Levice a pravice

cssd

ČSSD se řítí do propasti. Uvědomují si to i mnozí její funkcionáři a členové. Prohlubují se rozpory o podobu kandidátek mezi centrem a krajskými organizacemi, především v jižních Čechách a severu Moravy. Nedivil bych se, kdyby v říjnových volbách skončila ČSSD obdobně jako francouzští socialisté v tamějších prezidentských volbách, kde hlavní příčinou jejich porážky byla politika otevřeně nepřátelská zaměstnancům.

Vítězství centristy Macrona ukazuje, že elity buržoazního světa, v Evropě soustředěné v orgánech EU, učiní cokoli, aby nebylo jejich postavení ohroženo. Manipulují masami i hlasy. Jistě není náhodné, že Macron i jím nově jmenovaný předseda vlády Philippe se účastnili loňské konference Bilderbergu. Ani to, že Macron před vstupem do politiky pracoval jako bankéř u Rotschildů. Podivný pravolevý slepenec, z něhož sestavil Macron novou francouzskou vládu, vede k zamyšlení, zda má ještě opodstatnění tradiční politologické schéma levice – pravice.

Toto členění politické scény vzniklo za francouzské buržoazní revoluce. Pracuje s pojmy, jimž může každý dávat různý význam a smysl. V kapitalistickém světě fakticky zastírá skutečnost, že „socialistická“ tzv. levice je součástí buržoazního zřízení, neusiluje o jeho likvidaci, ale nanejvýš o větší sociální přijatelnost. Sice nic nového pod sluncem, ale nebezpečnější než za dob Druhé internacionály, neboť novodobým bernsteinům a kautským chybí protiváha bolševiků.

Žel, i postoje mnohých představitelů KSČM patří do ranku takto chápané „levice“. Vzhledem k tomu je vhodnější, když místo toho budeme raději využívat jednoznačnější dělení prokapitalistický-protikapitalistický.

 

Ilja Jihlavský