100. VÝROČÍ VŘSR SE MUSÍ STÁT ROKEM MARXISMU

rijnova_revoluce_01

Od VŘSR uplynulo celé století. Dovedu si představit oslavy, pokud bychom, my komunisté a dělnická třída, měli politickou moc. Nevzpomínáme však pouze stoleté jubileum, ale i 25. výročí vítězství kontrarevoluce, která zasadila strašnou ránu věci Velkého Října a vrátila dělnické hnutí a veškeré lidstvo o staletí zpět.

Slavit nyní nadšeně jubileum VŘSR se zdá být hloupé, falešné a neupřímné. Ovšem poklesnout na mysli a propadat zoufalství je horší – to je přímo smrt.

Stojíme před nejtěžším bojem. Musíme začít vše znovu. Odstranit všechny chyby, které pomohly našemu nepříteli zničit socialismus a zvítězit. Pokud to neuděláme my, neudělá to nikdo. Pak naším osudem bude pouze zahnívání, degenerace a smrt.  Zůstává nám pouze jediné: sebrat síly, povstat a začít znovu od začátku. Jiné východisko nemáme.

Čeká nás nejtěžší úkol. Ale vždyť ani naši předchůdci to neměli lehčí. Při uskutečňování první socialistické revoluce na světě překonali nelidské těžkosti. A pokud to mohli uskutečnit oni, můžeme to dokázat i my. Máme to nyní jednodušší i složitější.

Jednodušší proto, že máme příklad bolševiků a neocenitelnou zkušenost Října 1917. My již víme, že vítězství socialistické revoluce je možné. Víme, že dělnická třída může uchopit politickou moc a vytvořit vlastní stát. Viděli jsme na vlastní oči, že závody i továrny mohou úspěšně pracovat bez kapitalistických vlastníků. Přesvědčili jsme se, že ekonomika může existovat a rozvíjet se na bázi všelidového vlastnictví podle jediného státního plánu bez svatého grálu kapitalismu – soukromého vlastnictví a konkurence. Z těchto hledisek to máme jednodušší než naši předchůdci. Ti tyto zkušenosti neměli, protože budovali socialismus poprvé.

Složitější to máme proto, že buržoazní ideologové využívají všech těžkostí a chyb, kterých se dopustili naši předchůdci, první budovatelé socialismu. K chybám a neúspěchům dochází při každém velkém historickém přelomu, za každé revoluce a tím více při budování prvního dělnického státu v dějinách.

Ten, kdo to nechápe, kdo si myslí, že takový gigantický historický skok je možné realizovat hladce, je prostě nesoudný. Buržoazní ideologové využívají obratně všechny chyby první proletářské revoluce, (které byly z 90 % do revoluce prosazeny samotnou buržoazií), všechny nezdary a chyby, ke kterým došlo při budování sovětského socialismu a světové socialistické soustavy k tomu, aby odvrátili pracující od ideologie komunismu.

Nejvyšším trumfem našich nepřátel je zánik sovětského socialismu.

„Socialismus zahynul, to znamená, že socialismus není možný. Šlo pouze o bezohledný, nesmyslný, ješitný pokus. Změnit lidskou podstatu, porazit vlastnické instinkty, vytvořit spravedlivou společnost je pouze utopie a nemá cenu se dále pokoušet. Kapitalismus a soukromé vlastnictví jsou věčné, konkurence a sobectví budou existovat vždy. Smiřte se s tím, přizpůsobte se existujícímu zřízení a nesněte o tom, že by se to mohlo změnit.“

Tuto podlou a jedovatou lež se snaží dostat do povědomí občanů buržoazní ideologové.

Musíme si přiznat, že se jim již dlouho daří tímto jedem demoralizovat dělnickou třídu, přesvědčovat ji o zbytečnosti boje za spravedlivější společnost. A to je ten největší problém, kterému musíme čelit a který bolševici neměli.

V současném okamžiku se soustřeďuje nejostřejší boj na oblast ideologie. Ani jedna třída nemůže úspěšně vést třídní boj bez vlastní ideologie. Buržoazie před zahájením svého boje s feudály v průběhu celého 18. století vypracovávala svou ideologii. Teprve pak, až se vyzbrojila vlastní ideologií, mohla svrhnout evropský feudalismus.

Dělnická třída, která v první polovině 19. století vstupovala na dějinnou arénu a připravovala se k rozhodujícímu boji s buržoazií, potřebovala vlastní ideologii, kterou se stal marxismus. A pokud dělnická třída tuto zbraň ovládala, byla neporazitelnou. Nicméně buržoazie dokázala využít smrti sovětského socialismu, zmatenosti a rozčarování dělnické třídy po tomto úderu k tomu, aby ji vytrhla z rukou tuto zbraň. Buržoazie dokázala kout železo, pokud je žhavé a zaměřila se na vnášení nedůvěry k marxismu do vědomí pracujících a zbavila je tak jejich hlavní ideové zbraně.

Zbavila tak dělnickou třídu síly, zneschopnila ji splnit její historickou úlohu – zlikvidovat kapitalismus a vybudovat komunismus, realizovat tisíciletou tužbu lidstva po spravedlivé společnosti.  

K tomu, aby dělnická třída a pracující znovu získali svou sílu, povstali z kolen a pokračovali v boji, jsme my komunisté povinní jim vrátit jejich ideovou zbraň. Především si musíme odpovědět na hlavní otázky:

  1. Proč došlo k buržoazní kontrarevoluci a proč jsme ji nedokázali zabránit?
  2. Co dělat nyní a jak překonat důsledky kontrarevoluce a jak znovu porazit kapitalisty, rozbít jejich vládu a nastolit vládu pracujících?
  3. Jak provést novou socialistickou revoluci?
  4. Jak nedopustit opakování kontrarevoluce?

Pokud neodpovíme na tyto otázky, pokud nevyzbrojíme dělnickou třídu ideologickou zbraní, nebude moci pokračovat v boji.

Proto je jasné, jak bude nejlépe oslavit stoleté výročí VŘSR. Musíme obnovit naši činnost zaměřenou na vzdělávání dělnické třídy a pracujících a učinit ji dokonalejší než dosud.

Tento rok, zejména proto, že bude rokem jubilejním, bude zvlášť těžký.

Proti nám bude vedena komplexní informační válka, rozsáhlejší, než byla dosud. Lokajové kapitalismu budou s novou sílou ohlupovat obyvatelstvo. Jejich cíl je jediný: dostat do vědomí pracujících, že jejich boj za socialismus je nesmyslný.

Jedni budou otevřeně hanobit SSSR a socialismus, druzí se budou prezentovat jako jejich ochránci.

Nepůjde vůbec o spory osobností obou směrů. Oba budou mít jediný cíl. Jak očerňovatelé socialismu, tak i jeho údajní ochránci budou usilovat o jediné – dosáhnout toho, aby se pracující vzdali revolučního boje a uzavřeli třídní smír s kapitalisty.

Jejich činnost v zákonodárných sborech ukazuje, že nejsou nepřáteli, ale kolegy. Hrají různé úlohy ve stejné divadelní hře. Cíl mají však stejný: oklamat dělnickou třídu a pracující a udržet je pod vládou kapitálu.

Musíme se postavit proti oběma: jak proti nepřátelům marxismu, tak i proti jeho údajným přátelům.

Musíme čelit všem pokusům o překrucování marxismu a jeho přizpůsobení zájmům buržoazie.

Budeme, alespoň naše určitá část, pokračovat v boji za čistotu marxistické ideologie, za to, aby ideová zbraň revolučního proletariátu byla vždy připravena k boji.

V posledních letech začal marxismus opět sílit. Do našich řad přišly nové, čerstvé síly. V Rusku se ostře zvýšil zájem mládeže o marxismus. Mladí lidé jsou nadšeni a projevují snahu o ovládnutí marxismu.

Studují se skutečným zápalem. Věnují studiu mnoho času. Vytvářejí vlastní zdroje k realizaci komunistické propagandy, diskutují na sociálních sítích, rozkrývají buržoazní mýty a pomáhají vzdělávání dělnické třídy.

Tato mládež je naší nadějí. Má svěží myšlení, žíznivé po nových poznáních, vše si osvojuje v běhu.

Tato mládež není oslabena ochablostí a lhostejností starších generací, které vyrostly v ovzduší brežněvovské politiky kompro- misu. Její city jsou otevřenější a také ostřejší. Proto je tato mládež schopna stát pevně na marxistických pozicích a neuchy- lovat se od nich ani nalevo, ani napravo.

Dovídáme se i o nových a nových komunistických organiza cích, které vznikají v zahraničí a vyhlašují za svou ideologii marxismus – leninismus. I v těch to organizacích působí zejména mládež.

Proto můžeme s přesvědčením říci – komunismus se obrozuje. Dělnická třída se znovu chápe své ideové zbraně a začíná se připravovat k boji.

Ať je tento rok rokem upevňování a násobení síly dělnické třídy.

Ať se výročí VŘSR stane rokem marxismu.

 K. K.