ÚLOHA KOMUNISTICKÉ OSOBNOSTI V DĚJINÁCH

lenin-stalin

Výkonné instituce profesionálního antikomunismu věnují mimořádnou pozornost nepřímému nátlaku na komunistické vůdce. Zpočátku psychologickému a teprve pak ideologickému. Velmi podrobně zkoumají osobní údaje a charakterové vlastnosti. Pokud v nich převažují, před stranou skrývané, škodlivé morální rysy jako jsou touha po moci, bezzásadovost, vydávána za politickou pružnost, náklonnost ke kompromisu s mocí a k buržoaznímu epikurejství (prostopášnému životu), zaměří se na rozvíjení a využívání těchto osobních vlastností. Začínají navazováním partnerských vztahů, zdůrazňují výjimečnost a význam osobnosti, ještě včera nepřijatelného politického soupeře. Uvádějí ho mezi buržoazní politickou elitu, sdruženou v zednářských lóžích a Bilderbergském klubu. Nejúčinnějším prostředím jsou poslanecké sněmovny, ve kterých panuje nejvhodnější atmosféra pro buržoazní pochlebování „vůdcům“. Renegátstvím od komunistické morálky začíná cesta k opuštění komunistické ideologie. Touto cestou prošli představitele eurokomunismu Enrico Berlinguer a Carillo. Komunistické strany, které vedli, postihl smutný osud. Celou cestou renegátství od komunistické morálky a ideálů, až po rozbití vlasti, prošel Gorbačov, laureát Nobelovy ceny, zlaté medaile amerického Kongresu a titulu nejlepší Němec. Západní tajné služby dosáhly dokonalosti ve hře na strunách neukojitelné, měšťácké ješitnosti těch členů vedení strany, kteří své komunistické přesvědčení pouze předstírali. Stačilo vytvořit mýtus o velikosti a všemocnosti Gorbačova, a ten na něj ihned zabral.

Odlišnou technologii používají antikomunisté vůči opravdovým lídrům komunistických stran. Usilují o jejich morální a politickou diskreditaci. Víra lidí v komunisty, jako nositele velkých ideálů, je závaznou podmínkou jejich vlastní víry v komunistické ideály.

Jakmile je tato víra zpochybněna, ideály jsou znehodnoceny. Antikomunističtí profesionálové to dobře znají a činí vše pro to, aby znehodnotili, zvulgarizovali osobnost čestného komunistického vůdce. Nasazují do vědomí lidí lži a polopravdy, které vyvolávají pochybnosti o jeho čestnosti.

Výmysly a pomluvy jsou vydávány antikomunisty za pravdivé skutečnosti. Úspěšnost jejich působení, vypočítána na důvěřivost a nezkušenost mas, je vysoká. Antikomunistické kampaně nabírají na intenzitě
v okamžiku, kdy komunistické strany získávají popularitu. Před VŘSR šířili o Leninovi pomluvu, že je agentem německého generálního štábu. Když se začala zvyšovat popularita Stalina, vyšli se lži o Stalinově spolupráci s carskou Ochrankou.

Od vzniku KS RF jsou fabrikovány lži o předsedovi ruských komunistů, Gennadiji Zjuganovovi: o jeho tajné spolupráci s Jelcinem, Putinem
a Medvěděvem, utajovaných komerčních aktivitách, uzurpování moci ve straně a opouštění marxistické ideologie. První dva mýty adresovány ruským voličům a další dva členům KS RF. Cílem je otřást důvěrou k předsedovi strany nejen u voličů, ale i u komunistů. Významným nástrojem je prosazování vykonstruovaných kauz, jako je Ukrajinský hladomor a katyňská kauza.

Proč nomenklaturní elita přijala tak lehce americký projekt reformování Ruska?

Americkým stratégům se podařilo spojit své projekty se zájmy špiček vládnoucí elity. Nejvyšší nomenklaturní stranické kádry SSSR, které zavedly zemi do slepé uličky, se s cílem udržení svých privilegií vzdaly demokratické reformy země a ochotně se podřídily americkým poradcům. V posledním období existence SSSR ztrácelo politické vedení země svou profesionální kompetenci a spojení s lidem. Většina představitelů ruské vládnoucí elity udělala svou kariéru v pozdním období výstavby socialismu, charakterizovaném mravní a profesionální degradací vládnoucí vrstvy a rozkvětem protekcionismu, bezzásadovosti a podlézání. Do vedení přicházeli konformisté, orientování na konzumní společnost západního typu, připraveni sloužit každému, kdo jim to umožní. Účast v privatizaci lidového vlastnictví byla vyvrcholením jejich touhy po zbohatnutí.

Publicista Jurij Muchin, který se jako první postavil do čela boje proti falsifikaci sovětských dějin a obviňování Stalina a politbyra z vydání příkazu k likvidaci zajatých polských důstojníků k tomu uvádí: Na jednání poslanecké frakce KS RF o postupech reakce na falšování dějin
v souvislosti s postupy Putina a Medvěděva, přiznávajících Stalinovu odpovědnost za smrt mnoha tisíc polských důstojníků jsem se setkal
s historikem, profesorem a doktorem věd A. N. Kolesnikem, specializujícím se na shromažďování informací rozhovory s dosud žijícími představiteli politické a státní moci SSSR. Z jeho rozhovoru s dosud žijícím,
i když těžce nemocným místopředsedou KGB armádním generálem F. D. Bobkovem, náčelníkem 5. správy (ochrana ústavního zřízení), vyplynulo, že všichni příslušníci současné ruské oligarchie, Berezovskij, Gusinskij, Abramovič a další byli do konce existence SSSR agenty KGB. Informovali o situaci ve vrstvě inteligence. Zejména jim bylo předáno všelidové vlastnictví, na příkaz nejvyšších funkcionářů. Tedy od Gorbačova, maximálně od okruhu jeho spolupracovníků. Podle profesora Kolesnika, A. N. Jakovlev nejbližší spolupracovník Gorbačova naprosto vědomě a cílevědomě prováděl kádrovou politiku a měnil společenské zřízení SSSR. Svým podřízeným přímo vydával úkoly k falsifikaci dějin a ani před nimi neskrýval své záměry, že právě tato falsifikace bude využita k usnadnění změny režimu.

Jedině tak se dá vysvětlit bleskový pád socialismu v SSSR. Nejen dvacetimilionová komunistická strana, ale i celá armáda stranických a komsomolských funkcionářů souhlasila s radikální změnou státní moci a většinou se přimkla k nové, nyní již antikomunistické „vládní straně“. Bývalí komunisté se bez problémů spojili s Jelcinem a později vstoupili do strany „Jednotné Rusko“. Po realizaci nomenklaturně – kriminální privatizace, se vládnoucí vrstva ještě více přimkla k USA a Západu. Uvědomila si, že USA a jejich spojenci v NATO vlastní mocná masmédia a další prostředky vlivu a vědí, jak tyto prostředky využít ke svržení nepohodlných vlád. Dostat se s nimi do sporu je nebezpečné. Zvláště pro vlády, které nemají podporu lidových mas. Spojené státy a jejich spojenci jsou hlavními garanty úspěšné emigrace nynějších vládců a jejich rodin, v případě změny moci. Analýza stavu vlády po zmanipulovaných parlamentních
a prezidentských volbách, jejichž výsledkem je podivný tandem Putin – Medvěděv, vede k závěru, že jeho vznik nebyl motivován pouze úsilím Putina udržet si i nadále svou moc, majetek a beztrestnost, ale hlavně proto, že po jeho odchodu by se mohl zhroutit celý systém vlády ruské oligarchie. Oligarchie, včetně Putina a Medvěděva má uložen majetek v západních bankách. Kromě toho vlastní velké množství nemovitostí. Mnozí z nich mají dvojí občanství. Obezřetnější, jako ministr zahraničí Lavrov, již dávno přesunuli na Západ své rodiny a příbuzné. V tisku se často hovoří o jakési strategii ruské zahraniční politiky. Jde však pouze
o rétoriku pro vnitřní použití, kterou mistrně zvládl zvláště Putin. Jinak se ruská zahraniční politika pohybuje v limitech „dovoleného“ a řeší pouze druhořadé problémy.

 

Karel Kluz