Lekce porážek a naše úkoly – ÚV VKSB k 100. výročí VŘSR  

vksb

 

Ústřední výbor Všesvazové komunistické strany bolševiků (VKSB) schválil na plenárním zasedání 8. 4. 2017 dokument „Poučení ze století velikých vítězství a tragických porážek sovětské moci v SSSR“. Zásadní materiál VKSB je velmi rozsáhlý (devět stran) a proto se pokusím informovat o něm stručněji a s volnějším překladem. Titulek článku i zvýraznění vybraných pasáží jsem převzal z ruského originálu.

V úvodu se připomíná význam Velké říjnové socialistické revoluce, která položila základy světu bez vykořisťování a útlaku. Cestu k proletářské revoluci ukázala teorie vědeckého socialismu. Vůdci světového proletariátu Marx, Engels a Lenin hluboce analyzovali zákonitosti společenského rozvoje, odhalili ostré protiklady kapitalismu a dokázali nevyhnutelnost jeho zániku.

Sovětský lid bojoval ve 20. století s velikou vírou ve vítězství se všemi těžkostmi na cestě ke komunistické budoucnosti. Tato cesta byla zločinně přervána a bylo zničeno vše, co bylo vytvořeno za desetiletí budování komunismu: mocný stát pracujících SSSR, bratrská družba sovětských národů, nevídaná úroveň vzdělání, kultury, techniky a vědy.

Hrdinové Říjnové revoluce 1917 byli průkopníky budování nové společnosti. V nejtěžších podmínkách museli hledat odpovědi na četné otázky, které kladl reálný život. Být první znamená mít i právo na chyby. Historii není možné vrátit zpět a znovu přehrát, ale je možné a nutné získat hluboké a adekvátní závěry ze všeho, co se stalo v sovětských dějinách.

Léta, kdy sovětskou vládu a stranu bolševiků vedli V. I. Lenin a J. V. Stalin, byla obdobím, v němž se změnila zaostalá a pologramotná země v jednu z největších mocností, ekonomickým potenciálem druhou na světě. V období 1917 – 1953 byly uskutečněny kolosální přeměny: industrializace průmyslu, kolektivizace zemědělství. Mladý sovětský stát zvítězil ve dvou válkách: v občanské a Velké vlastenecké. Porazil německý fašismus a založil rozlehlý tábor socialistických zemí na západě i východě euroasijského kontinentu.

Kurs na výstavbu socialismu strana a dělnická třída probojovávaly v nejostřejším třídním boji se zbytky svržených vykořisťovatelských tříd, s kapitalistickými elementy města i vesnice, s „levými“ a pravicovými oportunisty, kteří se pokoušeli odvrátit bolševiky ze správné cesty. Ve třicátých až padesátých letech byl Sovětský svaz bez zveličování pochodní pokrokovým lidem celého světa. Vítězství socialismu bylo právně zakotveno v Ústavě SSSR přijaté v prosinci 1936 a vypracované pod vedením J. V. Stalina.

V prognóze připravené v lednu 1946 pracovníky ambasády USA v Moskvě bylo uvedeno, že SSSR „v nejbližších 20 letech je schopen rozvíjet se rychleji než všechny ostatní státy a přeměnit se v ekonomickou mocnost srovnatelnou s USA“. V jedné z analytických zpráv CIA té doby se říká ještě určitěji, že udržení tempa rozvoje SSSR může vést v 20 letech k likvidaci kapitalismu na celé planetě.

Namísto toho přišel rok 1953 – nejtragičtější letopočet sovětské historie. Zemřel Josif Visarionovič Stalin – vynikající vůdce strany bolševiků a sovětského státu, žák a pokračovatel díla velikého Lenina. Zavražděn byl věrný Stalinův spolupracovník L. P. Berija. S příchodem k moci kliky v čele s N. S. Chruščovem bylo zastaveno a později obráceno zpět směřování SSSR ke komunismu. Chruščov na 20. sjezdu KSSS bezpříkladně pošpinil veškerou hrdinnou historii sovětského lidu, což mělo vážné důsledky pro jednotu socialistických zemí a všeho světového komunistického hnutí.

V protikladu ke stalinské teorii směřování ke komunismu na základě využití vnitřních socialismu vlastních mohutných zdrojů rozvoje společnosti, zformulované Stalinem v práci „Ekonomické problémy socialismu v SSSR“, skupina „vůdců“ v čele s Chruščovem prosadila „rozvoj“ socialistického národního hospodářství s pomocí kapitalistických metod založených na finančním zisku podniků.

Chruščov chápal výstavbu komunismu svérázně. Říkával: „Co je to komunismus? Bliny s máslem a se smetanou. Když předhoníme USA v produkci mléka a masa, komunismus nebude daleko.“ Sovětský dělník, vedený k práci čistě kapitalistickými stimuly, měl budovat komunistickou společnost.

Chruščov byl velkým mistrem lži a licoměrnosti. Na jedné straně byl 22. sjezdem KSSS (1961) přijat program vybudování komunismu do roku 1980. Na druhé byla do socialistického národního hospodářství protlačena reforma Kosygina, svou podstatou buržoazní.

Kosyginova reforma fakticky uvolnila ruce ředitelům ještě formálně socialistických podniků. Zvyšující se zisk zůstával v jejich kapsách. Tak se rodila nová třída – sovětská buržoazie. Ani jedna z „novinek“ Chruščova a Kosygina neprokázala efektivní vliv na fungování socialistické ekonomiky. Za to socialismu cizí „novinky“ se projevily jako „choroboplodné mikroby“ ve zdravém těle socialistického hospodářství.

Za Chruščova byla odmítnuta diktatura dělnické třídy (proletariátu). V těch letech se také prudce snížila role dělnické třídy ve společnosti. K dělníkům se pěstoval přezíravý vztah. Mnozí členové KSSS, nemluvě o bezpartijních, sklouzávali k spotřební maloměšťácké psychologii. Za Chruščova i Brežněva všude a ve všem panoval formalismus.

Za Chruščova a v následujících obdobích komunistická strana ztrácela postavení ideologického a politického vůdce. Přeměna komunistů v „hospodáříčky“ vedla ke ztrátě autority strany. V letech Velké vlastenecké války vedli vojáky do útoků komunisté. Na bitevních polích padly tři miliony z pěti milionů členů VKS(b). Vzniklé „vakuum“ se urychleně zacelovalo politicky málo gramotnými lidmi a kariéristy.

Do devadesátých let se KSSS zcela odtrhla od lidu. A rozkládali stranu její vlastní vůdci. Pod vedením posledního generálního tajemníka Gorbačova se strana zřekla monopolu komunistické ideologie a místo něho přijala čistě buržoazní „politický pluralismus“. V ekonomice plánovité řízení zaměnila orientace na tržní vztahy s „mnohostí forem vlastnictví“. Země přešla do řad kapitalistických států s vládou kriminality ve všem.

Obdobným vývojem prošla ideologická práce a výchova mladého pokolení (každé z těchto otázek je věnováno v dokumentu několik odstavců), ale i práce bezpečnostních složek. Po zavraždění Beriji lživě obviněného z plánu převratu prostřednictvím KGB ÚV KSSS zakázal pracovníkům KGB kontrolovat stranickou nomenklaturu od centra po úroveň okresů. Spolupracovníci KGB (obdobně jako mnozí jiní členové strany) ztráceli ideovou pevnost a principiálnost. Měnili se v pouhé vykonavatele příkazů seshora. Taková organizace pak nemohla chránit bezpečnost a celistvost socialistického státu – SSSR.

O stalinských represích

Chruščov ve svých zprávách tvrdil, že sovětská moc neměla uprostřed třicátých let žádné nepřátele. Historie ovšem mnohokrát potvrdila oprávněnost hodnocení Stalina, že s posilováním socialismu odpor svržených tříd nebude slábnout, ale naopak poroste. Stalinova analýza udivuje hloubkou intuitivního vidění budoucnosti. Vzpomeňme třeba jen Velkou vlasteneckou válku – na vlasovce a „lesní bratry“, ale i na bílé generály, kteří znova vyplouvali na povrch. Svodky KGB již z poválečných let hovoří o tisících odhalených letáků i o veřejných vystoupeních s ostře antisovětským obsahem. Totéž jsme zažili za časů „přestavby“ a dokazuje to, že Stalin měl pravdu v otázce zostřování třídního boje.

V letech po smrti J. V. Stalina v ekonomice SSSR narůstala s katastrofálními důsledky disproporce mezi výrobou produktů skupin A a B. Ve snaze vybudovat mocný raketový a jaderný štít – za „studené války“ proti USA a NATO oprávněné – výrazně rostla produkce ropy a oceli. Výrobě spotřebního zboží se věnovala malá pozornost a finance na ni se přidělovaly podle zbytkového principu. Když se stát dávno zřekl Stalinovy zásady spoléhat na vlastní síly, hledal řešení obrovského deficitu spotřebního zboží dovozem z Evropy za „ropné“ peníze.

Za Gorbačova tisíce tanků skončily ve šrotu a množství jaderných hlavic bylo zničeno podle různých dohod s USA. Země se fakticky zbavila bojeschopné armády. Vzdali se, aniž bojovali.

Zvítězila buržoazní kontrarevoluce lživě sama sebe nazývající „přestavbou“, „vylepšením“ socialismu. Síly, které se na začátku kontrarevoluce halily do pyšných „demokratických“ oděvů, a lživá hesla, jimiž z počátku „demokraté“ efektivně působili na tisícihlavé davy na protisovětských mítincích, byly postupně demaskovány. Lidé pochopili, že moc potřebují jen k jednomu – ukrást bohatství vytvořené prací několika pokolení sovětského lidu. Slovo „demokrat“ se stalo nadávkou.

Národní hospodářství je zničené. Celá země žije jen na úkor rozprodeje přírodního bohatství. Velká část příjmů z tohoto rozprodeje končí v kapsách znova vzniklé buržoazie. Stojí četné továrny a pole zarůstají plevelem. Pracující Ruska a všech bývalých svazových republik na vlastní kůži poznali surovost kapitalismu. Za 25 let plně odhalil svou zlodějskou rozvracející podstatu.

Co máme dělat my, dnešní bolševici, v této krizové situaci, ve které se ocitla naše vlast a dílo budování komunismu?

Krajně důležité je objasňovat lidem, že žijí v čistě buržoazním, fenomenálně korumpovaném státu, v jehož vedení stojí oligarchická skupina zprvu v čele s B. N. Jelcinem a M. S. Gorbačovem a nyní s V. V. Putinem. Vysvětlovat, že žádné „hrozivé výpady“ Putina na adresu EU a USA nic nemění na buržoazní podstatě státu.

Je třeba jasně chápat, že V. V. Putin je jen hlava liberální skupiny, která přišla k moci za „přestavby“. Putin prakticky pokračuje v politice Jelcina. Přihlouplé pokřikování „levičáků“ unisono s různými liberály (Navalští, Javlinští aj.), dožadující se okamžitého svržení Putina a následné „přestavby-2“, svědčí jen o jejich politické krátkozrakosti nebo vědomě zlých záměrech. Reálně vůbec není vyloučeno, že takové přístupy mohou jen posílit moc proamerické páté kolony liberálů, uvrhnout zemi bez jakéhokoliv vojenského vměšování do postavení americko-západoevropské kolonie.

Důležitým prostředkem našeho boje v nynějších podmínkách musí být agitace všemi dostupnými nástroji včetně internetu, tisku, letáků a osobních rozhovorů. Nelze se zříkat jakékoliv možnosti působení, byť by to byl malý mítink nebo buržoazní televize. Musíme jasně říkat lidem: chceš-li pro vlast lepší budoucnost, musíš se sám politicky zapojit.

Státní duma RF je potřebná jen pro stabilizaci panujícího buržoazního zřízení, pro vypouštění páry lidové nespokojenosti, pro zamezení revoluční situace ve společnosti. Získat moc je možné jen revoluční cestou a nikoli „debatami“ v buržoazních parlamentech.

Příčina krachu budování komunismu a rozbití SSSR není v tom, že komunismus by byl utopie – osvědčil se v nejtěžších zkouškách a krvavé válce, ale v tom, že vedení strany a státu zradilo věc budovatelů komunismu, a v tom, že zrádci otevřeli nepříteli brány nepřístupné pevnosti!

Ilja Jihlavský