoupeních Josefa Skály, nezněly v letošní předvolební kampani hlasy proti kapitalismu. Jakoby lidé s protikapitalistickými postoji ani neexistovali nebo byly jejich názory marginální.

Za této atmosféry statisíce zejména mladých lidí volily Piráty. Přesvědčil jsem se o tom i při práci ve volební komisi pro obvod pražského Bohdalce, kde byla účast mladých voličů mnohem vyšší než dříve a Pirátská strana byla v tomto obvodu druhá docela těsně za ANO. Ale co je vlastně na této straně „pirátské“? Pro některé možná návrhy na legalizaci marihuany, ovšem fakticky jde o stranu, která plně podporuje buržoazní systém. A předseda této strany se tím ani netají a veřejně se chlubí, že je „liberál“.

Vraťme se však ke KSČM. Podle mého názoru rozhodně nestačí dát do usnesení 9. zasedání ÚV KSČM, že vyzývá „ke společnému úsilí odbory, všechny levicové organizace a občanskou společnost, aby nepřipustily zhoršování již tak špatných životních podmínek lidí s nízkými příjmy, hypotékami a exekutory ohrožovaných rodin, seniorů a dalších sociálně zranitelných“.

Momentálně nechávám stranou nemarxistický „občanský“ slovník. Podstatné je, že KSČM zmiňované „společné úsilí“ vůbec neorganizuje a že po roce 1989 „komunistická strana“ pracujícím neobjasňuje formy a metody kapitalistického vykořisťování. A příliš nevěřím, že se něco může změnit předčasným sjezdem, leda k horšímu. A to píši s vědomím, že jsem se vždy označoval za „historického optimistu“. Tím samozřejmě zůstanu. Nevěřím sice v budoucnost KSČM, ale nepochybuji o potřebě obnovy komunistického hnutí nejen v ČR.

Ilja Jihlavský, 1. 11. 2017