MALÉ ZAMYŠLENÍ

dialog_zahlavi

Když ve třicátých letech minulého století položil Karel Čapek Vladislavu Vančurovi otázku, jak poznáme uvědomělého proletáře v řadách německých vojáků, pakliže napadne německá armáda naši vlast, jasnou odpověď nedostal. Spolu s Karlem Čapkem je nutno ptát se i dnes: „Jak poznáme uvědomělého proletáře v řadách muslimů, až zaplaví naši zem?“ Ani dnes se jasné odpovědi nedočkáme.

V Německu tehdy nejreakčnější síly kapitálu uvrhly vůdčí osobnosti uvědomělých proletářů do koncentračních táborů, přípravou na válku odstranily nezaměstnanost a šovinistickou propagandou uhnětly „lidovou masu“, která byla ochotna naplňovat zájmy nejreakčnějších sil kapitálu.

Dnes nejreakčnější síly světového kapitálu využívají řízenou migraci muslimů do Evropy rovněž k prosazení svých zájmů. Společenské procesy nelze totiž hodnotit podle dílčích momentů, nýbrž podle jejich hlavní vývojové tendence. A z tohoto pohledu má řízená migrace muslimů do Evropy objektivně reakční charakter, neboť jejím cílem je:

  1. Snížit hodnotu pracovní síly v evropských státech a tím celkově zvýšit míru vykořisťování.

2. Vyvolávat ozbrojené konflikty uvnitř evropských států za účelem zbavování se  „nadbytečného počtu“ obyvatel, a urychlit tak růst kapitálu.

3. Řešit růst rozporů mezi americkým a evropským imperialismem ve prospěch  imperialismu USA.

4. Vytvořit rezervoár úderného štítu pro případnou válku s Ruskem.

5. Urychlit proces multikulturalismu, jehož ekonomickým základem je volný pohyb pracovní síly a kapitálu za účelem maximalizace zisků buržoazie. Smyslem multikulturalismu je zbavit člověka jeho historických kořenů a tradic a přetvořit ho do jakési „lidové masy poslušných robotů“, která bude ochotně sloužit zájmům nadnárodních monopolů. Jde o soudobou podobu kosmopolitismu. Vlastenectví se do procesu multikulturalismu nehodí. Proto jsou jakékoli projevy vlasteneckého cítění označovány multikulturními aktivisty za nacionalismus, rasismus a xenofobii. Tvůrčí a kritické myšlení tomuto procesu rovněž odporuje. Proto je myšlení lidových vrstev národa zahlcováno manipulativní lží, šířenou nejreakčnějšími buržoazními politiky, masmédii a řetězcem pseudohumanistických a neziskových organizací. Proto byl proti vůli devadesáti procent pedagogických odborníků  prosazen v českém školství proces inkluze, financovaný prý Sorosem, pravou rukou rodiny Rothschildů, který má dokončit rozvrat v našem školství, započatý zavedením školních vzdělávacích programů, v nichž pod rouškou „tvůrčí svobody učitele“ byla odvržena svoboda vědeckého poznání v oborech společenských věd. Svoboda vědeckého poznání je nahrazována slepou vírou v subjektivní myšlenkové konstrukce, mající svou oporu v náboženství. Vědecké poznání člověka osvobozuje, slepá víra ho zotročuje. Zpětný chod dějin dnes potřebuje to druhé. Církevní restituce v České republice nebyly tedy jevem nikterak náhodným. Bojový islám však naplňuje „umění slepé víry“ v soudobém světě mnohem intenzivněji. Multikulturalismus nemá nic společného ani s proletářským internacionalismem, bojovou solidaritou proletariátu, v níž se harmonicky spojuje vlastenectví s naplňováním historického úkolu dělnické třídy, ani s procesem zániku historické kategorie národa, k němuž může dojít až po vítězství socialismu v celosvětovém měřítku. Multikulturalismus je reakční ideologie vlastníků nadnárodních monopolů.    

Není pochyb, že příčinou současné migrace je agresivní politika nejreakčnějších sil světového kapitálu. V honbě za přerozdělení sfér vlivu ve světě a ovládnutí nových zdrojů nerostných surovin nehledí na životy prostých lidí. Společenských rozvratů a tragédií plynoucích z této politiky však nejreakčnější síly světového kapitálu dovedou umně využít ve svůj prospěch.

Komunistická strana Československa pod vedením Klementa Gottwalda, od něhož se v zájmu zachování svých prebend distancovala v buržoazních médiích část nejvyšších představitelů Komunistické strany Čech a Moravy, rozvinula ve třicátých letech proti nejreakčnějším silám světového kapitálu a na obranu Československé republiky, byť kapitalistické, politiku jednotné a lidové fronty. Tu bychom měli ve stávajících podmínkách tvůrčím způsobem rozvinout na vlnách ideologické a politické ofenzívy.

Protože nejreakčnější síly světové buržoazie usilují pod praporem multikulturalismu vymazat z paměti našeho národa nejen socialistickou periodu jeho historie, ale i stopu národních dějin samotných, je nutno vystoupit na obranu paměti našich národních dějin. V této paměti nutno vyzvednout pokrokové tradice národních dějin, jejichž linie se vine od drobné šlechty ve středověku, přes husitského sedláka a řemeslníka k národnímu buditeli a odtud k vlasteneckému proletáři. Tato linie demonstruje i charakteristické rysy českých národních tradic, k nimž patří zejména jejich demokratičnost, pokrokovost a revolučnost.

V socialistické periodě československých dějin lze pak na příkladu slovenského národa přímo učebnicově předestřít, jak socialismus může zlikvidovat migraci, motivovanou bojem o přežití. Socialistická industrializace a kolektivizace v zemědělství zabezpečily lidem práci, kulturní revoluce razila cestu ke změně myšlení a způsobu života lidí a to vše se odehrávalo v podmínkách míru, který bylo nutno zajistit i za cenu mimořádných obranných opatření, jež nám v období studené války vnucovaly síly mezinárodního kapitálu. Rozhodujícím faktorem všech těchto změn bylo odstranění vykořisťování člověka člověkem umožněné zrušením soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Poté, co se na Slovensko vrátily „demokratické“ časy kapitalismu, zasáhla slovenský národ nová vlna migrace, motivovaná bojem o přežití. A tak stejně jako za starého Rakouska-Uherska a první československé republiky odcházejí i dnes tisíce Slováků do zahraničí, aby uživily sebe a své rodiny.

Současně je třeba odhalovat ekonomické a politické pozdí rozehrané partie stávající migrace, znovu otevřít otázku církevních restitucí a postavit se proti té podobě inkluze v českém školství, která vstoupila v platnost od 1. září roku 2016.

Zároveň musíme aktivně vystoupit proti přípravám nové války s Ruskem. Nenechme se ukolébat volbou Donalda Trumpa prezidentem USA. Předvolební rétorika se nemusí vždy shodovat s politikou reálnou. Trumpova volba je bezesporu volbou menšího zla, avšak nejreakčnější síly kapitálu se s prohrou své favoritky nesmířily. Mají ještě dost sil i prostředků. A vražda Trumpova předchůdce Johna Fitzgeralda Kennedyho, po níž následovalo kobercové bombardování severního Vietnamu, je v této souvislosti varující. Proto rozviňme mírovou ofenzívu, iniciujme aktivity za vystoupení České republiky z útočného imperialistického paktu NATO, ale i z EU, v níž se bruselští byrokrati pod taktovkou především německého kapitálu zabývají nepodstatnými aktivitami, podstatné otázky růstu nezaměstnanosti a řízené migrace však řešit neumějí.  

Je třeba podpořit ty kroky našich současných politiků, byť buržoazních, které jsou motivovány vlasteneckými pohnutkami. Navazovat kontakty s občanskými sdruženími a organizacemi, jimž identita českého národa není lhostejná. Ruku v ruce s tím aktivovat bojovou solidaritu a spolupráci s revolučními subjekty evropských států, především Portugalska, Řecka a Ruské federace.

V neposlední řadě se nelze smiřovat s tím, že v části nejvyššího vedení Komunistické strany Čech a Moravy stojí lidé, kteří se stydí za socialistickou etapu dějin našeho národa a svou ochranu hledají pod křídly třídního protivníka. Takoví lidé nemají v čele komunistické strany žádné opodstatnění. Doporučme jim, ať svou politickou kariéru dále uplatňují v nekomunistickém politickém subjektu. Mohou si svobodně zvolit z širokého spektra buržoazních stran. Jejich odchod bezesporu urychlí proces sjednocení komunistů uvnitř České republiky, který ztělesňuje základní podmínku pro vytváření jednotné fronty nejvykořisťovanějšího subjektu buržoazní společnosti.

V našem odhodlání nechť nás posiluje praxí prověřené poznání husitských bojovníků, které vtělili do své revoluční písně: „Nepřátel se nelekejte,  na množství nehleďte.“

 

Čeněk Ullrich