Politický marasmus

cssd_sobotka

Vládní krize rozpoutaná premiérem Sobotkou ještě více odhaluje špínu a morální bídu prokapitalistických českých politiků. Co si může veřejnost myslet o premiérovi, jenž demisi vlády oznámil nejprve na tiskové konferenci, a to bez vědomí ministrů, bez konzultací s orgány vlastní strany a s koaličními partnery? O premiérovi, jenž během čtyř dnů prvého květnového týdne tolikrát měnil názory, až připomínal krále z klasické české pohádky a jeho „odvolám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil“? Tak chápe „demokracii“, jíž se tak rád zaklíná?

Pseudolevicové vedení ČSSD se spojilo s pravicovou opozicí i s českou „kafírnou“ v útoku na Andreje Babiše ve snaze zastavit vysoké předvolební preference hnutí ANO. Krátkodobého cíle bylo dosaženo a téměř po měsíci půtek byl ministr financí nakonec vyměněn (jiným politikem ze stejného hnutí), ale až volby potvrdí, zda to nebylo kontraproduktivní. Krize ve vládě přechází v předvolební kampaň, možná nejostřejší v historii ČR. 24. 5. 2017 v pořadu Události buržoazní komentátoři přirovnali nadcházející volby prý pro jejich osudovou důležitost s volbami v roce 1946. Má jít podle nich o „rozhodující boj za udržení parlamentní demokracie“ (buržoazní). Odhady agentury Median zveřejněné ve stejný den ukazují, že ANO sice ztratilo za měsíc 1,5 % příznivců, ale ČSSD 4 % a ODS i TOP zůstaly takřka na stejných číslech jako v dubnu.

Podezřelé už bylo samo načasování začátku vládní krize souběžně se zatýkáním na ministerstvu školství a fotbalové asociaci ohledně rozdělování dotací do sportu. V jiné době by této aféře, do níž jsou zapleteni i politici a lobbisté ČSSD, média věnovala mnohem větší pozornost. Takto díky „demisi-nedemisi“ např. zcela zapadly informace o pozadí rozsáhlé policejní akce. Jak řekl na ČT 24 v první den zásahu jeden odborník, vyšetřování kauzy probíhalo 18 měsíců a vedl jej utajený mimopražský speciální tým; případ prý patří mezi tři až čtyři, jež si vyhradil pro sebe vrchní státní zástupce při řešení loňských sporů o reorganizaci policejních útvarů.

ČSSD a především její předseda mají máslo na hlavě i kvůli jiným aférám, připomeňme zejména privatizaci OKD.  Bohuslav Sobotka v roce 2004 jako tehdejší ministr financí nařídil prodat 46% podíl v OKD za něco málo než přes 2 miliardy Kč. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže tento prodej zrušil a následně se částka vyšplhala na 4 miliardy. Karbon Invest nově nabytý majetek do týdne prodal Zdeňku Bakalovi a po roce ocenila agentura Ernst and Young majetek OKD na 52 miliard Kč. Pan Bakala podle novinářů za 12 let ze společnosti „vytáhl“ na 100 miliard Kč. Za vrchol drzosti považuji letošní návrh Sobotkovy vlády, aby stát odkoupil zadlužené zbytky OKD za symbolickou cenu 1 Kč a s tím převzal i dluh 17 miliard Kč. Nepatří takoví „obchodníci“ se státním majetkem za mříže? Vyšetřovací komisi k této kauze sněmovna jistě neustanoví, ale co dělají údajně nezávislé orgány trestního řízení? Doženou i Sobotku vlastní kauzy, jak to říkají o Babišovi?

Síru a ohně pekelné dští i předseda opoziční TOP 09 pan Kalousek. Další výtečník profláklý za 27 let v české buržoazní politice desítkami skandálů. Skoro denně brojí v ČT či v poslanecké sněmovně proti „konfliktu zájmů“ šéfa ANO. Nebyl však on sám v tomto konfliktu, když převedl jako ministr financí přes 100 milionů Kč ze státního rozpočtu a další miliony z EU na dotace pro firmu Orlík nad Vltavou, s. r. o., kterou vlastní z více než 99 % Schwarzenberg? I „pan kníže“ podnikal po celou dobu svého ministrování, jen se o tom nehodilo mluvit a psát. A nebyl to Kalousek, kdo jako ministr financí navrhl nezdaňovat korunové dluhopisy?

Výše uvedeným nijak nehájím Andreje Babiše. Byl a je dravý kapitalista. Vědělo se to o něm, už když při minulých volbách vstoupil do politiky. A věděla to i ČSSD, když s ním uzavřela koaliční smlouvu a tím převzala spoluodpovědnost za Babišovy čachry. Buržoazní propaganda udělala z mnoha Čechů nemyslící stádo, kterému takové čachry nevadí, a znovu je ochotné miliardáře volit. Mnoho na tom, žel, nezmění ani v květnu rozehrané vládní divadlo. Jeho aktéři mi ze všeho nejvíc připomínají místní politiky z jedné jihočeské obce za císaře pána, jak o nich psal Jaroslav Hašek. Před obecními volbami se vzájemně veřejně uráželi a pomlouvali tak, až si každý myslel, že v té vsi žijí jen samí zloději a lumpové. Když se nakonec servali, museli zasahovat četníci a volby byly zrušeny.

Na výši se za krize neukázal ani prezident Zeman. I když si o buržoazním prezidentovi buržoazní republiky nedělám žádné iluze, když před kamerami mával holí na premiéra ve slavnostním sále Hradu, „vychutnával“ si člověka, jenž ho v minulosti podrazil, ale sám se zbavil dobrých karet ve vládním mariáši. Po Zemanově „žertování“ o likvidaci novinářů při setkání s Vladimirem Putinem přemýšlím, zda dál provokuje své odpůrce nebo je už zcela „mimo“. Milost pro Jiřího Kajínka naznačuje spíše první možnost. Za čtyři roky v úřadu omilostnil osm lidí, kdežto Klaus za více let stovky a Havel dokonce hodně přes tisíc osob, přesto rozruch od „kavárny“ děsí veřejnost, jakoby na svobodu přišel snad každý vrah a násilník. Nehodlám prezidentovi tleskat, ale ani proti němu pískat po boku české pravice.

Ilja Jihlavský