Recenze dokumentárního filmu Olivera Stona „Ukrajina v ohni“

ukrajina

Především je potřeba se zamyslit, proč má tento dokument takový význam v boji progresivních sil Evropy a Ameriky proti neonacismu.

  1. zasedání Valného shromáždění OSN schválilo 19. prosince 2016 „Rezoluci číslo: A/71/482 DR I“, ve které VS OSN vyzývá vlády všech států světa, aby přijaly efektivnější opatření k boji proti glorifikaci nacismu, neonacismu a jiných praktik, které podporují oživování současných forem rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a s nimi spojených intolerancí.

Pro přijetí rezoluce hlasovalo 134 členských států OSN, proti byly USA a Ukrajina, 49 států se zdrželo hlasování. Mezi nimi Japonsko a všechny státy EU včetně Estonska, Chorvatska, Itálie, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Německa, Slovenska, Španělska a dalších, jejichž nacistické a fašistické režimy se podílely na vyvražďování milionů komunistů, Slovanů a Židů v době II. světové války a které by se měly příští staletí ze svých zločinů kát a omlouvat. Rezoluci nepodpořil ani lokajský režim ČR, ve kterém sehrává dominantní úlohu spojenectví sociální demokracie, kléru a finanční oligarchie a který znásilnil politickou moc v Čechách.

Izrael hlasoval pro rezoluci. Zatím si nic jiného dovolit nemůže, jestliže chce i nadále předstírat, že si váží milionů židovských obětí holocaustu. Čeští komunističtí poslanci jako každý rok mlčí. Žádné interpelace obviňující sociálně demokratického předsedu vlády a jeho ministra zahraničí Zaorálka. Lhostejnost.

Při tom existence Internetu nám umožňuje bránit se všem útokům proti komunistům a k nim odmítnutí uvedené rezoluce VS OSN náleží.  

Většina západních filmových kritiků a publicistů se vyhýbá hodnocení vývoje rusko-ukrajinských vztahů, k jejichž zásadním změnám došlo po krveprolití na kyjevském Majdanu – Náměstí nezávislosti.  

Kromě ruských a ukrajinských komunistů se pokusil o reálné zhodnocení nacistického puče proslulý progresivní americký režisér, producent a dokumentarista, držitel tří Oskarů Oliver Stone. Stone se nebál vyslovit svůj vlastní názor, kterým zpochybnil nejen oficiální postoj Washingtonu, ale všech politických elit, představujících západní, protiruský kapitalismus.

Již v roce 2014 podpořil Stone hodnocení ukrajinského nacistického puče v souladu s prohlášeními ruské vlády.  

Stone tehdy uvedl, že „ukrajinská revoluce“ proběhla na „objednávku“ CIA, včetně svržení zákonného prezidenta Viktora Janukovyče, obviněného pučisty z odpovědnosti za vraždění demonstrantů, které ve skutečnosti provedly dobře vyzbrojené, v Polsku a v Pobaltí vycvičené neonacistické síly.    

Prohlášení Olivera Stona byla krajně negativně přijata ultrapravicovou propagandou zpracovanou americkou veřejností. Stone se však rozhodl, že potvrdí své názory prostřednictvím toho, co je mu nejbližší: dokumentárním filmem.

K dosažení pravdivého pohledu na krveprolití v Kyjevě, Stone v průběhu práce na filmu vyhledal očité svědky a setkal se s prezidentem Putinem i Viktorem Janukovyčem.

Co se tehdy stalo na Ukrajině a jak zemi zaplavila „revoluční vlna“? Dokument měl odhalením zločinů kyjevské „elity“ otřást veřejným míněním v Evropě.

Již v červnu 2016 dosáhl film „Ukrajina v ohni“ nejvyššího ocenění na festivalu v sicilské Taormině.  

Dokument odhaluje šokující fakta o americké účasti v přípravě puče, která se naprosto liší od informací v evropských médiích. Film se snaží prezentovat dějiny Ukrajiny od 17. století do současnosti. Současně je i kronikou vzniku ukrajinského nacionalismu od Stěpana Bandery až po Dmitrije Jaroše. V dokumentu je zdůrazněno, jak CIA spolupracovala s ukrajinskými nacionalistickými organizacemi již od roku 1946. V boji proti SSSR je využívala ke sběru zpravodajských informací, což potvrzují nyní odtajněné dokumenty o činnosti CIA.

Od konce roku 1941 zavraždili ukrajinští nacionalisté pouze na wehrmachtem okupovaném území asi 200 tisíc Židů. Po II. světové válce jim americké tajné služby umožnily, aby se ukryli v USA, Kanadě a Jižní Americe. Jako příklad je ve filmu uveden Mykola Lebeď, nacionalista a aktivista, odpovědný za vyvražďování Poláků v ukrajinské Volyni, kterému bylo umožněno emigrovat do USA, kde v klidu žil až do své smrti v roce 1998. Nikdy nebyl ani obžalován ze spáchaných zločinů.

Film se zmiňuje i o účasti amerických tajných služeb na vyvolání „Oranžové revoluce“ v roce 2004, kterou započala válka proti Rusku, která trvá dodnes.  Výsledky tehdejších voleb prezidenta, které vyhrál Janukovyč, byly zfalšovány a vítězem byl určen Viktor Juščenko, jehož manželka byla americkou občankou a za prezidentství Ronalda Reagana zaměstnankyní ministerstva zahraničí.  

Juščenko, který nedokázal prosadit americké zájmy na Ukrajině a zejména vyvolat válku s Ruskem, prohrál v dalších volbách s Janukovyčem. Tím americký pokus o ovládnutí Ukrajiny „demokratickou“ cestou skončil a následoval puč, jehož důsledkem jsou i desetitisíce mrtvých Rusů v Donbase. Ukrajina se tak změnila v trvalé ohnisko napětí v Evropě. Je otázkou, zda se tento problém vůbec podaří EU vyřešit.

Režisérem filmu je v USA žijící Ukrajinec Igor Lopaťonok. V průběhu puče pobýval na v Kyjevě a stal se tak očitým svědkem krvavých událostí.

Stone nebyl pouze producentem filmu. V průběhu natáčení osobně diskutoval s Vladimírem Putinem. Prezident mu exklusivním interview odpověděl na všechny, i ty nejostřejší dotazy. Vysvětlil Stoneovi, proč se stala Ukrajina tak zranitelnou po rozpadu SSSR a jak vznikl nový způsob vedení válek prostřednictvím „barevných revolucí“. Objasnil mu význam vojenské základny na Krymu a analyzoval ukrajinskou „demokracii“ i příčiny jmenování bývalého gruzínského prezidenta Saakašviliho gubernátorem oděské oblasti. Tento čin označil Putin za plivanec do tváře občanů Oděsy a ponížení všech Ukrajinců. Od prezidenta se Stone dověděl, co předcházelo Majdanu a kdo se rozhodl zavraždit Janukovyče.

Viktor Janukovyč osobně seznámil Stonea s ekonomickými problémy na Ukrajině v roce 2013, jednáními s ruskou vládou, představiteli MMF i s příčinami svého útěku ze země. Již před tím zjistili příslušníci ukrajinských tajných služeb, že teroristé dostali úkol nebrat Janukovyče do zajetí, ale zastřelit ho v automobilu. Proto požádal Putina o povolení emigrovat Ruska, kam odletěl vrtulníkem. Kolona prezidentských vozidel, která odjela bez Janukovyče, byla postřelována pučisty z ručních zbraní.

O událostech, ke kterým došlo v kritické noci 30. 11. 2013, bylo napsáno mnoho, ale detaily nebyly nikdy odhaleny. Bývalý ministr vnitra Ukrajiny Vitalij Zacharčenko vypráví v dokumentu o tom, kdo rozhodl o použití násilí proti demonstrantům a co urychlilo začátek protestů. Ministerstvo vnitra mělo informaci, že protestní akce začnou až v roce 2015. Opozice však využila skutečnost, že nejdříve kabinet ministrů a pak i prezident se rozhodli dočasně odložit podpis asociační smlouvy s EU. V listopadu 2013, krátce před počátkem události na Majdanu, začaly vysílat tři nové televizní kanály, které získaly okamžitě popularitu: „Spilno TV“, „Občanská TV“ a „Espresso TV“. Jak vznikly a kdo je sponzoroval?

Americký investigativní novinář Robert Parry vystoupil v dokumentu jako samostatný expert. Objasnil, kdo prosazuje zájmy USA v zahraničí a financuje opoziční média. Na prvním místě je to NED – Národní fond na podporu demokracie (National Endowment for Democracy) a další „nevládní“ organizace USA, které nejenže financují a organizují opoziční hnutí, ale organizují i výcvik aktivistů a novinářů, aby dokázali reprezentovat a prosazovat americké zájmy a pohledy na události v nejpříznivějším světle. Experti je připravovali na otázky, jak získat popularitu a využít ji k ovlivnění urychlení vývoje událostí a dosažení stanovených cílů.

Autoři dokumentu popisují proces, ve kterém se přeměnilo Rusko v hlavního nepřítele Ukrajiny. Kdo a jak diskreditoval Putina i Janukovyče v očích Západu. Dokument „Ukrajina v ohni“ analyzuje i záhadné zbití novinářky Taťany Černovilové a vraždu účastníka Majdanu Sergeje Nigojana. Nešlo o náhodu, ale o cílevědomě připravenou provokaci. Pozornost je věnována i krymskému referendu o připojení k Rusku. Zabývá se i zdůvodněním, proč americká média obvinila Rusko z anexe Krymu, bez ohledu na téměř stoprocentní souhlas obyvatel Krymu s připojením. Čestný průběh referenda potvrdili všichni zahraniční pozorovatelé.

V závěru filmu si tvůrci kladou otázku, zda jsme svědky začátku nové studené války, a pokud ano, zda je lidstvo schopno tuto válku přežít.

Karel Kluz

 

Dokumentární film je možné zhlédnout zde:

http://www.nwoo.org/2016/11/25/oliver-stone-ukrajina-v-ohni/