Chaos v Bílém domu

trump

Američtí voliči, kteří uvěřili radikální předvolební rétorice Donalda Trumpa proti establishmentu a slibům rychlých změn, musí být rozčarováni. Za půl roku nedokázal nový prezident prosadit žádný ze svých návrhů a v boji proti stávajícím strukturám „establishmentu“ prohrává na celé čáře.

Když neprosadil zastavení Obamovy zdravotní reformy, není to pro prosté Američany jistě žádná škoda.  Obdobně to, že dosud nestojí zeď proti migrantům na mexických hranicích, ač plány byly vypracovány, nebo že soudy zrušily Trumpova nařízení proti příjezdu občanů muslimských zemí do USA. Důležitější je, že neplní ani sliby na vznik nových pracovních míst, zejména v oblastech upadajícího amerického průmyslu.

Donald Trump nastoupil do Bílého domu naprosto nepřipraven a neměl ani jasné představy o výběru svých spolupracovníků. Výsledkem je, že lidé v jeho okolí jakoby hráli hru „škatule, hýbejte se“. Případ šéfa komunikace, jenž byl ve funkci deset dnů, hovoří za vše. Parlamentní listy k tomu 3. 8. s nadsázkou píší: „Trump vypadá, jako kdyby musel příští týden vyrazit někam na nádraží a nabízet náhodným kolemjdoucím, jestli by si nechtěli střihnout nějakou tu funkcičku.“

Neméně chaotická je Trumpova zahraniční politika. Nejprve navštívil Saúdskou Arábii, kde se nechal zatáhnout do kampaně feudálních arabských monarchií proti Kataru. Nedlouho poté pronesl ve Varšavě projev, v němž glorifikoval křesťanství ve srovnání „s mohamedánskými hordami“ a již před jednáním se svým ruským protějškem v rámci summitu G 20 v Hamburku podněcoval protiruské nálady již tak radikálních polských nacionalistů.

Na vyšetřování „ruského vměšování“ do amerických voleb odpověděl Trump obviněním Ukrajiny, že dodávala kompromitující materiály na něj clintonovcům. Tereza Spencerová na to reagovala slovy: „Pokud by byla pravda, že Trumpem „hýbou“ Rusové, zatímco Hillary se opírala o ukrajinské kleptokraty – a k tomu si přičtěme všechny ty stovky milionů, které sype třeba židovská lobby nebo Saúdové a Perský záliv – tak jakápak je to asi tak supervelmoc? Že by v lepším případě loutková? Už jen chybí, aby se proláklo, co tam u nich všechno ovlivnila taková Papua Nová Guinea…“ (Parlamentní listy 13. 7.)

Nakonec Trump zcela kapituloval (částečně asi pod vlivem hrozby sesazení) a podepsal nové protiruské sankce Kongresu, které mu zároveň zakazují rušit je. Vedení zahraniční politiky fakticky převzal Kongres, což je svým způsobem státní převrat. Sankce se týkají nejen Ruska, ale i KLDR a Íránu. Kongres za Trumpovy asistence roztáčí nové kolo „studené války“. Součástí „nového“ kursu jsou i ostré výpady proti Číně.

O jaké lidi v Číně se USA opírají? Patřil k nim disident Liou Siao-po, jenž nedávno zemřel údajně poté, co jej čínská vláda utrápila neléčením rakoviny (kondolovali i čeští politici s výjimkou Miloše Zemana). Liou ve svých esejích chválil americkou okupaci Afghánistánu i invazi do Iráku. Oslavoval války v Koreji a ve Vietnamu.  Ignoroval skutečnost, že tam USA zabíjely po statisících a milionech a trhaly lidská práva na cucky. V článku „Poučení ze studené války“ Liou napsal: „Svobodný svět vedený Spojenými státy bojoval takřka se všemi režimy, které pošlapávaly lidská práva. Velké války, jichž se USA účastnily, lze eticky obhájit“. Při čtení nehorázností čínského antikomunisty jsem si vzpomněl na Václava Havla, jak obhajoval „humanitární bombardování“ Jugoslávie.

 

Ilja Jihlavský