NA DRUHÉM MÍSTĚ KANDIDÁTKY KSČM V PRAZE BUDE OPĚT ANTIKOMUNISTA

dolejs

Krajská nominační konference KSČM v Praze v den 69. výročí vítězství pracujícího lidu nad buržoazií a reakcí, 25. února 2017, zvolila na druhé místo kandidátky do Poslanecké sněmovny místopředsedu KSČM a dlouholetého poslance Ing. Jiřího Dolejše. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby předtím od mnoha delegátů nezaznívala tvrdá kritika nevýrazné a oportunistické politiky KSČM. Znovu se ukázal rozpor mezi slovy a činy těch, kteří sice volají po boji za socialismus, ale poté znovu staví do svého čela takového představitele, který je nejpříznačnějším ztělesněním plně státotvorného vedení strany, včetně výsměchu dějinám a představitelům revolučního hnutí.

Nejen to, Jiří Dolejš se opakovaně veřejně postavil na stranu imperialismu. V březnu 2015 prosazoval v Parlamentních listech možnou „společnou obranu v rámci EU“, tedy posílení české účasti v imperialistických strukturách. V únoru 2013 uvedl pro Parlamentní listy: „EU ano, ale s lepšími pravidly – neboli jiná společná Evropa je možná. Toho se drží KSČM po celou dobu své existence.“ To neodpovídá skutečnosti. Před referendem o vstupu ČR do EU v červnu 2003 KSČM doporučila svým voličům, aby hlasovali proti vstupu. J. Dolejš však prohlásil, že hlasoval pro vstup (stejně jako poslanci Rujbrová a Ransdorf). V březnu 2010 se pro Mediafax vyslovil pro zvýšení pravomocí evropských institucí, tedy za další omezení české státní svrchovanosti. Současně vyjádřil obavu z rozpadu EU.

Zatímco kdysi vedla KSČM kampaň proti vstupu ČR do NATO, v květnu 2010 J. Dolejš pro ČTK řekl, že „je naším zájmem, aby Česká republika vystoupila z vojenské složky NATO“. Dodnes se tento zvláštní požadavek na vystoupení z vojenských struktur vojenské organizace objevuje. V r. 2003 byl Dolejš jedním ze šesti poslanců KSČM, kteří hlasovali pro rozšíření NATO o sedm zemí východní Evropy. Dodnes neprovedl sebekritiku a jeho výsadní pozici ve straně to nijak neuškodilo.

Známý je opakovaným odmítáním znárodnění, tedy požadavkem na zachování kapitalismu na věčné časy. V lednu 2016 se zastal Milady Horákové proti Martě Semelové. Horáková prý byla souzena neprávem, lze tedy z jeho postoje domýšlet, že Semelová je souzena právem. V prosinci 2011 uctil ve sněmovně minutou ticha památku ikony kontrarevoluce V. Havla, jako ostatně většina poslanců KSČM. Ostře se distancoval od komsomolců za „neuctivé“ vyjadřování o zesnulém.

Už se zapomnělo na korupční kauzu z r. 2009, kdy byl ochoten za slibovaný milionový dar nepodpořit zákon proti hazardu? Nakrátko pak přestal být místopředsedou strany, ale její mediální tváří číslo 1 zůstal.

Při diskutovaném zpoplatnění vysokých škol se Dolejš zastával určité formy odloženého školného, když se např. v únoru 2004 vyjádřil pro Právo: „Vzdělání není jen veřejně prospěšná záležitost, ale i vaše osobní investice. Pokud někdo absolvuje perspektivní obory, jako je právo, a dosáhne na základě toho určitého příjmu, mohl by na toto být uvalen jakýsi odvod, který by pomáhal zpětně financovat vysoké školství.“

Odmítání „stalinismu“ a jeho „deformací“ a obhajoba „obrody“ v r. 1968 jsou základními tezemi Dolejšova výkladu dějin. Značná část vedení strany hodnotí minulost shodně. Rok 1989 označil Dolejš za promarněnou šanci, jak společnost změnit k lepšímu. Jak uvedl 12. 2. 2016, každá diktatura (tedy i proletariátu) je proti demokracii a lidskosti. V červnu 2005 prosazoval, aby se KSČM jednoznačně omluvila „za zločiny“, které se staly během vlády KSČ. Dle zprávy BBC z listopadu 2004 nazval Klementa Gottwalda „rozporuplným a nešťastným politikem“ a označil své hodnocení za „snahu o objektivní a vyvážené stanovisko“. O tři roky později ve svém článku „Klement Gottwald: Padouch nebo hrdina?“ tvrdil, že po r. 1948 „začínají nabývat tragické rysy Gottwaldovy životní dráhy navrch“ (v originále navíc s pravopisnou chybou). Socialismus v Československu měl prý „zejména v 50. letech často rysy státního terorismu“, „lze doslova hovořit o justičních vraždách“.

Z Gottwalda se prý „na konci života stal zlomený, v alkoholu se utápějící člověk“. Těžko soudit, kam to dotáhne Dolejš, ale na předsedu vlády a dělnického prezidenta sotva. A nebyl to Gottwald, ale Dolejš, který se nechal fotografovat ve zjevně podnapilém stavu s láhví toho, čemu se dnes nesmí říkat rum, zvedaje prsty do symbolu „vítězného V“.

Ostatně Dolejšův pohled na kulturu je svérázný. V srpnu 2014 zveřejnil na internetu fotografii antikomunistických pseudoumělců „The Plastic People of The Universe“ s komentářem: „Legenda…“ Kritiku svého počínání komentoval slovy: „Rozhodně bych z nich nedělal nějakou chátru.“

Opravdu nám nestačí antikomunismus zvenčí, potřebujeme ho šířit i uvnitř strany?

Vzhledem k očekávanému zhoršení volebních výsledků KSČM a zběsilé mediální kampani vedené proti vedoucí pražské kandidátce Martě Semelové, jakož i protěžování Dolejše Českou televizí, je možné, že Dolejš bude v příštím období jediným „komunistickým“ poslancem za Prahu. A možná, že posledním.

Prokop Haken