PROGRAMOVÉ PROHLÁŠENÍ

mlok_01

Minimální strategický program komunistické strany

 

Komunistická strana ve své činnosti vychází jednak z vědeckého světového názoru založeného na dialekticko-materialistické analýze vykořisťovatelské podstaty minulých i současných společenskoekonomických řádů, zejména kapitalismu, při odhalení zákonitostí jeho vývoje i zániku, jednak z historické nutnosti jeho nahrazení novou, progresivně se vyvíjející společností bez vykořisťování člověka člověkem, nezaměstnanosti a sociálně ekonomických krizí, třídních konfliktů a válek, nevyhnutelně vyplývajících z podstaty kapitalistické společnosti, dnes pokrytecky a falešně nazývané demokracií.

Dosažení této nové, socialistické a následně komunistické společnosti je cílem komunistické strany, která vyjadřuje objektivní zájmy všech námezdně pracujících, kteří jsou nejpočetnější části lidu, jenž vytvářejí svou prací (v továrnách, na polích, ve službách, v konstrukčních kancelářích, ve vědeckých ústavech, vzdělávacích, kulturních, zdravotnických a dalších zařízeních) materiální hodnoty a duchovní bohatství. Převážnou většinu těchto hodnot si bez náhrady pro sebe přivlastňují majitelé továren, půdy, technologických a jiných zařízení, ústavů atd., zejména pak velcí vlastníci, představitelé velkokapitálu, monopolů, především finanční oligarchie, tedy buržoazie.

Cílem třídních komunistických stran je zrušit tyto nespravedlivé vlastnické vztahy a nahradit je novými, které odstraní zcizování práce a hodnot vlastníky výrobních prostředků, a to proto, aby mohl být zabezpečen nepřetržitý sociálně ekonomický rozvoj společnosti, růst životní a kulturní úrovně pracujících, všeho lidu, celé společnosti, a to v souladu s potřebami a požadavky společenského pokroku. Nastolení takového systému rozhodně není utopií. Současné historické, ekonomické a jiné společenskovědní studie dokládají, že kapitalismus se dostal do stavu limitních výnosů a prokazuje všechny znaky společensko-ekonomického systému před kolapsem (nebo v jeho počáteční fázi), který je chápán jako finální fáze krize. Mezinárodní třídní (marxisticko-leninské) komunistické hnutí hodnotí současnou krizi jako nejhlubší v historii, jako nepřekonatelnou v rámci daného systému. Současná technologie, úroveň poznání světa i uvědomění nejpokrokovějších složek společnosti umožňují nastolit systém ekonomicky, sociálně i politicky demokratický a spravedlivý. Na druhou stranu jediným možným řešením současné hluboké systémové krize je nastolení socialistické společnosti. Program komunistické strany tedy vychází z toho, že nastolení takového systému je historickou nutností a pro jeho uskutečnění nazrály objektivní podmínky (mimo jiné míra koncentrace kapitálu, globalizace kapitálu, opakující se krize, míra rozporu mezi prací a kapitálem).

Po více než čtvrtstoletí znovunastoleného kapitalismu v naší zemi, ke kterému došlo v rámci globálních geopolitických změn, se znovu potvrdilo, stejně jako v minulosti i jinde ve světě, že kapitalismus nepředstavuje konec historie, že neřeší ani nejzákladnější lidské potřeby včetně politických práv a práva na důstojný život, který ve 21. století zahrnuje právo na práci a náležitou odměnu za vykonanou práci, bydlení, dostatečnou a zdravou výživu, zdravotní péči, vzdělání a rozvoj osobnosti. Toho se většině lidí na celém světě včetně České republiky buď nedostává, nebo jsou jejich práva omezována a ohrožena.

Svržení kapitalismu a nastolení socialistického vývoje není automatickým procesem. K jeho uskutečnění je třeba

Proto při plnění tohoto historického poslání, které je zároveň strategickým cílem, vyplývajícím ze zákonitého dějinného vývoje, komunistická strana využije výsledků dialekticko-materialistického zhodnocení minulosti, ale zároveň tvůrčím způsobem využije výsledky svého třídního hodnocení současných objektivních i subjektivních podmínek.

Dosavadní politika a současný program KSČM nepřibližuje přechod k socialismu, naopak jej oddaluje, čímž posiluje monopolní imperialismus, jak vyplývá nejenom z analýzy sociotvorných procesů, ale také ze zkušeností ze zemí, kde strany obdobného charakteru získaly prostřednictvím parlamentních voleb vládní většinu (např. Řecko, Portugalsko, Kypr, Dánsko, Venezuela ad.)

Komunisté opírající se o učení Marxe, Engelse, Lenina a jejich následovníků si uvědomují, že prostřednictvím vylepšování kapitalismu, změkčováním jeho projevů nevede cesta k socialismu, i když zároveň nepodceňují nutnost organizovaného každodenního, důsledného zápasu za zájmy a potřeby lidu, zlepšování jeho životní úrovně, boje proti nezaměstnanosti, drahotě, růstu chudoby, bezdomovectví atd., ale kladou zároveň důraz na spojování tohoto zápasu se strategickým cílem strany, s objasňováním toho, že nezaměstnanost, bezdomovectví atd. jsou zcela zákonitě produkty a neoddělitelnou součástí kapitalistických ekonomických vztahů a poměrů. Tyto nelidské, asociální jevy lze definitivně eliminovat ze života lidské společnosti jedině odstraněním kapitalismu, vybudováním kvalitativně nového společenského řádu, socialismu. Zápas proti omezování lidských práv a svobod, stejně jako za zachování výdobytků hnutí pracujících má tak dva dopady na systém: jednak oslabuje kapitál a jeho systém a také proletariát se jeho prostřednictvím organizuje a uvědomuje. Stejně jako není možné nastolit socialismus prostřednictvím postupných ústupků ze strany kapitálu, není ani možné, aby socialismus zvítězil prostřednictvím parlamentních voleb bez podpory organizovaného lidového protiimperialistického, protimonopolního hnutí zoceleného společným bojem.

Nedílnou součástí antiimperialistického boje je také boj za světový mír, boj proti veškerým tedy především násilným projevům imperialistické politiky.

První etapa revolučního překonání soudobého protilidového, pseudodemokratického režimu totální nadvlády nadnárodních monopolů i domácího velkokapitálu, proběhne formou zásadních revolučních, lidově demokratických, k socialismu směřujících přeměn na bázi ekonomické i politické moci  proletariátu a jeho spojenců. A to v situaci, kdy většina lidu bude nejen objektivně nucena, ale bude především chtít – pod vlivem dopadu sociální bezohlednosti kapitalismu – zásadně změnit společenskoekonomické uspořádání a nastolit v zemi skutečně demokratické zřízení a bude odhodlána tyto kroky uskutečnit. Tato nevyhnutelná změna nezůstane zřejmě izolována v mezinárodním měřítku, neboť prakticky ve všech zemích se projevují stejné rozpory vyvolávající analogické reakce lidu.

Docílit revolučních přeměn vedoucích k budování socialismu je nemožné bez obnovení avantgardní role komunistické strany ve svazku s dalšími protikapitalisticky zaměřenými lidmi, hnutími, společenskými organizacemi, případně stranami. Politická moc ve státě jedině tak přejde do rukou proletariátu, tedy námezdně pracujících, ale také drobných podnikatelů – živnostníků, družstevních, drobných a středních rolníků.

Místo a úloha komunistických stran v tomto procesu tak musí spočívat nejen v osvětové, informační, agitační a propagandistické, ale i v praktické, organizátorské práci mezi lidmi, při důsledném respektování demokratických principů, zejména na základě podřizování zájmů menšiny zájmům většiny lidu.

Budování protimonopolní lidové fronty nestačí rozvíjet pouze v jedné zemi, ale je třeba, aby bylo budováno i v ostatních zemích. Je nutná spolupráce a koordinace všech antimonopolních sil v Evropě i na světě. Tvorba takového hnutí je aktuální vzhledem k hloubce krize globálního imperialismu, tedy zralosti objektivních podmínek.

V případě, že komunistická strana získá většinovou důvěru lidu pro revoluční přeměnu společnosti, podaří se jí tedy vybudovat subjektivní podmínky nutné ke změně společensko-ekonomického řádu, pak společně s dalšími, skutečně demokratickými a tedy v podstatě protikapitalisticky či nekapitalisticky orientovanými politickými subjekty, především však s lidmi, kteří svou prací vytvářejí materiální hodnoty a duchovní bohatství, musí neustále hodnotit situaci ve společnosti ve své zemi i v ostatních zemích a následně podporovat revoluční situaci a využít ji ve prospěch lidu. Uvědomění, rozhodnutí a odhodlání této antiimperialistické většiny se nemusí nutně odrazit ve volebních preferencích komunistické strany.

Během procesu získávání většinové podpory bude komunistická strana zásadně a neústupně usilovat o vytvoření antiimperialistické lidové fronty, která bude následně schopná prosadit svou vůli změnit výrobní vztahy a s nimi společensko-politický systém. Aby bylo možné toho docílit, je třeba, aby komunistická strana budovala následující charakteristiky:

vytvořit funkční stranické organizace a struktury, které zajistí vědecké ideologické rozvíjení světového názoru, hodnocení současné situace (objektivních i subjektivních podmínek), tvorbu taktiky s perspektivou co nejrychlejšího cíleného přechodu k socialismu. Zároveň je třeba uvnitř strany uplatňovat demokracii, demokratický centralismus, rovnost členů;

pracovat intenzivně s mladou generací, sjednotit komunistické svazy, které se ke komunistickým ideálům hlásí;

změna koncepce stranických médií, rozvíjet stranický vzdělávací systém. Prosazovat třídní zájmy v odborech a jiných společenských masových organizacích;

aktivně působit v rámci mezinárodního dělnického a komunistického hnutí;

aktivně bojovat proti všem projevům nacionalismu, rasismu, fašismu, proti válce;

usilovat o vystoupení naší země z NATO a EU coby nástrojů globálního imperialismu;

důsledně řídit práci poslanců i ostatních reprezentantů KS v buržoazních samosprávných institucích.

Cílem je vytvořit stranu, která bude předvojem třídního hnutí, která bude schopná hodnotit situaci a akcelerovat vývoj ve prospěch lidu.

Společnost i příroda jsou ve stavu, kdy přechod k socialismu je nutný.

Strana, poučená z minulého vývoje a analyzující současný stav politickoekonomického systému i potřeby lidu, systematicky a intenzivně, společně s ostatními antiimperialistickými subjekty, pracuje na přípravě kroků, které budou aplikovány v období přechodu k socialismu. V současnosti se domnívá, že zásadními, nutnými změnami, které jednak zkvalitní život lidu, ale zároveň umožní přechod k socialismu, je současné odebrání politické i ekonomické moci buržoazie.

Je tedy nutné:

  1. Navrácení majetku lidu, především výrobních prostředků, zdravotních, kulturních, sportovních a jiných zařízení, ale také přírodních zdrojů, které byly lidu neoprávněně odejmuty po listopadu 1989 a doposud se je nepodařilo vnitřním a zahraničním privatizátorům zničit nebo jinak znehodnotit, ale také těch, které kapitál po roce 1989 vytvořil, a byly zdrojem pro soukromý zisk vlastníků na úkor vykořisťování pracujících. Komunisté vycházejí z toho, že bez odstranění kapitalistického vlastnictví výrobních prostředků není možný společenský konsenzus, neboť zájmy a cíle vlastníků a vykořisťovaných nevlastníků výrobních prostředků jsou objektivně nesmiřitelné. Z toho vyplývá nutnost zespolečenštění rozhodujících výrobních kapacit, přírodních zdrojů, dopravní a komunikační infrastruktury, médií, bank a jiných finančních institucí (fondů, pojišťoven apod.), které se stanou hlavním zdrojem financování ekonomického, společenského a kulturního rozvoje země, uspokojování lidových potřeb a zvyšování životní úrovně lidu.

2. Povolat k odpovědnosti všechny, kteří zapříčinili ekonomický, společenský a morální úpadek země, neoprávněně se obohatili na úkor skutečných tvůrců materiálních a duchovních hodnot a vytvářeli podmínky pro zcizování výsledků práce lidu domácími a zahraničními subjekty.

3. Uplatnit zásadu, že pracující lidé včetně těch, kteří z objektivních důvodů pracovat nemohou, nebo odpočívajících pracujících v důchodovém věku, jsou jediným zdrojem a nositelem moci uplatňované cestou demokraticky zvolených orgánů. Tomuto principu podřídí ústavní a právní systém a demokratickou dělbu činnosti zákonodárných, výkonných a soudních orgánů tohoto lidově demokratického, k socialismu směřujícího státu. Z toho vyplývá nutnost změnit systém uplatňování formální, kapitalistické parlamentní demokracie, která slouží především a hlavně vykořisťovatelským, majetným třídám a sociálním skupinám a jejich souběžcům, spojencům, a to právě i prostřednictvím politických buržoazních, kapitalismus podporujících stran a jejich reprezentací.

Kapitalistická parlamentní demokracie musí být nahrazena systémem neformální, lidové parlamentní demokracie, v níž se budou, na rozdíl od současnosti, volit opravdoví představitelé, zástupci lidu. A to z různých nejen antikapitalisticky či nekapitalisticky orientovaných politických stran, ale i společenských a občanských organizací a iniciativ, spojených svou činností plně s životem nejširších vrstev lidu. Jde o zvolení skutečných zástupců lidu, pracujících tříd a společenských vrstev.

4. Využívat principy přímé demokracie, zejména prostřednictvím institutu referenda občanů k důležitým celospolečenským i regionálním problémům a otázkám.

5. Zaměřit se na ideové, propagandistické a především organizační zapojení dělnické třídy a jiných zaměstnanců, jejich organizací, zejména odborů, na řízení a kontrole společenského sektoru hospodářství, ale i obchodu, podniků služeb (i finančních), veřejné správy, včetně větších a významných provozů, jež nebudou ve vlastnictví společnosti.

6. Soukromá ekonomická iniciativa drobných podnikatelů může v přechodném období sloužit jako doplňková forma  větších ekonomických celků ve společenském vlastnictví, za předpokladu odvodu zákonného sociálního a zdravotního pojištění zaměstnanců z prostředků zaměstnavatelů a řádného plnění daňových povinností vůči státu a vyplácení náležitých odměn zaměstnancům. V této počáteční, lidově demokratické etapě vývoje směřující k socialismu, bude komunistická strana respektovat různé historicky se měnící druhy a formy vlastnictví, s výjimkou velkého soukromého, kapitalistického vlastnictví výrobních prostředků (monopoly aj. globální, nadnárodní i velké domácí společnosti ap.) a s tím spjatého podnikání postaveného na vykořisťování pracujících a koncentrování kapitálu ve prospěch individuálních kapitalistických vlastníků. Preferovat bude celospolečenské státní, družstevní a komunální vlastnictví výrobních prostředků před soukromým.

7. Dále strana zabezpečí nedotknutelnost společného i osobního vlastnictví dosaženého poctivou prací. Uvede do života společnosti zásadu, že základní společenskou hodnotou a zdrojem společenského a osobního bohatství (které nechápe jenom jako hmotné) bude lidská práce ve prospěch společnosti.

8. Uzákoní povinnost pracovat (ve smyslu tvorby společenských hodnot), aby nikdo nemohl žít na úkor práce ostatních. Výjimkou zůstanou nezletilí, matky nebo otcové starající se o děti, staré nebo nemohoucí členy rodiny, hendikepovaní občané a důchodci.

9. Jakýkoliv obchod s lidmi,  hazardní hry, „tunelování“, lichva, jakýkoli parazitismus na výsledcích práce lidu nebude nikomu umožněn.

10. Striktně dbát na zabezpečení všech lidských práv, vyplývajících z příslušných vnitrostátních a mezinárodních dokumentů, zejména právo na práci a spravedlivou odměnu za ni, právo na zasloužený a důstojný život ve stáří (důchodcům), právo na bydlení, bezplatné zdravotní zabezpečení a vzdělání, právo svobodného pohybu a vycestování do jiných zemí, právo na svobodu projevu a shromažďování, právo politického přesvědčení a náboženského vyznání a jejich realizace.

11. Chránit menšiny, které jednají v souladu s právním řádem lidově demokratického státu.

12. Podporovat všestranný kulturní rozvoj lidu zejména cestou aktivní státní podpory kulturních aktivit kolektivů a jednotlivců působících profesionálně a amatérsky v kulturní oblasti a rozvíjející skutečné humánní hodnoty a cestou zajištění finanční dostupnosti kulturních hodnot pro všechny občany. Všem občanům bude zabezpečen svobodný přístup k informacím. Zajistí zpřístupnění sportu, tělovýchovy a rekreačních pohybových aktivit všem bez rozdílu. Bude podporovat pohybovou kulturu především mezi dětmi a mládeží.

13. Zajistit svobodu vědeckého výzkumu, jehož výsledky budou přístupné všem členům společnosti.

14. Šetrně a hospodárně zacházet s přírodními zdroji, preferovat obnovitelné zdroje energie, přirozené zemědělství. Připraví bezpečnostní plány pro případy člověkem neovlivnitelných přírodních fenoménů (zemětřesení, vulkanické erupce, hurikány apod.)

15. Podílet se na zajištění bezpečnosti osob a jejich majetku všestranným zkvalitňováním práce příslušných orgánů státní moci a státní správy a dobrovolnou účastí lidu na boji proti kriminalitě všeho druhu. Komunistická strana bude také dbát a dohlížet na zajištění demokratizace řízení i složení zejména vedoucích činitelů bezpečnostních sborů a armády.

16. Znemožnit činnost jednotlivců i organizací, které se budou snažit násilným způsobem změnit společenskoekonomický systém státu vzniklý demokratickým rozhodnutím většiny lidu, které budou ohrožovat nový demokratický řád, směřování k socialismu a jakýmkoliv způsobem obnovovat a projevovat ekonomickou, politickou, nacionální a rasovou nesnášenlivost.

17. Rozvíjet přátelské vztahy s občany, státními orgány a pokrokovými organizacemi jiných států, které usilují o sociálně spravedlivé uspořádání lidské společnosti na principu zachování státní suverenity a vzájemně výhodné spolupráce ve světě míru a společenského pokroku.

18. Obnovit suverenitu (ekonomickou i státoprávní) naší země. Tu si nelze představit bez co nejrychlejšího vystoupení z Evropské unie a zejména z NATO, jakožto organizací vzniklých a realizovaných na podporu zájmu monopolního kapitálu soustřeďovaného v ekonomicky silných zemích. Tato snaha bude koordinována se všemi pokrokovými, národně osvobozeneckými organizacemi v Evropě tak, aby společně s nimi bylo možné vytvořit sjednocenou Evropu všech národů, míru, společenství nevykořisťovaných a nevykořisťujících jiné národy.

19. Okamžité stažení všech vojenských jednotek, které se účastní vojenských intervencí, i tzv. misí v rámci NATO a jiných organizací mezinárodního kapitálu a rovněž učiní politická, právní a jiná opatření k zamezení instalace jakýchkoli vojenských zařízení cizích států na území ČR bez referenda a souhlasu většiny lidu.

20. Usilovat o zrušení NATO, jako reprezentanta imperiálních snah, relikvie studené války, jež slouží zájmům mezinárodního kapitálu a o jeho nahrazení celosvětovou vojenskopolitickou organizací, organizovanou v rámci OSN, která zabezpečí světový mír a bezpečnost svobodného rozvoje všech národů.

21. Na mezinárodní scéně prosazovat zásadní, kvalitativní změny v rámci OSN tak, aby přestala být jako dosud nástrojem militaristických, imperialistických zájmů světových mocností a aby v jejím rozhodování hrály mnohem větší roli další státy. Za tímto účelem budeme usilovat o oslabení vlivu, moci a exkluzivity členů Rady bezpečnosti OSN ve prospěch další států a Valného shromáždění OSN.

22. Posílit vlivu změněné OSN na mezinárodní dění v zájmu zachování světového míru, jako základní podmínky pro život na zemi.

23. Bojovat za udržení světového míru ve spolupráci se stejně zaměřenými organizacemi doma i v zahraničí.

 

Marxisticko-leninský odborný klub

Stránky Marxisticko-leninského odborného klubu naleznete na http://www.rudyprapor.cz.