Sto let Vasiľa Biľaka

bilak

V srpnu si připomínáme sté výročí narození významného československého politika a osobnosti nejen našich dějin, ale i mezinárodního dělnického a komunistického hnutí, soudruha Vasiľa Biľaka. Pro sympatizanty i odpůrce se stalo Biľakovo jméno symbolem reálného socialismu, s jeho klady i chybami, přece však je politik čím dál pozitivněji hodnocen těmi, kteří na vlastní kůži pochopili výhody „modernizací“ socialismu směrem k jeho destrukci i následný kapitalistický ráj.

Vasil Biľak, krejčovský učeň, bojovník Slovenského národního povstání, začínající politický vůdce slovenských komunistů aktivní za modernizaci této části státu, kritik Novotného národností politiky, člověk v boji proti kontrarevoluci a krizi konce 60. let, zásadní postava reálného socialismu a jeho zahraničního směřování, i jeden z mála, kteří brzy prohlédli perestrojkovou blamáž a její budoucí následky, osobnost haněná další čtvrtstoletí a přitom svými zásadami budící neustálý zájem. Sta let by se dožila nejvýznamnější slovenská politická osobnost, československý komunista, vlastenec a přesvědčený internacionalista.

Vzpomínky na učňovská léta v Hradci Králové přispěly k jeho lásce k Čechům  a utvořily silnou vazbu s bratrským národem, stejně jako rusínský původ Vasila Biľaka předurčil u tohoto politika pozitivní vztah k ruskému a ukrajinskému národu, k Sovětům. Biľak se nenechal unést ani protičeským nacionalismem, ani šovinismem údajné „nezávislosti“ bez ohledu na spojence, který nám dobyl ztracenou svobodu. Zůstal Slovákem, přispěl obrovskou měrou pro raketové tempo rozvoje Slovenska, jak po stránce hospodářské, tak kulturní. Koneckonců Biľakův patriotismus k východnímu Slovensku je citelně znát ještě dnes v úctě obyvatel rozdílného politického názoru k osobnosti někdejšího reprezentanta socialismu.

Biľak neměl zapotřebí při vší kritičnosti k tehdejšímu prezidentovi Novotnému nechat se unést do proudu revize dosažených výsledků a budoucího směřování a 20 let po úspěšné revoluci za potlesku kapitalistických států a jejich médií strhnout kormidlo a opakovat prvorepublikové sociální defekty na druhé straně barikády. I přes neuvěřitelnou dehonestační kampaň neohnul páteř, nenechal se zlákat lacinou popularitou a nestal se figurkou cizího zájmu, ani v roce 1968, ani po roce 1989. Nepotřeboval pro líbivost socialismus léčit trhem, a dávat mu „lidskou tvář“, věděl, že socialismus sám o sobě je zárukou lidskosti a věděl i to, že kapitalizace z něj udělá jen pouhou rekvizitu, za kterou se vybíjí navrácené vykořisťování.

Mnoho slov, často velmi negativních, bylo o Vasiľu Biľakovi řečeno. Ti, kteří je pronášejí, upadli nebo brzy upadnou do zapomnění. Pravda ale zůstala pravdou!

-m-

Vasil Biľak byl jedním z mála členů ÚV KSČ, kdo události listopadu 1989 označili za kontrarevoluci, když většina si to odmítala připustit nebo mlčela!

 

Soudruh Vasil Biľak na posledním jednání “starého” ÚV KSČ 24. 11. 1989:

…Žiadna vláda nedovolí rozvracať štát, a ak dovolí, tak súhlasí s tým, že sa bude opakovať niečo, čo sa stalo v Poľsku, že budeme druhá politická strana, ktorá sa dobrovoľne vzdá moci. A to by sa nemalo pripustiť.

 

…Sú skutočne za socilalizmus tí, ktorí rečnia z balkóna Melantrichu na Václavskom námestí? A ak nie sú za socializmus, tak sú proti socializmu. A čo je proti socializmu, tak nemóže byť revolučné, ale kontrarevolučné. … Je mi proti mysli, aby tak zaslúžilí členovia, ako súdruh Husák, ktorý od mladosti zasvätil – a vieme, čo všetko vykonal a vytrpel za pravdu socializmu – i súdruh Indra, ktorí toľko urobili pre stranu, pre konsolidáciu, pre ľud, odchádzali ako nejaká obeť hodená na ulicu. …  …Mali by sme byť zajedno i v tom, že Komunistická strana Československa by sa nemala dobrovoľne vzdať moci. (Potlesk.)