Příprava příštích voleb prezidenta ČR

prezident_vlajka

Divadlo rozehrané českou pravicí kolem státních vyznamenání 28. října nelze hodnotit jinak než jako další pokus diskreditovat českého prezidenta a chystat pozice pro druhou přímou volbu prezidenta ČR plánovanou na leden 2018. Není jistě náhodné, že pár dní po protizemanovské demonstraci ohlásil svou prezidentskou kandidaturu její moderátor, podnikatel Michal Horáček.

Kdysi to byl úspěšný textař písní Petra Hapky, mj. pro Hanu Hegerovou, ale také před rokem 1989 černý bookmaker na dostihovém závodišti v Chuchli, a především „disident“.
V létě 1989 založil s Kocábem tzv. občanskou iniciativu MOST, která asistovala při jednáních Adamcovy vlády s havlisty a připravovala půdu pro prezidentskou volbu Václava Havla. V roce 1990 založil se třemi společníky sázkovou společnost Fortuna, kde byl do jejího prodeje investiční společnosti Penta v roce 2004 předsedou představenstva. Firma vykazovala mnohamiliardový roční obrat. Po prodeji Fortuny se věnoval produkci hudebních alb a knih.

Dan Niel ve výše citovaném příspěvku z 16. 11. na www.czechfreepress.cz o Horáčkovi píše: „Slovo „oligarcha“ se mi nechce k této osobě přiřadit, ale dejme tomu, že je to něco jako „oligarchický odpad“, který k bohatství přišel podobně jako Babiš a Kiska, tedy hodně špinavým a nemorálním způsobem.“

Přítel sudetských Němců, lidovecký ministr kultury Herman připravil se svým strýcem Bradym pro zinscenovanou frašku noty falešné jako oni sami. Nic v jejich divadelním představení nebyla pravda, ale o tu ani organizátorům nešlo. Důležité bylo dštít síru na prezidenta Zemana
a potažmo i na zahraniční politiku české vlády ve vztahu k ČLR.

V jiné zemi a v jiné vládě by asi pan Herman doministroval. Přijmout dalajlámu v ministerské kanceláři, když i Obama se s ním scházel vždy jen neoficiálně, bylo záměrným narušením linie české vlády. Exministr a bývalý velvyslanec v Kyjevě a Moskvě Jaroslav Bašta v komentáři nazvaném „Hermanovi »milí krajané« mu dobře napovídají“ (Prvnizpravy.cz Parlamentních listů 7. 11.) napsal: „Existuje specifická skupina šachových zahájení, kterým se říká gambity. V nich se kvůli získání poziční výhody obětuje pěšec. To mi vytanulo na mysli, když jsem sledoval zvláštní přístup zástupců lidovců v české vládě k naší zahraniční politice. V jejich pojetí je tím gambitovým pěšcem Česká republika, resp. její ekonomické zájmy, které obětovali, aby si někdo jiný (nejspíše Německo) udrželo ve vztahu k Číně trvalou poziční výhodu. Boj se vede o to, zda budeme svůj export na nové trhy rozvíjet samostatně nebo v rámci podřízených (postaru koloniálních) vztahů s naším velkým sousedem…

Osoba Michala Horáčka má vskutku symbolický rozměr: hazardní hráč kandiduje na prezidenta v době, kdy světový ekonomický systém získal právem označení kasinový kapitalismus. To zní jako souznění s dobou.“

Myslím, že zkušený politik udeřil hřebík na hlavičku. I diskreditace prezidenta Zemana je součástí stejného boje. Vinou jeho režisérů a scénáristů ovšem nabývá komediálních forem. Musel jsem se smát, když jsem sledoval v televizním přenosu z demonstrace 28. 10. nářek lidoveckých a jim spřízněných politiků, rektorů mnohých universit i některých duchovních, například biskupa Malého, že nemohou přijít na Hrad k slavnostnímu předávání státních vyznamenání, protože by to byla urážka pana Bradyho, a souběžně
s tím přebíral Řád Bílého lva z rukou prezidenta na Hradě pražský arcibiskup, kardinál Dominik Duka.

Nebylo to jistě od české pravice první ani poslední divadlo. Pokud budou jeho autoři i nadále tak ubozí, máme se věru na co těšit.

Ilja Jihlavský