Nebezpečí provokací

usa

Když americký prezident Trump nařídil 7. dubna 2017 vypálit 59 tomahawků na leteckou základnu syrské armády, odkud podle Washingtonu startovala letadla k chemickému útoku, zařadil se po bok svých předchůdců, válečných jestřábů. Jednal bez pověření Rady bezpečnosti OSN. Nečekal na výsledky vyšetřování. Nevzal v úvahu podezření, že sarinem disponují syrští povstalci. Nakolik jsou spolehlivá tvrzení amerických zpravodajských služeb, víme přinejmenším od invaze do Iráku zdůvodňované „odhalením“, že Husajnův režim disponuje jadernými zbraněmi, ale ty se pak nikdy nenašly.

Ponechme stranou, že ačkoli reportér ČT diváky ohromoval úspěšností amerického útoku, ve skutečnosti přes polovinu střel na cíl vůbec nedoletělo a škody byly minimální, mimo jiné i proto, že USA předem o útoku informovaly Rusko. Podstatné je, jak snadno může provokace odstartovat nový válečný požár.

Takřka ve stejné době začala ČT vysílat britský dokumentární seriál Vzestup a pád NSDAP. I když jde o dílo s typicky buržoazním myšlením a netřídní rádoby objektivností, i tam autoři poukázali na roli provokace – zapálení říšského sněmu – při nástupu Hitlera k moci. Jinou provokací, přepadením německého vysílače německou jednotkou v polských uniformách, začal Hitler druhou světovou válku.

Vyprovokovaným incidentem v Tonkinském zálivu začala americká agrese ve Vietnamu. S provokacemi začínaly tzv. barevné revoluce, ukrajinský Majdan či „arabské jaro“. Rizika nové provokace se lze obávat při současných výhružkách amerických politiků vůči KLDR. Provokace mohou mít spojitost s teroristickými útoky, jako byl atentát na koncertu v Manchesteru, mezi jehož 22 oběťmi byli většinou děti a mladiství.

Prezident Trump se může snažit siláckými gesty v zahraničí čelit domácím potížím. Jak napsal bývalý a zkušený americký politik Paul Craig Roberts: „Jako člověk, který do politiky vstoupil z podnikání v nemovitostech a zábavním průmyslu, netušil Donald Trump, v jak hrozivém minovém poli se ocitne, promluví-li o potřebě navázat normální vztahy USA s Ruskem, či zauvažovat o smyslu další existence NATO. Teď je nový prezident v samém středu tohoto minového pole a miny mu jedna po druhé vybuchují pod nohama. A to pod přímým destrukčním řízením amerického vojenskobezpečnostního komplexu, který jak žárlivá a svárlivá kvočna sedí na bilionovém ročním vojenském rozpočtu, vyždímaném z nemilosrdně okrádaných amerických daňových poplatníků. Tím, že plánoval normalizovat vztahy s „nepřítelem“ vytvořeném vojenskobezpečnostním komplexem jen proto, aby se jím dal bilionový rozpočet ospravedlnit, představil se jako hrozba jeho moci a zisku. Což je důvod, pro který bude Trump buď ohnut až k zemi, nebo bude zbaven úřadu.“ (z článku Zteč na Trumpa, 20. 5. 2017 na www.novarepublika.cz). Zatím vývoj nasvědčuje spíše první variantě.

Zastánci globalizovaného kapitalismu se snaží udržet vliv a moc za každou cenu, třeba i nových válečných konfliktů. Zároveň chtějí přesvědčit případné oponenty, že jejich odpor bude marný, respektive odradit každého od jejich následování. Boj proti kapitalismu se stává stále náročnějším, ale nesmí nás to zastrašit!

Ilja Jihlavský, 25. 5. 2017